ALENKA V ŘÍŠI DIVŮ

   Když přiběhli, seděli Srdcový Král a Královna na svém trůněa kolem nich byl shromážděn velký zástup všelikých drobných ptákůa zvířat, zároveňs celou hrou karet; před nimi stál v okovech Srdcový Kluk a po každé jeho straněvoják jako stráž; a poblíže Krále stál Bílý Králík, drže v jedné ruce trubku a v druhé svitek pergamenu. Uprostřed soudní síněbyl stůl a na něm velká mísa s koláči: vypadaly tak pěkně, že se Alence sbíhaly sliny při pouhém podívání. - "Kéž by už to líčení bylo u konce," pomyslila si, "a podávaly se zákusky." Jelikož se však nezdálo, že k tomu tak brzo dojde, začala se poohlížet kolem sebe, aby jí lépe ušel čas.

   Der König und die Königin der Herzen saßen auf ihrem Throne, als sie ankamen, und eine große Menge war um sie versammelt – allerlei kleine Vögel und Thiere, außerdem das ganze Pack Karten: der Bube stand vor ihnen, in Ketten, einen Soldaten an jeder Seite, um ihn zu bewachen; dicht bei dem Könige befand sich das weiße Kaninchen, eine Trompete in einer Hand, in der andern eine Pergamentrolle. Im Mittelpunkte des Gerichtshofes stand ein Tisch mit einer Schüssel voll Torten: sie sahen so appetitlich aus, daß der bloße Anblick Alice ganz hungrig darauf machte. – „Ich wünschte, sie machten schnell mit dem Verhör und reichten die Erfrischungen herum.“ Aber dazu schien wenig Aussicht zu sein, so daß sie anfing, Alles genau in Augenschein zu nehmen, um sich die Zeit zu vertreiben.

   Alenka nikdy předtím nebyla u soudu, četla však o něm v knihách a byla velmi potěšena, když shledala, že zná jména skoro všeho, co tam bylo. "Tohle je soudce," řekla k sobě, "neboť má velkou paruku."

   Alice war noch nie in einem Gerichtshofe gewesen, aber sie hatte in ihren Büchern davon gelesen und bildete sich was Rechtes darauf ein, daß sie Alles, was sie dort sah, bei Namen zu nennen wußte. „Das ist der Richter,“ sagte sie für sich, „wegen seiner großen Perrücke.“

   Soudcem, mimochodem řečeno, byl Král: a jelikož měl korunu posazenu na své soudcovské paruce (chcete-li viděti, jak to vypadalo, podívejte se na první obrázek v knížce), nevypadal vůbec, jako by mu bylo příliš volno, a jistěto nevypadalo pěkně.

   Der Richter war übrigens der König, und er trug die Krone über der Perücke (seht euch das Titelbild an, wenn ihr wissen wollt, wie), es sah nicht aus, als sei es ihm bequem, und sicherlich stand es ihm nicht gut.

   "A toto budou lavice pro porotu," pomyslila si Alenka, "a támhle těch dvanáct stvoření - (musela, vidíte, říci stvoření, protože některá z nich byla zvířátka a někteří ptáci) - to jsou asi poroti." Toto poslední slovo si opakovala pro sebe dvakrát nebo třikrát s jistou hrdostí, neboťsi myslila, a to docela správně, že velmi málo děvčátek jejího věku by vědělo, co to slovo znamená. Nicméně, kdyby byla řekla "porotci", bylo by to úplněstačilo.

   „Und jene zwölf kleinen Thiere da sind vermuthlich die Geschwornen,“ dachte Alice. Sie wiederholte sich selbst dies Wort zwei bis drei Mal, weil sie so stolz darauf war; denn sie glaubte, und das mit Recht, daß wenig kleine Mädchen ihres Alters überhaupt etwas von diesen Sachen wissen würden.

   Dvanáct "porotů" velmi čile psalo na tabulkách. "Co to všichni dělají?" tázala se Alenka šeptem Gryfona. "Nemohou si jistěmít co zapisovat, když se líčení ještě nezačalo."

   Die zwölf Geschwornen schrieben alle sehr eifrig auf Schiefertafeln. „Was thun sie?“ fragte Alice den Greifen in’s Ohr. „Sie können ja noch nichts aufzuschreiben haben, ehe das Verhör beginnt.“

   "Zapisují si svá jména," odpověděl Gryfon šeptem; "mají strach, aby je nezapomněli, než se přelíčení skončí."

   „Sie schreiben ihre Namen auf,“ sagte ihr der Greif in’s Ohr, „weil sie bange sind, sie zu vergessen, ehe das Verhör zu Ende ist.“

   "Ti jsou ale hloupí!" začala Alenka nahlas rozhorleně, ale rychle zarazila, neboťBílý Králík zavolal: "Ticho v soudní síni!" a Král sinasadil brýle a rozhlížel se úzkostlivěkolem, aby viděl, kdo to mluví.

   „Dumme Dinger!“ fing Alice entrüstet ganz laut an; aber sie hielt augenblicklich inne, denn das weiße Kaninchen rief aus: „Ruhe im Saal!“ und der König setzte seine Brille auf und blickte spähend umher, um zu sehen, wer da gesprochen habe.

   Alenka mohla viděti, docela jako by se jim dívala přes rameno, jak si všichni porotci psali na tabulky: "Ti jsou ale hloupí!" a mohla i zpozorovat, že jeden z porotcůnevěděl, má-li napsat hloupí s tvrdým nebo s měkkým i a musel se zeptat souseda. "Ti budou mít na svých tabulkách pěkný zmatek, než bude líčení u konce!" pomyslila si Alenka.

   Alice konnte ganz deutlich sehen, daß alle Geschworne „dumme Dinger!“ auf ihre Tafeln schrieben, und sie merkte auch, daß Einer von ihnen nicht wußte, wie es geschrieben wird, und seinen Nachbar fragen mußte. „Die Tafeln werden in einem schönen Zustande sein, wenn das Verhör vorüber ist!“ dachte Alice.

   Jeden z porotcůměl kamínek, který skřípal. To ovšem Alenka nemohla snést, obešla tedy soudní síň, stoupla si za něj a brzy našla příležitost, aby mu kamínek vzala. Provedla to tak rychle, že ubohý porotce (byl to náš známý Vaněk, ještěrka) nemohl nikterak pochopit, co se s kamínkem stalo; když ho tedy byl chvíli marněhledal, musil psáti prstem po celý ten den, a to mu bylo velmi málo platno, jelikož to nezanechávalo na tabulce nijaké stopy.

   Einer der Geschwornen hatte einen Tafelstein, der quiekste. Das konnte Alice natürlich nicht aushalten, sie ging auf die andere Seite des Saales, gelangte dicht hinter ihn und fand sehr bald eine Gelegenheit, den Tafelstein fortzunehmen. Sie hatte es so schnell gethan, daß der arme kleine Geschworne (es war Wabbel) durchaus nicht begreifen konnte, wo sein Griffel hingekommen war; nachdem er ihn also überall gesucht hatte, mußte er sich endlich entschließen, mit einem Finger zu schreiben, und das war von sehr geringem Nutzen, da es keine Spuren auf der Tafel zurückließ.

   "Hlasateli, přečti obžalobu!" řekl Král.

   „Herold, verlies die Anklage!“ sagte der König.

   Na toto vyzvání Bílý Králíkzatroubil na svou trubku, pak rozvinul pergamenový svitek a četl následující verše, v nichž Alenka s údivem poznala říkanku, kterou slýchávala, když byla malá:

   Da blies das weiße Kaninchen drei Mal in die Trompete, entfaltete darauf die Pergamentrolle und las wie folgt: –

"Srdcová Královna napekla koláčů
 to v krásný letní den,
 Srdcový Kluk jí je ukradl z pekáčů
 a utek s nimi ven."

„Coeur-Königin, sie buk Kuchen,
 Juchheisasah, juchhe!
 Coeur-Bube kam, die Kuchen nahm.
 Wo sind sie nun? O weh!“

   "Uvažujte o svém výroku!" řekl Král k porotě.

   „Gebt euer Urtheil ab!“ sprach der König zu den Geschwornen.

   "Ještěne, ještěne!" přerušil ho spěšněKrálík. "Je třeba dříve projednat mnoho jiných věcí."

   „Noch nicht, noch nicht!“ unterbrach ihn das Kaninchen schnell. „Da kommt noch Vielerlei erst.“

   "Zavolejte prvního svědka!" řekl Král. Bílý Králík třikrát zatroubil na trubku a zavolal: "První svědek!"

   „Laßt den ersten Zeugen eintreten!“ sagte der König, worauf das Kaninchen drei Mal in die Trompete blies und ausrief: „Erster Zeuge!“

   První svědek byl Kloboučník. Přišel, drže v jedné ruce šálek čaje a v druhé krajíc chleba s máslem. "Prosím za odpuštění, Vaše Veličenstvo," začal, "že přináším tyto věci s sebou, ale neměl jsem ještědopito svoje thé, když jsem byl obeslán."

    Král pohlédl přísněna Kloboučníka, jenž se zarazil, a domnívaje se asi, že se dopustil přečinu, když řekl "thé" místo "čaj", honem se opravil: "Totiž - neměl jsem ještědopitý čaj."

   Der erste Zeuge war der Hutmacher. Er kam herein, eine Tasse in einer Hand und in der andern ein Stück Butterbrot haltend. „Ich bitte um Verzeihung, Eure Majestät, daß ich das mitbringe; aber ich war nicht ganz fertig mit meinem Thee, als nach mir geschickt wurde.“

   "To už jste měl mít," řekl Král, "kdy jste začal?"

   „Du hättest aber damit fertig sein sollen,“ sagte der König. „Wann hast du damit angefangen?“

   Kloboučník se ohlédl na Zajíce Březňáka, jenž ho následoval do soudní síně, veda se pod paží s Plchem. "To bylo, myslím, čtrnáctého března," řekl.

   Der Hutmacher sah den Faselhasen an, der ihm in den Gerichtssaal gefolgt war, Arm in Arm mit dem Murmelthier. „Vierzehnten März, glaube ich war es,“ sagte er.

   "Patnáctého," řekl Zajíc Březňák.

   „Funfzehnten,“ sagte der Faselhase.

   "Šestnáctého," řekl Sedmi.spáč.

   „Sechzehnten,“ fügte das Murmelthier hinzu.

   "Zapište si to," řekl Král porotcům, a porota horlivězačala zapisovat všechna tři data na své tabulce, pak je sečetla a přeměnila na hodiny a minuty.

   „Nehmt das zu Protokoll,“ sagte der König zu den Geschwornen, und die Geschwornen schrieben eifrig die drei Daten auf ihre Tafeln, addirten sie dann und machten die Summe zu Groschen und Pfennigen.

   "Sundejte svůj klobouk," řekl Král Kloboučníkovi.

   „Nimm deinen Hut ab,“ sagte der König zum Hutmacher.

   "Není můj," řekl Kloboučník.

   „Es ist nicht meiner,“ sagte der Hutmacher.

   "Ukradený!" zvolal Král, obraceje se k porotě, která okamžitězaznamenala tuto skutečnost.

   „Gestohlen!“ rief der König zu den Geschwornen gewendet aus, welche sogleich die Thatsache notirten.

   "Já nemám svého klobouku," dodal Kloboučník jako vysvětlení, "já je mám jenom na prodej, jsem Kloboučník."

   „Ich halte sie zum Verkauf,“ fügte der Hutmacher als Erklärung hinzu, „ich habe keinen eigenen. Ich bin ein Hutmacher.“

   Tu si Královna nasadila brýle a začala se tak upřenědívat na Kloboučníka, že zbledl a začal se třást.

   Da setzte sich die Königin die Brille auf und fing an, den Hutmacher scharf zu beobachten, was ihn sehr blaß und unruhig machte.

   "Vydejte své svědectví a netřeste se mi tady, nebo vás dám na místěpopravit," řekl Král.

   „Gieb du deine Aussage,“ sprach der König, „und sei nicht ängstlich, oder ich lasse dich auf der Stelle hängen.“

   Tato slova se nezdála dodávati svědku srdce; přešlapoval z nohy na nohu, dívaje se ustrašeněna Královnu, a ve svém zmatku ukousl kussvého šálku místo krajíce chleba.

   Dies beruhigte den Zeugen augenscheinlich nicht; er stand abwechselnd auf dem linken und rechten Fuße, sah die Königin mit großem Unbehagen an, und in seiner Befangenheit biß er ein großes Stück aus seiner Theetasse statt aus seinem Butterbrot.

   V tom okamžiku pronikl Alenku zvláštní pocit, který si hodnou chvíli nedovedla vysvětlit, až konečněpřišla na to, že opět začíná růsti; napadlo jí nejprve, že bude muset vstát a opustit soudní síň, po chvíli přemýšlení však se rozhodla zůstati, kde je, pokud pro ni bude místo.

   Gerade in diesem Augenblick spürte Alice eine seltsame Empfindung, die sie sich durchaus nicht erklären konnte, bis sie endlich merkte, was es war: sie fing wieder an zu wachsen, und sie wollte sogleich aufstehen und den Gerichtshof verlassen; aber nach weiterer Überlegung beschloß sie zu bleiben, wo sie war, so lange sie Platz genug hatte.

   "Nemusila byste se tolik tlačit," řekl Sedmispáč, který seděl vedle ní. "Sotva mohu dýchat."

   „Du brauchtest mich wirklich nicht so zu drängen,“ sagte das Murmelthier, welches neben ihr saß. „Ich kann kaum athmen.“

   "Nemohu si pomoci," řekla Alenka velmi pokorně, "rostu."

   „Ich kann nicht dafür,“ sagte Alice bescheiden, „ich wachse.“

   "Nemáte práva růsti zde," řekl Sedmispáč.

   „Du hast kein Recht dazu, hier zu wachsen,“ sagte das Murmelthier.

   "Nemluvte nesmysly," řekla Alenka směleji, "víte, že rostete také."

   „Rede nicht solchen Unsinn,“ sagte Alice dreister; „du weißt recht gut, daß du auch wächst.“

   "Ano, ale já rostu rozumnou rychlostí," odpověděl Sedmispáč, "a ne tímhle úplněsměšným způsobem." A vstal velmi nevrle a přešel na druhou stranu soudní síně.

   „Ja, aber ich wachse in vernünftigem Maßstabe,“ sagte das Murmelthier, „nicht auf so lächerliche Art.“ Dabei stand es verdrießlich auf und ging an die andere Seite des Saales.

   Po celou tu dobu nepřestala Královna upřeněhledět na Kloboučníka, a právěkdyž Plch procházel soudní síní, řekla jednomu ze soudních zřízenců: "Přineste mi seznam zpěvákůz minulého koncertu!" Načež se ubohý Kloboučník začal tak třásti, že si z nohou setřásl oba střevíce.

   Die ganze Zeit über hatte die Königin unablässig den Hutmacher angestarrt, und gerade als das Murmelthier durch den Saal ging, sprach sie zu einem der Gerichtsbeamten: „Bringe mir die Liste der Sänger im letzten Concerte!“ worauf der unglückliche Hutmacher so zitterte, daß ihm beide Schuhe abflogen.

   "Vydejte své svědectví," opakoval Král hněvivě, "a netřeste se tak, nebo vás dám popravit, aťjste nervózní nebo ne."

   „Gieb deine Aussage,“ wiederholte der König ärgerlich, „oder ich werde dich hinrichten lassen, ob du dich ängstigst oder nicht.“

   "Jsem ubohý člověk, Vaše Veličenstvo," začal Kloboučník chvějícím se hlasem, " a sotva jsem začal svačit - není to déle než týden nebo tak - a co chleba s máslem, když jich tak ubývá - a toho třesení - totiž toho thé – "

   „Ich bin ein armer Mann, Eure Majestät,“ begann der Hutmacher mit zitternder Stimme, „und ich hatte eben erst meinen Thee angefangen – nicht länger als eine Woche ungefähr – und da die Butterbrote so dünn wurden – und es Teller und Töpfe in den Thee schneite.“

   "Co bylo s třesením?" otázal se Král.

   „Teller und Töpfe – was?“ fragte der König.

   "Totiž začalo se to s thé," odpověděl Kloboučník.

   „Es fing mit dem Thee an,“ erwiederte der Hutmacher.

   "Ovšemže se třesení začíná s T!" řekl Král ostře. "Máte mne za hlupce? - Pokračujte!"

   „Natürlich fangen Teller und Töpfe mit einem T an. Hältst du mich für einen Esel? Rede weiter!“

   "Jsem ubohý člověk," pokračoval Kloboučník, "a většina věcí se potom třásla - jenom Březňák řekl - - "

   „Ich bin ein armer Mann,“ fuhr der Hutmacher fort, „und seitdem schneite Alles – der Faselhase sagte nur –“

   "Neřekl!" přerušil ho Březňák s velikým spěchem.

   „Nein, ich hab’s nicht gesagt!“ unterbrach ihn der Faselhase schnell.

   "Řekl!" opakoval Kloboučník.

   „Du hast’s wohl gesagt!“ rief der Hutmacher.

   "Já to popírám!" řekl Březňák.

   „Ich läugne es!“ sagte der Faselhase.

   "On to popírá," řekl Král, "tak to vynechte."

   „Er läugnet es!“ sagte der König: „laßt den Theil der Aussage fort.“

   "Nu, tedy - aspoň- v každém případěSedmispáč řekl -" pokračoval Kloboučník, ohlížeje se úzkostlivěna Plcha, zdali to také popře; ale Plch nepopíral nic, neboťtvrděspal.

   „Gut, auf jeden Fall hat’s das Murmelthier gesagt –“ fuhr der Hutmacher fort, indem er sich ängstlich umsah, ob es auch läugnen würde; aber das Murmelthier läugnete nichts, denn es war fest eingeschlafen.

   "A potom," pokračoval Kloboučník, "jsem si znovu ukrojil chleba a namazal ho máslem - -"

   „Dann,“ sprach der Hutmacher weiter, „schnitt ich noch etwas Butterbrot –“

   "Ale co řekl Sedmispáč?" otázal se jeden člen poroty.

   „Aber was hat das Murmelthier gesagt?“ fragte einer der Geschwornen.

   "To si už nepamatuji," řekl Kloboučník.

   „Das ist mir ganz entfallen,“ sagte der Hutmacher.

   "Musíte si pamatovati," podotkl Král, "nebo vás nechám popravit."

   „Aber es muß dir wieder einfallen,“ sagte der König, „sonst lasse ich dich köpfen.“

   Ubohý Kloboučník upustil svůj šálek a chleba s máslem a padl na kolena. "Jsem ubohý člověk, Vaše Veličenstvo," začal.

   Der unglückliche Hutmacher ließ Tasse und Butterbrot fallen und ließ sich auf ein Knie nieder. „Ich bin ein armseliger Mann, Eure Majestät,“ fing er an.

   "Jste velmi ubohý řečník," řekl Král.

   „Du bist ein sehr armseliger Redner,“ sagte der König.

   Zde jedno z morčat začalo tleskat a bylo ihned potlačeno soudními zřízenci. (Jelikož je to trochu těžké slovo, vysvětlím vám, jak to provedli. Měli velký plátěný pytel, který se nahoře zavazoval provázky: do toho strčili morče, hlavou napřed, a pak si na něj sedli.)

   Hier klatschte eins der Meerschweinchen Beifall, was sofort von den Gerichtsdienern unterdrückt wurde. (Da dies ein etwas schweres Wort ist, so will ich beschreiben, wie es gemacht wurde. Es war ein großer Leinwandsack bei der Hand, mit Schnüren zum Zusammenziehen: da hinein wurde das Meerschweinchen gesteckt, den Kopf nach unten, und dann saßen sie darauf.)

   "To jsem ráda, že jsem viděla, jak se to dělá," pomyslila si Alenka. "Tak často jsem četla v novinách na konci zpráv ze soudní síně: ,Bylo několik pokusůo potlesk, které byly ihned potlačeny soudními zřízenci`, a nikdy jsem až dosud nerozuměla, co to znamená."

   „Es ist mir lieb, daß ich das gesehen habe,“ dachte Alice, „ich habe so oft in der Zeitung am Ende eines Verhörs gelesen: ‚Das Publikum fing an, Beifall zu klatschen, was aber sofort von den Gerichtsdienern unterdrückt wurde,‘ und ich konnte bis jetzt nie verstehen, was es bedeutete.“

   "Je-li toto vše, co o věci víte, můžete sestoupiti," pokračoval Král.

   „Wenn dies Alles ist, was du zu sagen weißt, so kannst du abtreten,“ fuhr der König fort.

   "Nemohu sestoupiti níže, než jsem," řekl Kloboučník, "jsem už i tak na podlaze."

   „Ich kann nichts mehr abtreten,“ sagte der Hutmacher: „ich stehe so schon auf den Strümpfen.“

   "Pak si můžete sednout!" řekl Král.

   „Dann kannst du abwarten, bis du wieder gefragt wirst,“ erwiederte der König.

   Zde se druhé morče pokusilo o potlesk a bylo potlačeno.

   Hier klatschte das zweite Meerschweinchen und wurde unterdrückt.

   "Tak, tím jsou vyřízena morčata!" pomyslila si Alenka. "Teďnám to půjde lépe."

   „Ha, nun sind die Meerschweinchen besorgt,“ dachte Alice, „nun wird es besser vorwärts gehen.“

   "Raději bych dokončil svou svačinu," řekl Kloboučník s úzkostlivým pohledem na Královnu, která byla zabrána do čtení seznamu zpěváků.

   „Ich möchte lieber zu meinem Thee zurückgehen,“ sagte der Hutmacher mit einem ängstlichen Blicke auf die Königin, welche die Liste der Sänger durchlas.

   "Můžete jíti," řekl Král, a Kloboučník spěšněopustil soudní síň, nezdržev se ani natolik, aby si obul střevíce.

   „Du kannst gehen,“ sagte der König, worauf der Hutmacher eilig den Gerichtssaal verließ, ohne sich einmal Zeit zu nehmen, seine Schuhe anzuziehen.

   "- a hned mu venku můžete stít hlavu," dodala Královna jednomu zřízenci; ale Kloboučník byl z dohledu dříve, než se zřízenec dostal ke dveřím.

   „– und draußen schneidet ihm doch den Kopf ab,“ fügte die Königin zu einem der Beamten gewandt hinzu; aber der Hutmacher war nicht mehr zu sehen, als der Beamte die Thür erreichte.

   "Zavolejte dalšího svědka!" řekl Král.

   „Ruft den nächsten Zeugen!“ sagte der König.

   Dalším svědkem byla vévodčina kuchařka. V ruce držela pepřenku, a už než vstoupila do soudní síně, Alenka uhodla, kdo to bude, podle toho, jak všichni, kdo byli poblíž dveří, najednou začali kýchat.

   Der nächste Zeuge war die Köchin der Herzogin. Sie trug die Pfefferbüchse in der Hand, und Alice errieth, schon ehe sie in den Saal trat, wer es sei, weil alle Leute in der Nähe der Thür mit einem Male anfingen zu niesen.

   "Vydejte svědectví," řekl Král.

   „Gieb deine Aussage,“ sagte der König.

   "To ne," řekla Kuchařka.

   „Ne!“ antwortete die Köchin.

   Král úzkostlivěpohleděl na Bílého Králíka, jenž řekl tichým hlasem: "Vaše Veličenstvo musí tuto svědkyni podrobiti. křížovému výslechu.

   Der König sah ängstlich das weiße Kaninchen an, welches leise sprach: „Eure Mäjestät müssen diesen Zeugen einem Kreuzverhör unterwerfen.“

   "No, když musím, tak musím," řekl Král, tváře se zádumčivě, a když byl založil ruce a zamračil se na Kuchařku tak, že téměřztrácel zrak, řekl hlubokým hlasem: "Z čeho se dělají koláče?"

   „Wohl, wenn ich muß, muß ich,“ sagte der König trübsinnig, und nachdem er die Arme gekreuzt und die Augenbraunen so fest zusammengezogen hatte, daß seine Augen kaum mehr zu sehen waren, sagte er mit tiefer Stimme: „Wovon macht man kleine Kuchen?“

   "Hlavněz pepře," řekla Kuchařka.

   „Pfeffer, hauptsächlich,“ sagte die Köchin.

   "Sirupu," ozval se za ní ospalý hlas.

   „Syrup,“ sagte eine schläfrige Stimme hinter ihr.

   "Popadněte za límec toho Sedmispáče!" zaječela Královna. "Popravte toho Sedmispáče! Vyhoďte toho Sedmispáče ze soudní síně! Potlačte ho! Štípněte ho! Ustříhejte mu vousy!"

   „Nehmt dieses Murmelthier fest!“ heulte die Königin. „Köpft dieses Murmelthier! Schafft dieses Murmelthier aus dem Saale! Unterdrückt es! Kneift es! Brennt ihm den Bart ab!“

   Na nějakou chvíli nastal v celé soudní síni strašný zmatek vyhazováním Plcha, a než se zase všichni usadili a uklidnili, byla Kuchařka pryč.

   Einige Minuten lang war das ganze Gericht in Bewegung, um das Murmelthier fortzuschaffen; und als endlich Alles wieder zur Ruhe gekommen war, war die Köchin verschwunden.

   "To nevadí," řekl Král, jemuž se zřejměvelmi ulehčilo. "Zavolejte dalšího svědka." A tiše dodal ke Královně: "Opravdu, má drahá, toho příštího svědka musíte podrobit křížovému výslechu vy. Mne už z toho bolí celé čelo!"

   „Schadet nichts!“ sagte der König und sah aus, als falle ihm ein Stein vom Herzen. „Ruft den nächsten Zeugen.“ Und zu der Königin gewandt, fügte er leise hinzu: „Wirklich, meine Liebe, du mußt das nächste Kreuzverhör übernehmen, meine Arme sind schon ganz lahm.“

   Alenka se dívala na Bílého Králíka, jak zmatenělistuje v seznamu, velmi zvědava, kdo bude ten další svědek, "neboťdosud mnoho důkazůnemají," řekla si k sobě. Představte si, jak byla překvapená, když svým pronikavým hlasem Bílý Králík přečetl jméno "Alenka"!

   Alice beobachtete das weiße Kaninchen, das die Liste durchsuchte, da sie sehr neugierig war, wer wohl der nächste Zeuge sein möchte, – „denn sie haben noch nicht viel Beweise,“ sagte sie für sich. Denkt euch ihre Überraschung, als das weiße Kaninchen mit seiner höchsten Kopfstimme vorlas: „Alice!“