ALENKA V ŘÍŠI DIVŮ

   "Nedovedete si ani pomyslit, jak jsem ráda, že vás zase vidím, staroušku," řekla Vévodkyně, strkajíc Alence přátelsky ruku pod paži a odcházejíc s ní.

   — Non puoi immaginare la mia gioia nel rivederti, bambina mia! — disse la Duchessa infilando affettuosamente il braccio in quello di Alice, e camminando insieme.

   Alenka byla velmi ráda, že ji nachází v tak dobré náladě, a pomyslila si, že to snad byl jen pepř, který ji činil tak sveřepou, když ji viděla v kuchyni.

   Alice fu lieta di vederla di buon umore, e pensò che quando l’aveva vista in cucina era stato il pepe, forse, a renderla intrattabile.

   "Až já budu Vévodkyní," řekla si k sobě(ne však příliš nadějným tónem), "nedovolím ve své kuchyni vůbec žádný pepř. Polévka se docela dobře obejde bez něho -. Možná že je to vůbec pepř, který činí lidi tak štiplavými," pokračovala, velmi potěšena, že vynalezla nové pravidlo, " a ocet, jenž je činí kyselými - a heřmánek, jenž je činí hořkými - a - a cukr a takové věci, které činí děti sladkými. Kéž by to lidé jenom věděli, pak by nebyli na cukr tak skoupí, víte -"

   "Quando sarò Duchessa, — si disse (ma senza soverchia speranza), — non vorrò avere neppure un granello di pepe in cucina. La minestra è saporosa anche senza pepe. È il pepe, certo, che irrita tanta gente, continuò soddisfatta d’aver scoperta una specie di nuova teoria, — l’aceto la inacidisce... la camomilla la fa amara... e i confetti e i pasticcini addolciscono il carattere dei bambini. Se tutti lo sapessero, non lesinerebbero tanto in fatto di dolci."

   Docela při tom zapomněla na Vévodkyni, a trochu se ulekla, když zaslechla její hlas poblíž svého ucha. "Vy o něčem přemýšlíte, má drahá, a pro přemýšlení zapomínáte na řeč. Nedovedu vám hned povědět, jaké z toho plyne mravní naučení, ale vzpomenu si za chvíli."

   In quell’istante aveva quasi dimenticata la Duchessa, e sussultò quando si sentì dire all’orecchio: — Tu pensi a qualche cosa ora, cara mia, e dimentichi di parlarmi. Ora non posso dirti la morale, ma me ne ricorderò fra breve.

   "Možná že žádné," odvážilase Alenka podotknouti.

   — Forse non ne ha, — Alice si arrischiò di osservare.

   "Oh, oh - dítě, dítě!" řekla Vévodkyně. "Z každé věci plyne mravní naučení, jen když je dovedeme najít." A při těch slovech se přitiskla těsněji k Alence.

   — Zitta! zitta! bambina! — disse la Duchessa. — Ogni cosa ha la sua morale, se si sa trovarla. — E le si strinse più da presso.

   Alence se příliš nelíbilo mít ji tak blízko: za prvé, protože Vévodkyněbyla velmi ošklivá, a za druhé, poněvadž byla právětak vysoká, aby mohla opřít svou bradu o Alenčino rameno a byla to nepříjemněostrá brada. Nechtějíc však býti nezdvořilou, snášela to Alenka, jak nejlépe dovedla.

   Ad Alice non piaceva esserle così vicina; primo; perchè la Duchessa era bruttissima; secondo, perché era così alta che poggiava il mento sulle spalle d’Alice, un mento terribilmente aguzzo! Ma non volle mostrarsi scortese, e sopportò quella noia con molta buona volontà.

   "Hra se teďzdá pokračovati lépe," řekla.

   — Il giuoco va meglio, ora, — disse per alimentare un po’ la conversazione.

   "Tak jest," řekla Vévodkyně, "a z toho plyne mravní naučení - ,Oh, je to láska, je to láska, kterou se točí svět!` "

   — Eh sì, — rispose la Duchessa, — e questa è la morale: "È l’amore, è l’amore che fa girare il mondo."

   "Kdosi nedávno řekl," zašeptala Alenka, "že se svět točí tím, že si každý hledí svého!``

   — Ma qualcheduno ha detto invece, — bisbigliò Alice, — se ognuno badasse a sè, il mondo andrebbe meglio.

   "Nu ovšem - znamená to do jisté míry totéž," řekla Vévodkyně, zabořujíc svou ostrou bradu do Alenčina ramene, když dodávala, "az toho plyne mravní naučení-,Postarej se o smysl, a slova se už o sebe postarají.` "

   — Bene! È lo stesso, — disse la Duchessa, conficcando il suo mento aguzzo nelle spalle d’Alice: — E la morale è questa: "Guardate al senso; le sillabe si guarderanno da sè."

   "Jak ráda ve všem nachází mravní naučení!" pomyslila si Alenka.

   ("Come si diletta a trovare la morale in tutto!" pensò Alice.)

   "Jistěbyste ráda věděla, pročvám neovinu ruku kolem pasu," řekla Vévodkyněpo malé přestávce. "Důvod je ten, že nedůvěřuji povaze vašeho plameňáka. Mám to zkusit?"

   — Scommetto che sei sorpresa, perchè non ti cingo la vita col braccio, — disse la Duchessa dopo qualche istante, — ma si è perchè non so di che carattere sia il tuo fenicottero. Vogliamo far la prova?

   "Mohl by štípnout," odpověděla opatrněAlenka, nemajíc vůbec žádné chuti, aby se to zkusilo.

   — Potrebbe morderla, — rispose Alice, che non desiderava simili esperimenti.

   "Máte pravdu," řekla Vévodkyně. "Plameňáci a hořčice štípou. A z toho plyne mravní naučení - ,Vrána k vráněsedá, jeden pták druhého hledá.` "

   — È vero, — disse la Duchessa, — i fenicotteri e la mostarda non fanno che mordere, e la morale è questa: "Gli uccelli della stessa razza se ne vanno insieme."

   "Jenže hořčice není pták," poznamenala Alenka.

   — Ma la mostarda non è un uccello, — osservò Alice.

   "Správně, jako obvykle," řekla Vévodkyně. "Jak jasněse dovedete vyjadřovat!"

   — Bene, come sempre, disse la Duchessa, — tu dici le cose con molta chiarezza!

   "Je to - nerost, myslím," řekla Alenka.

   — È un minerale, credo, — disse Alice.

   "Ovšem že je to nerost," řekla Vévodkyně, která se zdála být ochotnasouhlasit se vším, co Alenka řekne; "nedaleko odsud je několik hořčičných dolů. A mravní naučení z toho plyne - ,Čím víc jde moje dolů, tím víc jde vaše nahoru.

   — Già, — rispose la Duchessa, che pareva accettasse tutto quello che diceva Alice; — in questi dintorni c’è una miniera di mostarda e la morale è questa: "La miniera è la maniera di gabbar la gente intera."

   "Oh, užvím!" zvolala Alenka, která přeslechla poslední poznámku. "Je to rostlina. Nevypadá jako rostlina, ale je."

   — Oh lo so! — esclamò Alice, che non aveva badato a queste parole; — è un vegetale, benchè non sembri.

   "Úplněs vámi souhlasím," řekla Vévodkyně; "a z toho plyne mravní naučení - ,Buď takovou, jakou by ses přála zdát` nebo, chcete-li, abych to řekla jednodušeji - ,Nikdy si nepředstavuj, že nejsi jinaká, než co by sejiným mohlo zdáti, že to, co jsi, či co jsi byla, nebo mohla býti, nebylo jinaké než to, Co jsi byla, by se jim bylo zdálo býti jinakým.` "

   — Proprio così, — disse la Duchessa, — e la morale è questa: "Sii ciò che vuoi parere" o, se vuoi che te la dica più semplicemente: "Non credere mai d’essere diversa da quella che appari agli altri di esser o d’esser stata, o che tu possa essere, e l’essere non è altro che l’essere di quell’essere ch’è l’essere dell’essere, e non diversamente."

   "Tomu bych, myslím, rozuměla lépe," řekla Alenka velmi zdvořile, "kdybych to viděla napsáno. Ale obávám se, že vás nedovedu dost přesněsledovat, když to povídáte."

   — Credo che la intenderei meglio, — disse Alice con molto garbo, — se me la scrivesse; non posso seguir con la mente ciò che dice.

   "To není nic u srovnání s tím, co bych dovedla povědět, kdybych chtěla," řekla Vévodkyně, zřejměpotěšena.

   — Questo è nulla rimpetto a quel che potrei dire, se ne avessi voglia, — soggiunse la Duchessa.

   "Jen se, prosím, nenamáhejte říci něco ještědelšího," řekla Alenka.

   — Non s’incomodi a dire qualche altra cosa più lunga, — disse Alice.

   "Ó, nemluvte o námaze!" řekla Vévodkyně. "Dávám vám darem všechno, co jsem dosud řekla."

   — Non mi parlar d’incomodo! — rispose la Duchessa. — Ti faccio un regalo di ciò che ho detto finora.

   "Laciný dar!" pomyslila si Alenka. "Jsem ráda, že se takové dary nedávají k svátku!" Ale neodvážila se to říci nahlas.

   "Un regalo che non costa nulla, — pensò Alice; — meno male che negli onomastici e nei genetliaci non si fanno regali simili". — Ma non osò dirlo a voce alta.

   "Už opět přemýšlíme?" ptala se Vévodkyně, znovu. ji rýpnuvši bradou do ramene.

   — Sempre pensosa? — domandò la Duchessa, dando alla spalla della bambina un altro colpo del suo mento acuminato.

   "Mám právo přemýšlet," řekla Alenka ostře, neboťuž začínala být trochu podrážděna.

   — N’ho ben ragione! — rispose vivamente Alice, perchè cominciava a sentirsi un po’ seccata.

   "Asi zrovna tolik práva," řekla Vévodkyně, "jako má vepřík lítat; a z toho plyne m --"

   E la Duchessa: — La stessa ragione che hanno i porci di volare: e la mora...

   Ale zde, k Alenčinu velkému překvapení, Vévodkyni hlas selhal, zrovna na začátku jejích oblíbených slov "mravní naučení", a ruka, kterou byla do Alenky zavěšena, se začala třást. Alenka pozvedla oči, a tu před nimi stála Královna, ruce založeny, zamračena jako velká bouřka.

   A questo punto, con gran sorpresa d’Alice, la voce della Duchessa andò morendo e si spense in mezzo alla sua favorita parola: morale. Il braccio che era in quello d’Alice cominciò a tremare. Alice alzò gli occhi, e vide la Regina ritta di fronte a loro due, le braccia conserte, le ciglia aggrottate, come un uragano.

   "Krásný den, Vaše Veličenstvo," začala Vévodkynětichým slabým hlasem.

   — Maestà che bella giornata! — balbettò la Duchessa con voce bassa e fioca.

   "Chci vás upřímněvarovat," vykřikla Královna a dupla při tom nohou o zem; "buďodtud zmizíte vy, nebo vaše hlava a to asi o vteřinu dříve než hned! Tak si vyberte!"

   — Vi avverto a tempo, — gridò la Regina, pestando il suolo; — o voi o la vostra testa dovranno andarsene immediatamente! Scegliete!

   Vévodkyněsi vybrala a v okamžiku byla ta tam.

   La Duchessa scelse e in un attimo sparì.

   "Pokračujme ve hře," řekla Královna k Alence. Alenka byla příliš ustrašena, než aby něco řekla, a zvolna ji následovala na hřiště.

   — Ritorniamo al giuoco, — disse la Regina ad Alice; ma Alice era troppo atterrita, e non rispose sillaba, seguendola lentamente sul terreno.

   Ostatní hosté využili Královniny nepřítomnosti a odpočívali ve stínu; ihned však, jak ji spatřili, spěchali ke hře, provázeni Královninou poznámkou, že odklad jen jediného okamžiku je bude státi život.

   Gl’invitati intanto, profittando dell’assenza della Regina, si riposavano all’ombra: però appena la videro ricomparire, tornarono ai loro posti; la Regina accennò soltanto che se avessero ritardato un momento solo, avrebbero perduta la vita.

   Po celý čas, co hráli, Královna ani na okamžik neustala v hádce s ostatními hráči a ve výkřicích "Tomu hlavu dolů!" nebo "Té hlavu dolůi" Ti, které takto odsoudila, byli zatčeni vojáky, kteří ovšem, aby se vězněmohli ujmout, museli přestat býti brankami, takže za nějaké půl hodiny tu nebylo žádných branek, a všichni hráči mimo Krále, Královnu a Alenku byli ve vazběpod rozsudkem smrti.

   Mentre giocavano, la Regina continuava a querelarsi con gli altri giocatori, gridando sempre: — Tagliategli la testa! — oppure: — Tagliatele la testa! — Coloro ch’erano condannati a morte erano arrestati da soldati che dovevano servire d’archi al gioco, e così in meno di mezz’ora, non c’erano più archi, e tutti i giocatori, eccettuati il Re, la Regina e Alice, erano in arresto e condannati nel capo.

   Tu ustala i Královna, celá udýchaná, a řekla Alence: "Viděla jste už Falešnou Želvu?"

   Finalmente la Regina lasciò il giuoco, senza più fiato, e disse ad Alice: — Non hai veduto ancora la Falsa-testuggine?

   "Neviděla," řekla Alenka; "a ani nevím, co to je - Falešná Želva."

   — No, — disse Alice. — Non so neppure che sia la Falsa-testuggine.

   "To je to, z čeho se dělá falešná želví polévka," řekla Královna.

   — È quella con cui si fa la minestra di Falsa-testuggine, — disse la Regina.

   "Nikdy jsem ji neviděla ani o ní neslyšela," řekla Alenka.

   — Non ne ho mai veduto, nè udito parlare, — soggiunse Alice.

   "Pojďte za mnou," pravila Královna, "a ona vám poví příběh svého života."

   — Vieni dunque, — disse la Regina, ed essa ti racconterà la sua storia.

   Když spolu odcházely, zaslechla Alenka, jak Král praví tiše celé společnosti: "Všichni jste dostali milost." "Nu, takhle je to dobré!" řekla si Alenka k sobě, neboťse cítila velice nešťastnou nad množstvím poprav, které Královna nařídila.

   Mentre andavano insieme, Alice sentì che il Re diceva a voce bassa a tutti i condannati: — Faccio grazia a tutti. — Oh come sono contenta! — disse fra sè Alice, perchè era afflittissima per tutte quelle condanne ordinate dalla Regina.

   Velmi brzy došly k podivnému stvoření, jež leželo a spalo na slunci; mělo lví tělo, ale hlavu a křídla orlí - a podle toho Alenka poznala, že před sebou má velkého Gryfona neboli Noha, kterého znala z bájí. (Nevíte-li jak vyhlíží Noh, podívejte se na obrázek.) "Vzhůru, lenochu !" řekla Královna, "a doveďtuto mladou dámu k Falešné Želvě, která jí poví svou historii. Já se musím vrátit a dohlédnout na nějaké ty popravy, které jsem nařídila," a odešla, zanechavši Alenku samotnu s Gryfonem. Alence se valněnelíbil vzhled tohoto stvoření, ale pomyslila si, že to bude celkem stejněbezpečné zůstat s ním, jako kdyby šla za onou nelidskou Královnou; a tak vyčkala.

   Tosto arrivarono presso un Grifone sdraiato e addormentato al sole. (Se voi non sapete che sia un Grifone, guardate la figura.) — Su, su, pigro! — disse la Regina, — conducete questa bambina a vedere la Falsa-testuggine che le narrerà la sua storia. Io debbo tornare indietro per assistere alle esecuzioni che ho ordinate. — E andò via lasciando Alice sola col Grifone. Non piacque ad Alice l’aspetto della bestia, ma poi riflettendo che, dopo tutto, rimaner col Grifone era più sicuro che star con quella feroce Regina, rimase in attesa.

   Gryfon se posadil a protíral si oči; potom se díval za Královnou, až byla z dohledu, a nato se pro sebe zasmál. "Jak je to směšné!" řekl napůl k soběa napůl k Alence.

   Il Grifone si levò, si sfregò gli occhi, aspettò che la Regina sparisse interamente e poi si mise a ghignare: — Che commedia! — disse il Grifone, parlando un po’ per sè, un po’ per Alice.

   "Co je směšné?" řekla Alenka.

   — Quale commedia? — domandò Alice.

   "Nu ona," řekl Gryfon. "Je to všechno jen její fantazie; oni, víte, nikdynikoho nepopraví. Pojďte za mnou!"

   — Quella della Regina, — soggiunse il Grifone. — È una sua mania, ma a nessuno viene tagliata la testa, mai. Vieni!

   "Každý tu říká ,pojďte za mnou!` " pomyslila si Alenka, kráčejíc zvolna za ním; "co jsem na světě, nikdo se mi nikdy tolik nenaporoučel, nikdy!"

   — Qui tutti mi dicono: "Vieni!" — osservò Alice, seguendolo lentamente. — Non sono mai stata comandata così in tutta la mia vita!

   Nešli dlouho, když v dálce uviděli Falešnou Želvu, sedící smutněa osaměle na malém výstupku skal, a když přišli blíže, slyšela ji Alenka vzdychat, jako by jí mělo srdce puknout. Přišlo jí Želvy hluboce líto. "Co ji rmoutí?" otázala se Gryfona, a Gryfon odpověděl skoro týmiž slovy jako předtím. "Je to všechno jen její fantazie: nic ji nermoutí, víte. Pojďte za mnou!"

   Non s’erano allontanati di molto che scorsero in distanza la Falsa-testuggine, seduta malinconicamente sull’orlo d’una rupe. Avvicinatasi un po’ più, Alice la sentì sospirare come se le si rompesse il cuore. N’ebbe compassione. — Che ha? — domandò al Grifone, e il Grifone rispose quasi con le stesse parole di prima: — È una mania che l’ha presa, ma non ha nulla. Vieni!

   Došli tedy k Falešné Želvě, která se na něpodívala velkýma očima plnýma slz, ale neřekla nic.

   E andarono verso la Falsa-testuggine, che li guardò con certi occhioni pieni di lagrime, ma senza far motto.

   "Tuhleta mladá dáma," řekl Gryfon, "by si tedy jako přála slyšet vaši historii - tož tak."

   — Questa bambina, — disse il Grifone, — vorrebbe sentire la tua storia, vorrebbe.

   "Budu jí ji vyprávět," promluvila Falešná Želva hlubokým dutým hlasem. "Sedněte si oba a ani nehlesněte, dokud neskončím."

   — Gliela dirò, — rispose la Falsa-testuggine, con voce profonda. — Sedete, e non dite sillaba, prima che io termini.

   Oba si tedy usedli a po několik okamžikůnikdo nepromluvil slova. Alenka si pro sebe pomyslila: "To nevím, jak se kdy může dostat ke konci, jestliže vůbec nezačne." Ale čekala trpělivě.

   E sedettero e per qualche minuto nessuno parlò. Alice intanto osservo fra sè: "Come potrà mai finire se non comincia mai?" Ma aspettò pazientemente.

   "Jednou," řekla konečněFalešná Želva s hlubokým povzdechem, "jsem byla skutečnou Želvou."

   — Una volta, — disse finalmente la Falsa-testuggine con un gran sospiro, — io ero una testuggine vera.

   Po těch slovech následovalo dlouhé mlčení, přerušované jenom občasným výkřikem "Hjkkrrh!", který ze sebe vyrážel Gryfon, a neustálým, úpěnlivým lkaním Falešné Želvy. Alenka by byla málem vstala a řekla: "Děkuji vám, milostivá paní, za vaše zajímavé vyprávění," nemohla se však zbavit dojmu, že ještěněco musí přijít, tak seděla tiše a neříkala nic.

   Quelle parole furono seguite da un lungo silenzio, interrotto da qualche "Hjckrrh!" del Grifone e da continui e grossi singhiozzi della Falsa-testuggine. Alice stava per levarsi e dirle: — Grazie della vostra storia interessante, — quando pensò che ci doveva essere qualche altra cosa, e sedette tranquillamente senza dir nulla.

   "Když jsme byly malé," ujala se konečněFalešná Želva znovu řeči, poněkud klidněji, ačještětu a tam zavzdychla, "chodily jsme do podmořní školy."

   — Quando eravamo piccini, — riprese finalmente la Falsa-testuggine, un po’ più tranquilla, ma sempre singhiozzando di quando in quando, — andavamo a scuola al mare. La maestra era una vecchia testuggine... — e noi la chiamavamo tartarug...

   "Pročpodmořní - říká se podmořská," řekla Alenka.

   — Perchè la chiamavate tartaruga se non era tale? — domandò Alice.

   "Může se říkat podmořní, když se může říkat námořní," řekla Falešná Želva hněvivě; "vy jste opravdu velmi tupá!"

   — La chiamavamo tartaruga, perchè c’insegnava, — disse la Falsa-testuggine con dispetto: Hai poco sale in zucca!

   "Měla byste se stydět, že nepochopíte takové jednoduché věci," dodal Gryfon; a oba seděli mlčky a hleděli na ubohou Alenku, která by se byla nejraději do zeměpropadla. Konečně řekl Gryfon Falešné Želvě: "Tak jen dál, starý brachu! Nespotřebuj na to celý den!" A Falešná Želva pokračovala těmito slovy:

   — Ti dovresti vergognare di fare domande così semplici, — aggiunse il Grifone; e poi tacquero ed entrambi fissarono gli occhi sulla povera Alice che avrebbe preferito sprofondare sotterra. Finalmente il Grifone disse alla Falsa-testuggine: — Va innanzi, cara mia! e non ti dilungare tanto! E così la Falsa-testuggine continuò:

   "Ano, chodily jsme do školy pod mořem, ačse vám to nechce věřit - -"

   — Andavamo a scuola al mare, benchè tu non lo creda...

   "Nikdy jsem neřekla, že se mi to nechce věřit!" přerušila ji Alenka.

   — Non ho mai detto questo! — interruppe Alice.

   "Řekla," pravila Falešná Želva."

   — Sì che l’hai detto, — disse la Falsa-testuggine.

   A mlčte!" dodal Gryfon, dříve než Alenka mohla opět ústa otevřít. Falešná Želva pokračovala:

   — Zitta! — soggiunse il Grifone, prima che. Alice potesse rispondere. La Falsa-testuggine continuò:

   "Dostalo se nám toho nejlepšího vzdělání - ba chodily jsme do školy každý den --"

   — Noi fummo educate benissimo... infatti andavamo a scuola tutti i giorni...

   "Já jsem také chodila do školy denně," řekla Alenka, "a moje sestra byla v pensionátě. Tak nemusíte být tak příliš pyšná."

   — Anch’io andavo a scuola ogni giorno, — disse Alice; — non serve inorgoglirsi per così poco.

   "A byly tam také mimořádné předměty?" otázala se Falešná Želva poněkud úzkostlivě.

   — E avevate dei corsi facoltativi? — domandò la Falsa-testuggine con ansietà.

   "Ano," řekla Alena, "franština a klavír."

   — Sì, — rispose Alice; — imparavamo il francese e la musica.

   "A prádlo?" řekla Falešná Želva.

   — E il bucato? — disse la Falsa-testuggine.

   "Zajisté že ne," řekla Alenka s nevolí.

   — No, il bucato, no, — disse Alice indignata.

   "Ah! - to nemohl být žádný dobrý pensionát," řekla Falešná Želva .se značným ulehčením. "To v našem jsem měly na konci školního účtu: ,franština, klavír a - prádlo - mimořádně`."

   — Ah! e allora che scuola era? — disse la Falsa-testuggine, come se si sentisse sollevata. — Nella nostra, c’era nella fine del programma: Corsi facoltativi: francese, musica, e bucato.

   "Toho jste mnoho nemohly potřebovat," řekla Alenka, "když jste žily na dněmořském."

   — E vivendo in fondo al mare, — disse Alice, — a che vi serviva?

   "Já si to také nemohla dovolit brát," řekla Falešná Želva s povzdechem; "já měla jen povinné předměty."

   — Non ebbi mai il mezzo per impararlo, — soggiunse sospirando la Falsa-testuggine; — così seguii soltanto i corsi ordinari.

   "A které předměty byly povinné?" otázala se Alenka.

   — Ed erano? — domandò Alice.

   "Nu, v první řaděovšem čpění a spaní," odpověděla Falešná Želva; "a pak různé druhy počtů, jako trojčení, čtveračení, zlomeniny a podobné. Ve vyšších třídách tomu říkali ,motyka`."

   — Annaspare e contorcersi, prima di tutto, — rispose la Falsa-testuggine. — E poi le diverse operazioni dell’aritmetica... ambizione, distrazione, bruttificazione, e derisione.

   "Proč,motyka`?" odvážila se Alenka otázky.

   — Non ho mai sentito parlare della bruttificazione, — disse Alice.

   Gryfon zvedl oběruce v údivu. "Co! Ani to nechápete?" zvolal. "Doufám, že víte, co se dělá s motykou?"

   — Che cos’è? Il Grifone levò le due zampe in segno di sorpresa ed esclamò: — Mai sentito parlare di bruttificazione! Ma sai che significhi bellificazione, spero.

   "Ano," řekla Alenka. "Kope."

   — Sì, — rispose Alice, ma un po’ incerta: — significa... rendere... qualche cosa... più bella.

   "No tak," pokračoval Gryfon; "a jestliže potom nevíte, pročse těm vyšším počtům říká motyka, pak musíte být úplný blbeček."

   — Ebbene, — continua il Grifone, — se non sai che significa bruttificazione mi par che ti manchi il comprendonio.

   Alenku to nepovzbudilo, aby v této věci kladla další otázky, obrátila se tedy k Falešné Želvě a řekla: "A co jiného jste se učili?"

   Alice non si sentiva incoraggiata a fare altre domande. Così si volse alla Falsa-testuggine e disse: — Che altro dovevate imparare?

   "Nu - tak tu byla za prvé mysterie," odpověděla Falešná Želva, odpočítávajíc předměty na svých ploutvích, " - mysterie stará, střední a nová - a pak mořepis; - a pak různé druhy krášlení; učitelem krášlení byl starý úhořa ten přicházel jednou týdněa učil nás také lisování a natahování."

   — C’era il mistero, rispose la Falsa-testuggine, contando i soggetti sulle natatoie... — il mistero antico e moderno con la marografia: poi il disdegno... il maestro di disdegno era un vecchio grongo, e veniva una volta la settimana: c’insegnava il disdegno, il passaggio, e la frittura ad occhio.

   "Jak jste to dělali?" řekla Alenka.

   — E che era? — disse Alice.

   "Mněje to těžko předvést," řekla Falešná Želva, "jsem na to příliš tuhá. A Gryfon k němu nechodil."

   — Non te la potrei mostrare, — rispose la Falsa-testuggine, — perchè vedi son tutta d’un pezzo. E il Grifone non l’ha mai imparata.

   "Neměl kdy," řekl Gryfon, "já bral klasické předměty. Učil nás starý červotoč."

   — Non ebbi tempo, — rispose il Grifone: ma studiai le lingue classiche e bene. Ebbi per maestro un vecchio granchio, sapete.

   "K tomu já nechodila," řekla Falešná Želva s povzdechem; "říkali, že učí látaniněa brečtině."

   — Non andai mai da lui, — disse la Falsa-testuggine con un sospiro: — dicevano che insegnasse Catino e Gretto.

   "Ano, brečtině, brečtině," řekl Gryfon, a tu opět povzdechl on, a oběstvoření skryla tváře do pracek.

   — Proprio così, — disse il Grifone, sospirando anche lui, ed entrambe le bestie si nascosero la faccia tra le zampe.

   "A kolik hodin dennějste měli?" zeptala se Alenka, rychle měníc předmět hovoru.

   — Quante ore di lezione al giorno avevate? — disse prontamente Alice per cambiar discorso.

   "Tak prvý den to bylo deset hodin," řekla Falešná Želva; "druhý den devět, a tak dále."

   — Dieci ore il primo giorno, — rispose la Falsa-testuggine: — nove il secondo, e così di seguito.

   "Jaký podivný rozvrh!" zvolala Alenka.

   — Che strano metodo! — esclamò Alice.

   "Říká se jim hodiny," poznamenal Gryfon, "protože se s nimi na konec hodí."

   — Ma è questa la ragione perchè si chiamano lezioni, — osservò il Grifone: — perchè c’è una lesione ogni giorno. —

   Tato myšlenka byla pro Alenku tak nová, že se nad ní na chvíli zamyslila, než položila další otázku. "A to tedy jedenáctý den muselo být prázdno?"

   Era nuovo per Alice, e ci pensò su un poco, prima di fare questa osservazione: — Allora l’undecimo giorno era vacanza?

   "Ovšemže bylo," řekla Falešná Želva.

   — Naturalmente, — disse la Falsa-testuggine.

   "A jak to potom bylo dvanáctého dne?" pokračovala Alenka zvědavě.

   — E che si faceva il dodicesimo? — domandò vivamente Alice.

   "Tak to už je dost o těch hodinách," přerušil je Gryfon rozhodným tónem; "povězte jí teď něco o hrách."

   — Basta in quanto alle lezioni: dille ora qualche cosa dei giuochi, — interruppe il Grifone, in tono molto risoluto.