Alice's Abenteuer im Wunderland

   Die falsche Schildkröte seufzte tief auf und wischte sich mit dem Rücken ihrer Pfote die Augen. Sie sah Alice an und versuchte zu sprechen, aber ein bis zwei Minuten lang erstickte lautes Schluchzen ihre Stimme. „Sieht aus, als ob sie einen Knochen in der Kehle hätt’,“ sagte der Greif und machte sich daran, sie zu schütteln und auf den Rücken zu klopfen. Endlich erhielt die falsche Schildkröte den Gebrauch ihrer Stimme wieder, und während Thränen ihre Wangen herabflossen, erzählte sie weiter.

   Falešná Želva zhluboka povzdechla a přejela si hřbetem jedné pracky oči. Podívala se na Alenku a pokusila se promluvit, avšak na několik okamžikůjí vzlykot dusil hlas. "Úplnějako kdyby měla v hrdle kost," řekl Gryfon a začal s ní třásti a bouchati jí do zad. Konečněnabyla Falešná Želva hlasu a se slzami, které jí stékaly po tváři, pokračovala:

   „Vielleicht hast du nicht viel unter dem Wasser gelebt –“ („Nein,“ sagte Alice) – „und vielleicht hast du nie die Bekanntschaft eines Hummers gemacht –“ (Alice wollte eben sagen: „ich kostete einmal,“ aber sie hielt schnell ein und sagte: „Nein, niemals“) – „du kannst dir also nicht vorstellen, wie reizend ein Hummerballet ist.“

   "Snad jste ani nestrávilamnoho svého života pod mořem ("To jsem nestrávila," řekla Alenka) " a snad jste ani nikdy nebyla představena mořskému raku --" (Alenka už začala: "Ó, jednou jsem okusila - -"ale rychle se zarazila a řekla: "Ne, nikdy") "- a nemůžete si tedy ani představit, jak krásná věc je Čtverylka Mořských Raků!"

   „Nein, in der That nicht,“ sagte Alice, „was für eine Art Tanz ist es?“

   "Ne, to opravdu nemohu," řekla Alenka. "Jaký je to tanec?"

   „Nun,“ sagte der Greif, „erst stellt man sich in einer Reihe am Strand auf –“

   "Nu," řekl Gryfon, napřed se postavíte do řady podél mořského břehu - -"

   „In zwei Reihen!“ rief die falsche Schildkröte. „Seehunde, Schildkröten, Lachse, und so weiter; dann, wenn alle Seesterne aus dem Wege geräumt sind –“

   "Do dvou řad!" zvolala Falešná Želva. "Tuleni,želvy a tak dále; a pak, když jste vyčistili břeh od mořských ježkůa podobné havěti -"

   „Was gewöhnlich einige Zeit dauert,“ unterbrach der Greif.

   "To obyčejnězabere nějakou chvíli," přerušil ji Gryfon.

   „– geht man zwei Mal vorwärts –“

   "- - uděláte dva kroky vpřed - -"

   „Jeder einen Hummer zum Tanze führend!“ rief der Greif.

   "Každá máte mořského raka za tanečníka!" volal Gryfon.

   „Natürlich,“ sagte die falsche Schildkröte: „zwei Mal vorwärts, wieder paarweis gestellt –“

   "Ovšem," řekla Falešná Želva, "dva kroky dopředu, každá se svým tanečníkem –"

   „– wechselt die Hummer, und geht in derselben Ordnung zurück,“ fuhr der Greif fort.

   "--vystřídáte mořské raky a uděláte dva kroky vzad v tomtéž pořádku," křičel Gryfon.

   „Dann, mußt du wissen,“ fiel die falsche Schildkröte ein, „wirft man die –“

   "- a pak, víte," pokračovala Falešná Želva, "hodíte -"

   „Die Hummer!“ schrie der Greif mit einem Luftsprunge.

   "Své raky!" zavýskl Gryfon, vyskakuje do vzduchu.

   „– so weit in’s Meer, als man kann –“

   "--jak nejdále do moře můžete --"

   „Schwimmt ihnen nach!“ kreischte der Greif.

   "Plavete za nimi!" zaječel Gryfon.

   „Schlägt einen Purzelbaum im Wasser!“ rief die falsche Schildkröte, indem sie unbändig umhersprang.

   "Uděláte v moři kotrmelec!" vřískala Falešná Želva, divoce kolem poskakujíc.

   „Wechselt die Hummer wieder!“ heulte der Greif mit erhobener Stimme.

   "Opět vystřídáte tanečníky!" řval Gryfon.

   „Zurück an’s Land, und – das ist die ganze erste Figur,“ sagte die falsche Schildkröte, indem ihre Stimme plötzlich sank; und beide Thiere, die bis dahin wie toll umhergesprungen waren, setzten sich sehr betrübt und still nieder und sahen Alice an.

   "Zpátky na břeh, a - to je celá první figura," řekla Falešná Želva, klesajíc náhle hlasem; a oběstvoření, která tu byla poskakovala jako šílená, usedla opět velmi smutněa tiše a pohlížela na Alenku.

   „Es muß ein sehr hübscher Tanz sein,“ sagte Alice ängstlich.

   "Je to jistěvelmi pěkný tanec," řekla Alenka nejistě.

   „Möchtest du eine kleine Probe sehen?“ fragte die falsche Schildkröte.

   "Chtěla byste ho kousek vidět?" otázala se Falešná Želva.

   „Sehr gern,“ sagte Alice.

   "Ó zajisté, velice," řekla Alenka.

   „Komm, laß uns die erste Figur versuchen!“ sagte die falsche Schildkröte zum Greifen. „Wir können es ohne Hummer, glaube ich. Wer soll singen?“

   "Zkusme první figuru !" řekla Falešná Želva Gryfonovi. "Můžeme se obejít bez mořských raků, víte. Kdo bude zpívat?"

   „Oh, singe du!“ sagte der Greif. „Ich habe die Worte vergessen.“

   "Oh, vy zpívejte," řekl Gryfon, "já už zapomněl slova."

   So fingen sie denn an, feierlich im Kreise um Alice zu tanzen; zuweilen traten sie ihr auf die Füße, wenn sie ihr zu nahe kamen; die falsche Schildkröte sang dazu, sehr langsam und traurig, Folgendes: –

   Začali tedy vážněa slavnostně tančiti kolem Alenky, tu a tam jí šlapajíce na prsty, když se k ní dostali příliš blízko, a mávajíce si do taktu předními tlapami; a Falešná Želva k tomu prozpěvovala velmi pomalu a smutnětoto:

Zu der Schnecke sprach ein Weißfisch:
   „Kannst du denn nicht schneller gehn?
 Siehst du denn nicht die Schildkröten
   und die Hummer alle stehn?

   ",Nešel byste trochu rychleji?` řekla šneku bělice; ,na paty mi šlape ježek, do zad píchá velice.

Hinter uns da kommt ein Meerschwein,
   und es tritt mir auf den Schwanz;
 Und sie warten an dem Strande,
   daß wir kommen zu dem Tanz.

   Hned; jak želvy, mořští raci, tísní se u plece plec; na písku to všechno čeká, půjdem-li též na tanec.

Willst du denn nicht, willst du denn nicht,
   willst du kommen zu dem Tanz?
 Willst du denn nicht, willst du denn nicht,
   willst du kommen zu dem Tanz?“

   Půjdeš-li, či nepůjdeš-li, půjdeš-li, či nepůjdeš-li s nimi na tanec? Půjdeš-li, či nepůjdeš-li, půjdeš-ti, či nepůjdeš-li ` s nimi na tanec?

„Nein, du kannst es nicht ermessen,
   wie so herrlich es wird sein,
 Nehmen sie uns mit den Hummern,
   werfen uns in’s Meer hinein!“
 Doch die Schnecke thät nicht trauen.
   „Das gefällt mir doch nicht ganz!
 Viel zu weit, zu weit! ich danke –
   gehe nicht mit euch zum Tanz!

   ,Vždyťty nemáš ani zdání, jak to duši lahodí, když nás pozvednou a s humry do moře nás vyhodí!´ Šnek však řekl: ,Jaká dálka!` - tvářměl jako mazanec, - že děkuje za pozvání, nepůjde však na tanec.

Nein, ich kann, ich mag, ich will nicht,
   kann nicht kommen zu dem Tanz!
 Nein, ich kann, ich mag, ich will nicht,
   mag nicht kommen zu dem Tanz!“

   Že nepůjde, že nemůže, že nepůjde, že nemůže s nimi na tanec. Že nepůjde, že nemůže, že nepůjde, že nemůže s nimi na tanec.

Und der Weißfisch sprach dagegen:
   „’s kommt ja nicht drauf an, wie weit!
 Ist doch wohl ein andres Ufer,
   drüben auf der andern Seit’!
 Und noch viele schöne Küsten
   giebt es außer Engelland’s;
 Nur nicht blöde, liebe Schnecke,
   komm’ geschwind mit mir zum Tanz!

   ,Co je na tom, jaká dálka?` řekla Želva, ,dobře víš, čím dál od našeho břehu, tím jsi protějšímu blíž. Nevíš-li, že břeh za mořem, špatný jsi to vzdělanec. Tož nebledni, milý šneku, a pojďs námi na tanec.

Willst du denn nicht, willst du denn nicht,
   willst du kommen zu dem Tanz?
 Willst du denn nicht, willst du denn nicht,
   willst nicht kommen zu dem Tanz?“

   Půjdeš-li, či nepůjdeš-li, půjdeš-li, či nepůjdeš-li s námi na tanec? Půjdeš-li, či nepůjdeš-li, půjdeš-li, či nepůjdeš-li s nimi na tanec?` "

   „Danke sehr, es ist sehr, sehr interessant, diesem Tanze zuzusehen,“ sagte Alice, obgleich sie sich freute, daß er endlich vorüber war; „und das komische Lied von dem Weißfisch gefällt mir so!“

   "Děkuji vám, je to velmi zajímavá podívaná na takový tanec," řekla Alenka, šťastna, že už je po něm; "a zvlášťse mi líbí ta podivná písnička o bělici!"

   „Oh, was die Weißfische anbelangt,“ sagte die falsche Schildkröte, „die – du hast sie doch gesehen?“

   "Ó, co se týče bělic," řekla Falešná Želva, "ony - - viděla jste už, ovšem, bělici?"

   „Ja,“ sagte Alice, „ich habe sie oft gesehen, bei’m Mitt –“ sie hielt schnell inne.

   "Ano," řekla Alenka, která si vzpomněla, že u strýčka v Anglii mívali k obědu smažené ryby, kterým říkali bělice; na talíři je vždy dostávali stočené do kroužku, s ocáskem prostrčeným hubou ryby. "Ano," řekla, "často jsem je viděla u ob --" a rychle se zarazila.

   „Ich weiß nicht, wer Mitt sein mag,“ sagte die falsche Schildkröte, „aber da du sie so oft gesehen hast, so weißt du natürlich, wie sie aussehen?“

   "Nevím, kde je Ob," řekla Falešná Želva, "ale viděla-li jste je tak často, pak víte, jak vypadají."

   „Ja, ich glaube,“ sagte Alice nachdenklich, „sie haben den Schwanz im Maule, – und sind ganz mit geriebener Semmel bestreut.“

   "Myslím, že ano," řekla Alenka zamyšleně. "Drží si ocásek v huběa jsou posypány drobty."

   „Die geriebene Semmel ist ein Irrthum,“ sagte die falsche Schildkröte; „sie würde in der See bald abgespült werden. Aber den Schwanz haben sie im Maule, und der Grund ist“ – hier gähnte die falsche Schildkröte und machte die Augen zu. – „Sage ihr Alles das von dem Grunde,“ sprach sie zum Greifen.

   "S těmi drobty nemáte pravdu," řekla Falešná Želva, "drobty by se z nich v moři smyly. Ale ocásky mají v hubách; a důvod je ten --" a zde Falešná Želva zívla a zavřela oči. "Řekněte jí, jaký to má důvod a tak dále," řekla Gryfonovi.

   „Der Grund ist,“ sagte der Greif, „daß sie durchaus im Hummerballet mittanzen wollten. So wurden sie denn in die See hinein geworfen. So mußten sie denn sehr weit fallen. So kamen ihnen denn die Schwänze in die Mäuler. So konnten sie sie denn nicht wieder heraus bekommen. So ist es.“

   "Důvod je ten," řekl Gryfon, "že se chtěly za každou cenu účastnit tance s humry. Tož byly vyhozeny do moře. A tož musely dlouho a daleko letět. A tož popadly ocásky do huby. A pak je už nemohly dostat ven. Tož to je všechno.

   „Danke dir,“ sagte Alice, „es ist sehr interessant. Ich habe nie so viel vom Weißfisch zu hören bekommen.“

   "Děkuji," řekla Alenka, "to je velmi zajímavé. Nikdy jsem toho o bělících tolik neslyšela."

   „Ich kann dir noch mehr über ihn sagen, wenn du willst,“ sagte der Greif, „weißt du, warum er Weißfisch heißt?“

   "Mohu vám toho povědět ještěvíce, když vás to zajímá, řekl Gryfon. "Víte, pročse jim říká bělice?"

   „Ich habe darüber noch nicht nachgedacht,“ sagte Alice. „Warum?“

   "Na to jsem nikdy nepomyslila," řekla Alenka. "Proč?"

   "Užívají se na boty a střevíce," odpověděl Gryfon velmi slavnostně.

   Alenku tato odpověďdokonale zmátla. "Na boty a střevíce?" opakovala udiveným hlasem.

   "No, co užíváte vy na své střevíce?" řekl Gryfon. "Chci říci, čím jim dodáváte takového lesku?"

   Alenka se naňpodívala a po chvíli rozmýšlení odpověděla: "Nu - černidlem, myslím."

   "Boty a střevíce pod mořem," řekl Gryfon hlubokým hlasem "se leští bělicí. Tak teďto víte. Každý pulec vám to mohl říci."

   „Darum eben,“ sagte der Greif mit tiefer, feierlicher Stimme, „weil man so wenig von ihm weiß. Nun aber mußt du uns auch etwas von deinen Abenteuern erzählen.“

   Po chvíli mlčení Gryfon dodal: "Nu, a teďnám vy povězte něco o svých příhodách."

   „Ich könnte euch meine Erlebnisse von heute früh an erzählen,“ sagte Alice verschämt, „aber bis gestern zurück zu gehen, wäre ganz unnütz, weil ich da jemand Anderes war.“

   "O svých příhodách bych vám mohla vyprávět - jenom pokud se přihodily od dnešního rána," řekla Alenka trochu rozpačitě, "vzpomínat na včerejšek by nemělo smyslu, protože včera jsem byla někým jiným, než jsem dnes."

   „Erkläre das deutlich,“ sagte die falsche Schildkröte.

   "To nám musíte vysvětlit," řekla Falešná Želva.

   „Nein, die Erlebnisse erst,“ sagte der Greif in ungeduldigem Tone, „Erklärungen nehmen so schrecklich viel Zeit fort.“

   "Ne, ne! Napřed vyprávět!" zvolal Gryfon netrpělivým hlasem. "Vysvětlování vždycky zabere strašněmnoho času."

   Alice fing also an, ihnen ihre Abenteuer von da an zu erzählen, wo sie das weiße Kaninchen zuerst gesehen hatte. Im Anfange war sie etwas ängstlich, die beiden Thiere kamen ihr so nah, eins auf jeder Seite, und sperrten Augen und Mund so weit auf; aber nach und nach wurde sie dreister. Ihre Zuhörer waren ganz ruhig, bis sie an die Stelle kam, wo sie der Raupe ‚Ihr seid alt, Vater Martin‘ hergesagt hatte, und wo lauter andere Worte gekommen waren, da holte die falsche Schildkröte tief Athem und sagte: „das ist sehr merkwürdig.“

   Alenka jim tedy začala vyprávět své dobrodružství od chvíle, kdy poprvé uviděla Bílého Králíka. Zpočátku byla trochu nejistá a ustrašená - oběta stvoření se k ní tlačila tak blízko, každé z jedné strany, a tak neuvěřitelnědokořán otvírala oči a huby - ale jak se rozpovídala, přibývalo jí odvahy a jistoty. Její posluchači zachovávali úplný klid, až se dostala k oné části svého vyprávění, kde měla Housence odříkávat Večer před svatým Janem, a jak jí při tom přicházela na jazyk slova úplnějiná, než se ve škole učila; a tu Falešná Želva zdlouha nabrala dechu a řekla: "To je velmi podivné."

   „Es ist Alles so merkwürdig, wie nur möglich,“ sagte der Greif.

   "To je tak podivné, jak to jen podivné může být," řekl Gryfon.

   „Es kam ganz verschieden!“ wiederholte die falsche Schildkröte gedankenvoll. „Ich möchte sie wohl etwas hersagen hören. Sage ihr, daß sie anfangen soll.“ Sie sah den Greifen an, als ob sie dächte, daß er einigen Einfluß auf Alice habe.

   "Přicházela jí slova úplnějiná!" opakovala Falešná Želva zamyšleně. "Ráda bych ji slyšela něco odříkávat. Řekněte jí, aby začala," a dívala se na Gryfona, jako by ten měl nějakou moc nad Alenkou.

   „Steh’ auf und sage her: ‚Preisend mit viel schönen Reden‘,“ sagte der Greif.

   "Vstaňte a přeříkejte nám Jak vlny osením," řekl Gryfon.

   „Wie die Geschöpfe alle Einen kommandiren und Gedichte aufsagen lassen!“ dachte Alice, „dafür könnte ich auch lieber gleich in der Schule sein.“ Sie stand jedoch auf und fing an, das Gedicht herzusagen; aber ihr Kopf war so voll von dem Hummerballet, daß sie kaum wußte, was sie sagte, und die Worte kamen sehr sonderbar: –

   "Jak tu všechna ta stvoření člověka komandují - ještěaby jim úlohy opakoval!" pomyslila si Alenka. "To bych mohla rovnou být ve škole." Nicméněvstala a začala odříkávat báseň, kterou se sice ve škole ještěneučila, kterou však znala od své starší sestry. Hlavu však měla tak plnu Čtverylky Mořských Raků, že ani nevěděla, co odříkává, a slova, která z ní vycházela, byla opravdu velmi podivná:

„Preisend mit viel schönen Kniffen seiner Scheeren Werth und Zahl,
 Stand der Hummer vor dem Spiegel in der schönen rothen Schal’!
 „Herrlich,“ sprach der Fürst der Krebse, „steht mir dieser lange Bart!“
 Rückt die Füße mit der Nase auswärts, als er dieses sagt.“

"Jak vlny osením, tak Humr asi
 si čechrá kartáčem své dlouhé vlasy.
 Když do ruda ho příliš uvařili,
 kol čela posýpá si cukr bílý;
 jak kachna víčkem oka, nosem tak
 si rovná oběnohy Mořský Rak.
 Jak často v suchý tu když písek klesá,
 on na hrdinské výboje se smlouvá,
 však žraloky když moře kol se vzdouvá,
 je do odlivu tich; pak znovu plesá.
 Pak snívá, ukolébán hudbou zoře,
 že císařem je čínským, pánem moře."

   „Das ist anders, als ich’s als Kind gesagt habe,“ sagte der Greif.

   "To je jiné, než jak já jsem se učil, když jsem chodil do školy," řekl Gryfon.

   „Ich habe es zwar noch niemals gehört,“ sagte die falsche Schildkröte; „aber es klingt wie blühender Unsinn.“

   "Nu, já tu báseňneznám," řekla Falešná Želva, "ale zní to jako neobyčejný nesmysl."

   Alice erwiederte nichts; sie setzte sich, bedeckte das Gesicht mit beiden Händen und überlegte, ob wohl je wieder irgend etwas natürlich sein würde.

   Alenka neříkala nic; usedla a zakryla si tváře rukama, přemýšlejíc zmatena, zda se kdy něco zase stane přirozeným způsobem.

   „Ich möchte es gern erklärt haben,“ sagte die falsche Schildkröte.

   "Chtěla bych to mít vysvětleno," řekla Falešná Želva.

   „Sie kann’s nicht erklären,“ warf der Greif schnell ein. „Sage den nächsten Vers.“

   "To ona nemůže vysvětlit," spěšně řekl Gryfon. "Jen pokračujte - další sloku!"

   „Aber das von den Füßen?“ fragte die falsche Schildkröte wieder. „Wie kann er sie mit der Nase auswärts rücken?“

   "Ale s těma nohama?" trvala na svém Falešná Želva. "Jak si může nosem rovnat nohy, víte?

   „Es ist die erste Position bei’m Tanzen,“ sagte Alice aber sie war über Alles dies entsetzlich verwirrt und hätte am liebsten aufgehört.

   "To je první postavení v tanci," řekla Alenka; ale byla z toho všeho sama hroznězmatena a toužila po změněhovoru.

   „Sage den nächsten Vers!“ wiederholte der Greif ungeduldig, „er fängt an: ‚Seht mein Land!‘“

   "Jen pokračujte, následující sloku," opakoval Gryfon; "začíná, myslím, slovy Je nevolno mi..."

   Alice wagte nicht, es abzuschlagen, obgleich sie überzeugt war, es würde Alles falsch kommen, sie fuhr also mit zitternder Stimme fort: –

   Alenka se netroufala neuposlechnout, ačkoli si byla jista, že to zase vyjde úplněšpatně, a pokračovala chvějícím se hlasem:

„Seht mein Land und grüne Fluten,“
   sprach ein fetter Lachs vom Rhein;
 „Goldne Schuppen meine Rüstung,
   und mit Austern trink’ ich Wein.“

"Je nevolno mu často u večeře,
 když Pardál navštíví ho se Sovou,
 a zasednuvše za stůl v jizby šeře
 si poručí hned dvakrát vepřovou.
 ,Pryč, skromnosti!`, dí Sova: ,Žízní hynem!`
 ,Moc jste se najedli,` dí Mořský Rak.
 Snad osvěží je z mořské soli vínem,
 snad rozepne si Pardál nový frak;
 až perlou v číši mořská sůl se vznítí,
 a banket skončí se --"

   „Wozu sollen wir das dumme Zeug mit anhören,“ unterbrach sie die falsche Schildkröte, „wenn sie es nicht auch erklären kann? Es ist das verworrenste Zeug, das ich je gehört habe!“

   "Co to má za smysl opakovat všechny ty krámy," přerušila ji Falešná Želva, "když to postupněnevysvětlíte? Je to daleko nejzmatenější věc, jakou jsem já kdy slyšela!"

   „Ja, ich glaube auch, es ist besser du hörst auf,“ sagte der Greif, und Alice gehorchte nur zu gern.

   "Ano, myslím, že uděláte lépe, když toho necháte," řekl Gryfon; a Alenka byla jen ráda, že ho mohla poslechnout.

   „Sollen wir noch eine Figur von dem Hummerballet versuchen?“ fuhr der Greif fort. „Oder möchtest du lieber, daß die falsche Schildkröte dir ein Lied vorsingt?“

   "Máme vám předvésti další figuru Mořské čtverylky?" pokračoval Gryfon. "Nebo byste raději chtěla, aby vám Falešná Želva zazpívala píseň?"

   „Oh, ein Lied! bitte, wenn die falsche Schildkröte so gut sein will,“ antwortete Alice mit solchem Eifer, daß der Greif etwas beleidigt sagte: „Hm! der Geschmack ist verschieden! Singe ihr vor ‚Schildkrötensuppe‘, hörst du, alte Tante?“

   "Ó, prosím píseň, když bude Falešná Želva tak laskava", odpověděla Alenka tak dychtivě, že Gryfon řekl pohrdavým a trochu uraženým tónem: "Hm! Proti gustu se nedá nic namítat. Zazpívejte jí Želví polévku, ano, kolegyně?"

   Die falsche Schildkröte seufzte tief auf und fing an, mit halb von Schluchzen erstickter Stimme, so zu singen: –

   Falešná Želva zhluboka povzdychla a začala, hlasem, jenž se chvílemi dusil vzlykotem, zpívati:

„Schöne Suppe, so schwer und so grün,
 Dampfend in der heißen Terrin’!
 Wem nach einem so schönen Gericht
 Wässerte denn der Mund wohl nicht?
 Kön’gin der Suppen, du schönste Supp’!
 Kön’gin der Suppen, du schönste Supp’!
      Wu–underschöne Su–uppe!
      Wu–underschöne Su–uppe!
      Kö–önigin der Su–uppen,
      Wunder-wunderschöne Supp’!

"O krásná polévko vzácná a zelená,
 zda najdu k chvále tvé slova dost plamenná?
 Kdo by se pro tebe nezřekl spasení?
 Polévko večera, moje potěšení!
 Polévko večera, moje potěšení!
 Ó krá-á-ásná po-o-lévko!
 O krá-á-ásná po-o-lévko!
 Po-o-lévko ve-e-ečera,
 O krásná, krásná, vzácná polévko!

Schöne Suppe, wer fragt noch nach Fisch,
 Wildpret oder was sonst auf dem Tisch?
 Alles lassen wir stehen zu p
 Reisen allein die wunderschöne Supp’,
 Preisen allein die wunderschöne Supp’!
      Wu–underschöne Su–uppe!
      Wu–underschöne Su–uppe!
      Kö–önigin der Su–uppen,
      Wunder-wunderschöne Supp’!“

Ó krásná polévko! Kdo nevzdal by se ryb,
 zvěřiny a všech mas, že chutnaj sebelíp?
 Kdo nedal by své vše, poslední halířek
 za tebe, polévko, nejmenší talířek?
 Za tebe, polévko, nejmenší talířek?
 Ó krá-á-ásná po-o-lévko!
 O krá-á-ásná po-o-lévko!
 Po-o-lévko ve-e-ečera,
 O krásná, krásná, vzácná polévko!"

   „Den Chor noch einmal!“ rief der Greif, und die falsche Schildkröte hatte ihn eben wieder angefangen, als ein Ruf: „Das Verhör fängt an!“ in der Ferne erscholl.

   "Ještějednou sbor!" zvolal Gryfon, a Falešná Želva jej právězačala opakovat, když se z dálky ozvalo volání: "Líčení se začíná!"

   „Komm schnell!“ rief der Greif, und Alice bei der Hand nehmend lief er fort, ohne auf das Ende des Gesanges zu warten.

   "Pojďte za mnou!" zvolal Gryfon, a vzav Alenku za ruku odkvapil, nečekaje na konec písně.

   „Was für ein Verhör?“ keuchte Alice bei’m Rennen; aber der Greif antwortete nichts als: „Komm schnell!“ und rannte weiter, während schwächer und schwächer, vom Winde getragen, die Worte ihnen folgten: –

   "Jaké je to líčení?" ptala se Alenka popadajíc dech, jak utíkali; ale Gryfon jenom odpověděl: "Pojďte za mnou!" a uháněl ještěrychleji, zatímco z dáli slaběji a slaběji, nesena větříkem, jenž je následoval, doznívala smutná slova sboru:

„Kö–önigin der Su–uppen,
 Wunder-wunderschöne Supp’!“

"Po-o-lévko ve-e-ečera,
 ó krásná, krásná, vzácná polévko!"