Alice nel Paese delle meraviglie

   La Falsa-testuggine cacciò un gran sospiro e si passò il rovescio d’una natatoia sugli occhi. Guardò Alice, e cercò di parlare, ma per qualche istante ne fu impedita dai singhiozzi.

— Come se avesse un osso in gola, — disse il Grifone, e si mise a scuoterla e a batterle la schiena. Finalmente la Falsa-testuggine ricuperò la voce e con le lagrime che le solcavano le gote, riprese:

   Falešná Želva zhluboka povzdechla a přejela si hřbetem jedné pracky oči. Podívala se na Alenku a pokusila se promluvit, avšak na několik okamžikůjí vzlykot dusil hlas. "Úplnějako kdyby měla v hrdle kost," řekl Gryfon a začal s ní třásti a bouchati jí do zad. Konečněnabyla Falešná Želva hlasu a se slzami, které jí stékaly po tváři, pokračovala:

   — Forse tu non sei vissuta a lungo sott’acqua... ( — Certo che no, — disse Alice) — e forse non sei mai stata presentata a un gambero... (Alice stava per dire: — Una volta assaggiai... — ma troncò la frase e disse: — No mai): — così tu non puoi farti un’idea della bellezza d’un ballo di gamberi?

   "Snad jste ani nestrávilamnoho svého života pod mořem ("To jsem nestrávila," řekla Alenka) " a snad jste ani nikdy nebyla představena mořskému raku --" (Alenka už začala: "Ó, jednou jsem okusila - -"ale rychle se zarazila a řekla: "Ne, nikdy") "- a nemůžete si tedy ani představit, jak krásná věc je Čtverylka Mořských Raků!"

   — No, davvero, — rispose Alice. — Ma che è mai un ballo di gamberi?

   "Ne, to opravdu nemohu," řekla Alenka. "Jaký je to tanec?"

   — Ecco, — disse il Grifone, — prima di tutto si forma una linea lungo la spiaggia...

   "Nu," řekl Gryfon, napřed se postavíte do řady podél mořského břehu - -"

   — Due! — gridò la Falsa-testuggine. — Foche, testuggini di mare, salmoni e simili: poi quando si son tolti dalla spiaggia i polipi...

   "Do dvou řad!" zvolala Falešná Želva. "Tuleni,želvy a tak dále; a pak, když jste vyčistili břeh od mořských ježkůa podobné havěti -"

   — E generalmente così facendo si perde del tempo, — interruppe il Grifone.

   "To obyčejnězabere nějakou chvíli," přerušil ji Gryfon.

   — ...si fa un avant-deux.

   "- - uděláte dva kroky vpřed - -"

   — Ciascuno con un gambero per cavaliere, — gridò il Grifone.

   "Každá máte mořského raka za tanečníka!" volal Gryfon.

   — Eh già! — disse la Falsa-testuggine: — si fa un avant-deux, e poi un balancé...

   "Ovšem," řekla Falešná Želva, "dva kroky dopředu, každá se svým tanečníkem –"

   — Si scambiano i gamberi e si ritorna en place, — continuò il Grifone.

   "--vystřídáte mořské raky a uděláte dva kroky vzad v tomtéž pořádku," křičel Gryfon.

   — E poi capisci? — continuò la Falsa-testuggine, — si scaraventano i... 250PX

   "- a pak, víte," pokračovala Falešná Želva, "hodíte -"

   — I gamberi! — urlo il Grifone, saltando come un matto.

   "Své raky!" zavýskl Gryfon, vyskakuje do vzduchu.

   ...nel mare, più lontano che si può...

   "--jak nejdále do moře můžete --"

   — Quindi si nuota dietro di loro! — strillò il Grifone.

   "Plavete za nimi!" zaječel Gryfon.

   — Si fa capitombolo in mare! — gridò la Falsa-testuggine, saltellando pazzamente qua e la.

   "Uděláte v moři kotrmelec!" vřískala Falešná Želva, divoce kolem poskakujíc.

   — Si scambiano di nuovo i gamberi! — Vociò il Grifone.

   "Opět vystřídáte tanečníky!" řval Gryfon.

   — Si ritorna di nuovo a terra, e... e questa è la prima figura, — disse la Falsa-testuggine, abbassando di nuovo la voce. E le due bestie che poco prima saltavano come matte, si accosciarono malinconicamente e guardarono Alice.

   "Zpátky na břeh, a - to je celá první figura," řekla Falešná Želva, klesajíc náhle hlasem; a oběstvoření, která tu byla poskakovala jako šílená, usedla opět velmi smutněa tiše a pohlížela na Alenku.

   "Je to jistěvelmi pěkný tanec," řekla Alenka nejistě.

   — Vuoi vederne un saggio? — domandò la Falsa-testuggine.

   "Chtěla byste ho kousek vidět?" otázala se Falešná Želva.

   — Mi piacerebbe molto, — disse Alice.

   "Ó zajisté, velice," řekla Alenka.

   — Coraggio, proviamo la prima figura! disse la Falsa-testuggine al Grifone. — Possiamo farla senza gamberi. Chi canta?

   "Zkusme první figuru !" řekla Falešná Želva Gryfonovi. "Můžeme se obejít bez mořských raků, víte. Kdo bude zpívat?"

   — Canta tu, — disse il Grifone. — Io ho dimenticate le parole.

   "Oh, vy zpívejte," řekl Gryfon, "já už zapomněl slova."

   E cominciarono a ballare solennemente intorno ad Alice, pestandole i piedi di quando in quando, e agitando le zampe anteriori per battere il tempo. La Falsa-testuggine cantava adagio adagio malinconicamente:

   Začali tedy vážněa slavnostně tančiti kolem Alenky, tu a tam jí šlapajíce na prsty, když se k ní dostali příliš blízko, a mávajíce si do taktu předními tlapami; a Falešná Želva k tomu prozpěvovala velmi pomalu a smutnětoto:

Alla chiocciola il nasello:
   "Su, dicea, cammina presto;
 mi vien dietro un cavalluccio
   — che uno stinco m’ha già pesto:
 vedi quante mai testuggini
   — qui s’accalcan per ballare!"

   ",Nešel byste trochu rychleji?` řekla šneku bělice; ,na paty mi šlape ježek, do zad píchá velice.

   Hned; jak želvy, mořští raci, tísní se u plece plec; na písku to všechno čeká, půjdem-li též na tanec.

Presto vuoi, non vuoi danzare?
 Presto vuoi, non vuoi danzare?

   Půjdeš-li, či nepůjdeš-li, půjdeš-li, či nepůjdeš-li s nimi na tanec? Půjdeš-li, či nepůjdeš-li, půjdeš-ti, či nepůjdeš-li ` s nimi na tanec?

"Tu non sai quant’è squisita
   — come è dolce questa danza
 quando in mar ci scaraventano
   — senza un’ombra di esitanza!"
 Ma la chiocciola rispose:
   — "Grazie, caro, è assai lontano,
 e arrivar colà non posso
   — camminando così piano."

   ,Vždyťty nemáš ani zdání, jak to duši lahodí, když nás pozvednou a s humry do moře nás vyhodí!´ Šnek však řekl: ,Jaká dálka!` - tvářměl jako mazanec, - že děkuje za pozvání, nepůjde však na tanec.

Non potea, volea danzare!
 Non potea, volea danzare!

   Že nepůjde, že nemůže, že nepůjde, že nemůže s nimi na tanec. Že nepůjde, že nemůže, že nepůjde, že nemůže s nimi na tanec.

"Ma che importa s’è lontano"
   — all’amica fe’ il nasello
 "dèi saper che all’altra sponda
   — c’è un paese assai più bello!
 Più lontan della Sardegna
   — più vicino alla Toscana.
 Non temer, vi balleremo
   — tutti insieme la furlana."

   ,Co je na tom, jaká dálka?` řekla Želva, ,dobře víš, čím dál od našeho břehu, tím jsi protějšímu blíž. Nevíš-li, že břeh za mořem, špatný jsi to vzdělanec. Tož nebledni, milý šneku, a pojďs námi na tanec.

Presto vuoi, non vuoi danzare?
 Presto vuoi, non vuoi danzare?

   Půjdeš-li, či nepůjdeš-li, půjdeš-li, či nepůjdeš-li s námi na tanec? Půjdeš-li, či nepůjdeš-li, půjdeš-li, či nepůjdeš-li s nimi na tanec?` "

   — Grazie, è un bel ballo, — disse Alice, lieta che fosse finito; — e poi quel canto curioso del nasello mi piace tanto!

   "Děkuji vám, je to velmi zajímavá podívaná na takový tanec," řekla Alenka, šťastna, že už je po něm; "a zvlášťse mi líbí ta podivná písnička o bělici!"

   — A proposito di naselli, — disse la Falsa-testuggine, — ne hai veduti, naturalmente?

   "Ó, co se týče bělic," řekla Falešná Želva, "ony - - viděla jste už, ovšem, bělici?"

   — Sì, — disse Alice, — li ho veduti spesso a tavo... — E si mangiò il resto.

   "Ano," řekla Alenka, která si vzpomněla, že u strýčka v Anglii mívali k obědu smažené ryby, kterým říkali bělice; na talíři je vždy dostávali stočené do kroužku, s ocáskem prostrčeným hubou ryby. "Ano," řekla, "často jsem je viděla u ob --" a rychle se zarazila.

   — Non so dove sia Tavo, — disse la Falsa-testuggine — ma se li hai veduti spesso, sai che cosa sono.

   "Nevím, kde je Ob," řekla Falešná Želva, "ale viděla-li jste je tak často, pak víte, jak vypadají."

   — Altro! — rispose Alice meditabonda, — hanno la coda in bocca e sono mollicati.

   "Myslím, že ano," řekla Alenka zamyšleně. "Drží si ocásek v huběa jsou posypány drobty."

   — Ma che molliche! — soggiunse la Falsa-testuggine, — le molliche sarebbero spazzate dal mare. Però hanno la coda in bocca; e la ragione è questa...

E a questo la Falsa-testuggine sbadigliò e chiuse gli occhi. — Digliela tu la ragione, — disse al Grifone.

   "S těmi drobty nemáte pravdu," řekla Falešná Želva, "drobty by se z nich v moři smyly. Ale ocásky mají v hubách; a důvod je ten --" a zde Falešná Želva zívla a zavřela oči. "Řekněte jí, jaký to má důvod a tak dále," řekla Gryfonovi.

   — La ragione è la seguente, — disse il Grifone. — Essi vollero andare al ballo; e poi furono buttati in mare; e poi fecero il capitombolo molto al di là, poi tennero stretta la coda fra i denti; e poi non poterono distaccarsela più; e questo è tutto.

   "Důvod je ten," řekl Gryfon, "že se chtěly za každou cenu účastnit tance s humry. Tož byly vyhozeny do moře. A tož musely dlouho a daleko letět. A tož popadly ocásky do huby. A pak je už nemohly dostat ven. Tož to je všechno.

   — Grazie, — disse Alice, — molto interessante. Non ne seppi mai tanto dei naselli.

   "Děkuji," řekla Alenka, "to je velmi zajímavé. Nikdy jsem toho o bělících tolik neslyšela."

   "Mohu vám toho povědět ještěvíce, když vás to zajímá, řekl Gryfon. "Víte, pročse jim říká bělice?"

   "Na to jsem nikdy nepomyslila," řekla Alenka. "Proč?"

   "Užívají se na boty a střevíce," odpověděl Gryfon velmi slavnostně.

   Alenku tato odpověďdokonale zmátla. "Na boty a střevíce?" opakovala udiveným hlasem.

   "No, co užíváte vy na své střevíce?" řekl Gryfon. "Chci říci, čím jim dodáváte takového lesku?"

   Alenka se naňpodívala a po chvíli rozmýšlení odpověděla: "Nu - černidlem, myslím."

   "Boty a střevíce pod mořem," řekl Gryfon hlubokým hlasem "se leští bělicí. Tak teďto víte. Každý pulec vám to mohl říci."

   — Presto facci un racconto delle tue avventure, — disse il Grifone.

   Po chvíli mlčení Gryfon dodal: "Nu, a teďnám vy povězte něco o svých příhodách."

   — Ne potrei raccontare cominciando da stamattina, — disse timidamente Alice; — ma è inutile raccontarvi quelle di ieri, perchè... ieri io ero un altra.

   "O svých příhodách bych vám mohla vyprávět - jenom pokud se přihodily od dnešního rána," řekla Alenka trochu rozpačitě, "vzpomínat na včerejšek by nemělo smyslu, protože včera jsem byla někým jiným, než jsem dnes."

   — Come un’altra? Spiegaci, — disse la Falsa-testuggine.

   "To nám musíte vysvětlit," řekla Falešná Želva.

   — No, no! prima le avventure, — esclamò il Grifone impaziente; — le spiegazioni occupano tanto tempo.

   "Ne, ne! Napřed vyprávět!" zvolal Gryfon netrpělivým hlasem. "Vysvětlování vždycky zabere strašněmnoho času."

   Così Alice cominciò a raccontare i suoi casi, dal momento dell’incontro col Coniglio bianco; ma tosto si cominciò a sentire un po’ a disagio, chè le due bestie le si stringevano da un lato e l’altro, spalancando gli occhi e le bocche; ma la bambina poco dopo riprese coraggio. I suoi uditori si mantennero tranquilli sino a che ella giunse alla ripetizione del "Sei vecchio, caro babbo", da lei fatta al Bruco. Siccome le parole le venivano diverse dal vero originale, la Falsa-testuggine cacciò un gran sospiro, e disse: — È molto curioso!

   Alenka jim tedy začala vyprávět své dobrodružství od chvíle, kdy poprvé uviděla Bílého Králíka. Zpočátku byla trochu nejistá a ustrašená - oběta stvoření se k ní tlačila tak blízko, každé z jedné strany, a tak neuvěřitelnědokořán otvírala oči a huby - ale jak se rozpovídala, přibývalo jí odvahy a jistoty. Její posluchači zachovávali úplný klid, až se dostala k oné části svého vyprávění, kde měla Housence odříkávat Večer před svatým Janem, a jak jí při tom přicházela na jazyk slova úplnějiná, než se ve škole učila; a tu Falešná Želva zdlouha nabrala dechu a řekla: "To je velmi podivné."

   — È più curioso che mai! — esclamò il Grifone.

   "To je tak podivné, jak to jen podivné může být," řekl Gryfon.

   — È scaturito assolutamente diverso! — soggiunse la Falsa-testuggine, meditabonda. — Vorrei che ella ci recitasse qualche cosa ora. Dille di cominciare.

E guardò il Grifone, pensando ch’egli avesse qualche specie d’autorità su Alice.

   "Přicházela jí slova úplnějiná!" opakovala Falešná Želva zamyšleně. "Ráda bych ji slyšela něco odříkávat. Řekněte jí, aby začala," a dívala se na Gryfona, jako by ten měl nějakou moc nad Alenkou.

   — Levati in piedi, — disse il Grifone, — e ripetici la canzone: "Trenta quaranta..."

   "Vstaňte a přeříkejte nám Jak vlny osením," řekl Gryfon.

   — Oh come queste bestie danno degli ordini, e fanno recitar le lezioni! — pensò Alice; — sarebbe meglio andare a scuola subito!

A ogni modo, si levò, e cominciò a ripetere la canzone; ma la sua testolina era così piena di gamberi e di balli, che non sapeva che si dicesse, e i versi le venivano male:

   "Jak tu všechna ta stvoření člověka komandují - ještěaby jim úlohy opakoval!" pomyslila si Alenka. "To bych mohla rovnou být ve škole." Nicméněvstala a začala odříkávat báseň, kterou se sice ve škole ještěneučila, kterou však znala od své starší sestry. Hlavu však měla tak plnu Čtverylky Mořských Raků, že ani nevěděla, co odříkává, a slova, která z ní vycházela, byla opravdu velmi podivná:

"Son trenta e son quaranta," — il gambero già canta,
 "M’ha troppo abbrustolito — mi voglio inzuccherare,
 In faccia a questo specchio — mi voglio spazzolare,
 E voglio rivoltare — e piedi e naso in su!"

"Jak vlny osením, tak Humr asi
 si čechrá kartáčem své dlouhé vlasy.
 Když do ruda ho příliš uvařili,
 kol čela posýpá si cukr bílý;
 jak kachna víčkem oka, nosem tak
 si rovná oběnohy Mořský Rak.
 Jak často v suchý tu když písek klesá,
 on na hrdinské výboje se smlouvá,
 však žraloky když moře kol se vzdouvá,
 je do odlivu tich; pak znovu plesá.
 Pak snívá, ukolébán hudbou zoře,
 že císařem je čínským, pánem moře."

   — Ma questo è tutto diverso da quello che recitavo da bambino, — disse il Grifone.

   "To je jiné, než jak já jsem se učil, když jsem chodil do školy," řekl Gryfon.

   — È la prima volta che lo sento, — osservò la Falsa-testuggine; — ed è una vera sciocchezza!

   "Nu, já tu báseňneznám," řekla Falešná Želva, "ale zní to jako neobyčejný nesmysl."

   Alice non rispose: se ne stava con la faccia tra le mani, sperando che le cose tornassero finalmente al loro corso naturale.

   Alenka neříkala nic; usedla a zakryla si tváře rukama, přemýšlejíc zmatena, zda se kdy něco zase stane přirozeným způsobem.

   — Vorrei che me lo spiegassi, — disse la Falsa-testuggine.

   "Chtěla bych to mít vysvětleno," řekla Falešná Želva.

   — Non sa spiegarlo, — disse il Grifone; — comincia la seconda strofa.

   "To ona nemůže vysvětlit," spěšně řekl Gryfon. "Jen pokračujte - další sloku!"

   — A proposito di piedi, — continuò la Falsa-testuggine, — come poteva rivoltarli, e col naso, per giunta?

   "Ale s těma nohama?" trvala na svém Falešná Želva. "Jak si může nosem rovnat nohy, víte?

   — È la prima posizione nel ballo, — disse Alice; ma era tanto confusa che non vedeva l’ora di mutar discorso.

   "To je první postavení v tanci," řekla Alenka; ale byla z toho všeho sama hroznězmatena a toužila po změněhovoru.

   — Continua la seconda strofa, — replicò il Grifone con impazienza; — comincia: "Bianca la sera."

   "Jen pokračujte, následující sloku," opakoval Gryfon; "začíná, myslím, slovy Je nevolno mi..."

   Alice non osò disubbidire, benchè sicura che l’avrebbe recitata tutt’al rovescio, e continuò tremante:

   Alenka se netroufala neuposlechnout, ačkoli si byla jista, že to zase vyjde úplněšpatně, a pokračovala chvějícím se hlasem:

"Al nereggiar dell’alba — nel lor giardino, in fretta,
 tagliavano un pasticcio — l’ostrica e la civetta."

"Je nevolno mu často u večeře,
 když Pardál navštíví ho se Sovou,
 a zasednuvše za stůl v jizby šeře
 si poručí hned dvakrát vepřovou.
 ,Pryč, skromnosti!`, dí Sova: ,Žízní hynem!`
 ,Moc jste se najedli,` dí Mořský Rak.
 Snad osvěží je z mořské soli vínem,
 snad rozepne si Pardál nový frak;
 až perlou v číši mořská sůl se vznítí,
 a banket skončí se --"

   — Perchè recitarci tutta questa robaccia? interruppe la Falsa-testuggine; — se non ce la spieghi? Fai tanta confusione!

   "Co to má za smysl opakovat všechny ty krámy," přerušila ji Falešná Želva, "když to postupněnevysvětlíte? Je to daleko nejzmatenější věc, jakou jsem já kdy slyšela!"

   — Sì, sarebbe meglio smettere, — disse il Grifone. E Alice fu più che lieta di terminare.

   "Ano, myslím, že uděláte lépe, když toho necháte," řekl Gryfon; a Alenka byla jen ráda, že ho mohla poslechnout.

   — Vogliamo provare un’altra figura del ballo dei gamberi? — continuò il Grifone. — O preferiresti invece che la Falsa-testuggine cantasse lei?

   "Máme vám předvésti další figuru Mořské čtverylky?" pokračoval Gryfon. "Nebo byste raději chtěla, aby vám Falešná Želva zazpívala píseň?"

   — Oh, sì, se la Falsa-testuggine vorrà cantare! — rispose Alice; ma con tanta premura, che il Grifone offeso gridò: — Ah tutti i gusti sono gusti. Amica, cantaci la canzone della "Zuppa di testuggine."

   "Ó, prosím píseň, když bude Falešná Želva tak laskava", odpověděla Alenka tak dychtivě, že Gryfon řekl pohrdavým a trochu uraženým tónem: "Hm! Proti gustu se nedá nic namítat. Zazpívejte jí Želví polévku, ano, kolegyně?"

   La Falsa-testuggine sospirò profondamente, e con voce soffocata dai singhiozzi cantò così:

   Falešná Želva zhluboka povzdychla a začala, hlasem, jenž se chvílemi dusil vzlykotem, zpívati:

Bella zuppa così verde
 in attesa dentro il tondo
 chi ti vede e non si perde
 nel piacere più profondo?
 Zuppa cara, bella zuppa,
 zuppa cara, bella zuppa,
 bella zuppa, bella zuppa,
 zuppa cara,
 bella bella bella zuppa!

"O krásná polévko vzácná a zelená,
 zda najdu k chvále tvé slova dost plamenná?
 Kdo by se pro tebe nezřekl spasení?
 Polévko večera, moje potěšení!
 Polévko večera, moje potěšení!
 Ó krá-á-ásná po-o-lévko!
 O krá-á-ásná po-o-lévko!
 Po-o-lévko ve-e-ečera,
 O krásná, krásná, vzácná polévko!

Bella zuppa, chi è il meschino
 che vuol pesce, caccia od altro?
 Sol di zuppa un cucchiaino
 preferir usa chi è scaltro.
 Solo un cucchiain di zuppa,
 cara zuppa, bella zuppa,
 cara zuppa, bella zuppa,
 zuppa cara,
 bella bella bella zuppa!

Ó krásná polévko! Kdo nevzdal by se ryb,
 zvěřiny a všech mas, že chutnaj sebelíp?
 Kdo nedal by své vše, poslední halířek
 za tebe, polévko, nejmenší talířek?
 Za tebe, polévko, nejmenší talířek?
 Ó krá-á-ásná po-o-lévko!
 O krá-á-ásná po-o-lévko!
 Po-o-lévko ve-e-ečera,
 O krásná, krásná, vzácná polévko!"

   — Ancora il coro! — gridò il Grifone.

E la Falsa-testuggine si preparava a ripeterlo, quando si udì una voce in distanza:

— Si comincia il processo!

   "Ještějednou sbor!" zvolal Gryfon, a Falešná Želva jej právězačala opakovat, když se z dálky ozvalo volání: "Líčení se začíná!"

   — Vieni, vieni! — gridò il Grifone, prendendo Alice per mano, e fuggiva con lei senza aspettare la fine.

   "Pojďte za mnou!" zvolal Gryfon, a vzav Alenku za ruku odkvapil, nečekaje na konec písně.

   — Che processo? — domandò Alice; ma il Grifone le rispose: — Vieni! — e fuggiva più veloce, mentre il vento portava più flebili le melanconiche parole:

   "Jaké je to líčení?" ptala se Alenka popadajíc dech, jak utíkali; ale Gryfon jenom odpověděl: "Pojďte za mnou!" a uháněl ještěrychleji, zatímco z dáli slaběji a slaběji, nesena větříkem, jenž je následoval, doznívala smutná slova sboru:

Zuppa cara,
 bella bella bella zuppa!

"Po-o-lévko ve-e-ečera,
 ó krásná, krásná, vzácná polévko!"