ALENKA V ŘÍŠI DIVŮ

   Falešná Želva zhluboka povzdechla a přejela si hřbetem jedné pracky oči. Podívala se na Alenku a pokusila se promluvit, avšak na několik okamžikůjí vzlykot dusil hlas. "Úplnějako kdyby měla v hrdle kost," řekl Gryfon a začal s ní třásti a bouchati jí do zad. Konečněnabyla Falešná Želva hlasu a se slzami, které jí stékaly po tváři, pokračovala:

   La Falsa-testuggine cacciò un gran sospiro e si passò il rovescio d’una natatoia sugli occhi. Guardò Alice, e cercò di parlare, ma per qualche istante ne fu impedita dai singhiozzi.

— Come se avesse un osso in gola, — disse il Grifone, e si mise a scuoterla e a batterle la schiena. Finalmente la Falsa-testuggine ricuperò la voce e con le lagrime che le solcavano le gote, riprese:

   "Snad jste ani nestrávilamnoho svého života pod mořem ("To jsem nestrávila," řekla Alenka) " a snad jste ani nikdy nebyla představena mořskému raku --" (Alenka už začala: "Ó, jednou jsem okusila - -"ale rychle se zarazila a řekla: "Ne, nikdy") "- a nemůžete si tedy ani představit, jak krásná věc je Čtverylka Mořských Raků!"

   — Forse tu non sei vissuta a lungo sott’acqua... ( — Certo che no, — disse Alice) — e forse non sei mai stata presentata a un gambero... (Alice stava per dire: — Una volta assaggiai... — ma troncò la frase e disse: — No mai): — così tu non puoi farti un’idea della bellezza d’un ballo di gamberi?

   "Ne, to opravdu nemohu," řekla Alenka. "Jaký je to tanec?"

   — No, davvero, — rispose Alice. — Ma che è mai un ballo di gamberi?

   "Nu," řekl Gryfon, napřed se postavíte do řady podél mořského břehu - -"

   — Ecco, — disse il Grifone, — prima di tutto si forma una linea lungo la spiaggia...

   "Do dvou řad!" zvolala Falešná Želva. "Tuleni,želvy a tak dále; a pak, když jste vyčistili břeh od mořských ježkůa podobné havěti -"

   — Due! — gridò la Falsa-testuggine. — Foche, testuggini di mare, salmoni e simili: poi quando si son tolti dalla spiaggia i polipi...

   "To obyčejnězabere nějakou chvíli," přerušil ji Gryfon.

   — E generalmente così facendo si perde del tempo, — interruppe il Grifone.

   "- - uděláte dva kroky vpřed - -"

   — ...si fa un avant-deux.

   "Každá máte mořského raka za tanečníka!" volal Gryfon.

   — Ciascuno con un gambero per cavaliere, — gridò il Grifone.

   "Ovšem," řekla Falešná Želva, "dva kroky dopředu, každá se svým tanečníkem –"

   — Eh già! — disse la Falsa-testuggine: — si fa un avant-deux, e poi un balancé...

   "--vystřídáte mořské raky a uděláte dva kroky vzad v tomtéž pořádku," křičel Gryfon.

   — Si scambiano i gamberi e si ritorna en place, — continuò il Grifone.

   "- a pak, víte," pokračovala Falešná Želva, "hodíte -"

   — E poi capisci? — continuò la Falsa-testuggine, — si scaraventano i... 250PX

   "Své raky!" zavýskl Gryfon, vyskakuje do vzduchu.

   — I gamberi! — urlo il Grifone, saltando come un matto.

   "--jak nejdále do moře můžete --"

   ...nel mare, più lontano che si può...

   "Plavete za nimi!" zaječel Gryfon.

   — Quindi si nuota dietro di loro! — strillò il Grifone.

   "Uděláte v moři kotrmelec!" vřískala Falešná Želva, divoce kolem poskakujíc.

   — Si fa capitombolo in mare! — gridò la Falsa-testuggine, saltellando pazzamente qua e la.

   "Opět vystřídáte tanečníky!" řval Gryfon.

   — Si scambiano di nuovo i gamberi! — Vociò il Grifone.

   "Zpátky na břeh, a - to je celá první figura," řekla Falešná Želva, klesajíc náhle hlasem; a oběstvoření, která tu byla poskakovala jako šílená, usedla opět velmi smutněa tiše a pohlížela na Alenku.

   — Si ritorna di nuovo a terra, e... e questa è la prima figura, — disse la Falsa-testuggine, abbassando di nuovo la voce. E le due bestie che poco prima saltavano come matte, si accosciarono malinconicamente e guardarono Alice.

   "Je to jistěvelmi pěkný tanec," řekla Alenka nejistě.

   "Chtěla byste ho kousek vidět?" otázala se Falešná Želva.

   — Vuoi vederne un saggio? — domandò la Falsa-testuggine.

   "Ó zajisté, velice," řekla Alenka.

   — Mi piacerebbe molto, — disse Alice.

   "Zkusme první figuru !" řekla Falešná Želva Gryfonovi. "Můžeme se obejít bez mořských raků, víte. Kdo bude zpívat?"

   — Coraggio, proviamo la prima figura! disse la Falsa-testuggine al Grifone. — Possiamo farla senza gamberi. Chi canta?

   "Oh, vy zpívejte," řekl Gryfon, "já už zapomněl slova."

   — Canta tu, — disse il Grifone. — Io ho dimenticate le parole.

   Začali tedy vážněa slavnostně tančiti kolem Alenky, tu a tam jí šlapajíce na prsty, když se k ní dostali příliš blízko, a mávajíce si do taktu předními tlapami; a Falešná Želva k tomu prozpěvovala velmi pomalu a smutnětoto:

   E cominciarono a ballare solennemente intorno ad Alice, pestandole i piedi di quando in quando, e agitando le zampe anteriori per battere il tempo. La Falsa-testuggine cantava adagio adagio malinconicamente:

   ",Nešel byste trochu rychleji?` řekla šneku bělice; ,na paty mi šlape ježek, do zad píchá velice.

Alla chiocciola il nasello:
   "Su, dicea, cammina presto;
 mi vien dietro un cavalluccio
   — che uno stinco m’ha già pesto:
 vedi quante mai testuggini
   — qui s’accalcan per ballare!"

   Hned; jak želvy, mořští raci, tísní se u plece plec; na písku to všechno čeká, půjdem-li též na tanec.

   Půjdeš-li, či nepůjdeš-li, půjdeš-li, či nepůjdeš-li s nimi na tanec? Půjdeš-li, či nepůjdeš-li, půjdeš-ti, či nepůjdeš-li ` s nimi na tanec?

Presto vuoi, non vuoi danzare?
 Presto vuoi, non vuoi danzare?

   ,Vždyťty nemáš ani zdání, jak to duši lahodí, když nás pozvednou a s humry do moře nás vyhodí!´ Šnek však řekl: ,Jaká dálka!` - tvářměl jako mazanec, - že děkuje za pozvání, nepůjde však na tanec.

"Tu non sai quant’è squisita
   — come è dolce questa danza
 quando in mar ci scaraventano
   — senza un’ombra di esitanza!"
 Ma la chiocciola rispose:
   — "Grazie, caro, è assai lontano,
 e arrivar colà non posso
   — camminando così piano."

   Že nepůjde, že nemůže, že nepůjde, že nemůže s nimi na tanec. Že nepůjde, že nemůže, že nepůjde, že nemůže s nimi na tanec.

Non potea, volea danzare!
 Non potea, volea danzare!

   ,Co je na tom, jaká dálka?` řekla Želva, ,dobře víš, čím dál od našeho břehu, tím jsi protějšímu blíž. Nevíš-li, že břeh za mořem, špatný jsi to vzdělanec. Tož nebledni, milý šneku, a pojďs námi na tanec.

"Ma che importa s’è lontano"
   — all’amica fe’ il nasello
 "dèi saper che all’altra sponda
   — c’è un paese assai più bello!
 Più lontan della Sardegna
   — più vicino alla Toscana.
 Non temer, vi balleremo
   — tutti insieme la furlana."

   Půjdeš-li, či nepůjdeš-li, půjdeš-li, či nepůjdeš-li s námi na tanec? Půjdeš-li, či nepůjdeš-li, půjdeš-li, či nepůjdeš-li s nimi na tanec?` "

Presto vuoi, non vuoi danzare?
 Presto vuoi, non vuoi danzare?

   "Děkuji vám, je to velmi zajímavá podívaná na takový tanec," řekla Alenka, šťastna, že už je po něm; "a zvlášťse mi líbí ta podivná písnička o bělici!"

   — Grazie, è un bel ballo, — disse Alice, lieta che fosse finito; — e poi quel canto curioso del nasello mi piace tanto!

   "Ó, co se týče bělic," řekla Falešná Želva, "ony - - viděla jste už, ovšem, bělici?"

   — A proposito di naselli, — disse la Falsa-testuggine, — ne hai veduti, naturalmente?

   "Ano," řekla Alenka, která si vzpomněla, že u strýčka v Anglii mívali k obědu smažené ryby, kterým říkali bělice; na talíři je vždy dostávali stočené do kroužku, s ocáskem prostrčeným hubou ryby. "Ano," řekla, "často jsem je viděla u ob --" a rychle se zarazila.

   — Sì, — disse Alice, — li ho veduti spesso a tavo... — E si mangiò il resto.

   "Nevím, kde je Ob," řekla Falešná Želva, "ale viděla-li jste je tak často, pak víte, jak vypadají."

   — Non so dove sia Tavo, — disse la Falsa-testuggine — ma se li hai veduti spesso, sai che cosa sono.

   "Myslím, že ano," řekla Alenka zamyšleně. "Drží si ocásek v huběa jsou posypány drobty."

   — Altro! — rispose Alice meditabonda, — hanno la coda in bocca e sono mollicati.

   "S těmi drobty nemáte pravdu," řekla Falešná Želva, "drobty by se z nich v moři smyly. Ale ocásky mají v hubách; a důvod je ten --" a zde Falešná Želva zívla a zavřela oči. "Řekněte jí, jaký to má důvod a tak dále," řekla Gryfonovi.

   — Ma che molliche! — soggiunse la Falsa-testuggine, — le molliche sarebbero spazzate dal mare. Però hanno la coda in bocca; e la ragione è questa...

E a questo la Falsa-testuggine sbadigliò e chiuse gli occhi. — Digliela tu la ragione, — disse al Grifone.

   "Důvod je ten," řekl Gryfon, "že se chtěly za každou cenu účastnit tance s humry. Tož byly vyhozeny do moře. A tož musely dlouho a daleko letět. A tož popadly ocásky do huby. A pak je už nemohly dostat ven. Tož to je všechno.

   — La ragione è la seguente, — disse il Grifone. — Essi vollero andare al ballo; e poi furono buttati in mare; e poi fecero il capitombolo molto al di là, poi tennero stretta la coda fra i denti; e poi non poterono distaccarsela più; e questo è tutto.

   "Děkuji," řekla Alenka, "to je velmi zajímavé. Nikdy jsem toho o bělících tolik neslyšela."

   — Grazie, — disse Alice, — molto interessante. Non ne seppi mai tanto dei naselli.

   "Mohu vám toho povědět ještěvíce, když vás to zajímá, řekl Gryfon. "Víte, pročse jim říká bělice?"

   "Na to jsem nikdy nepomyslila," řekla Alenka. "Proč?"

   "Užívají se na boty a střevíce," odpověděl Gryfon velmi slavnostně.

   Alenku tato odpověďdokonale zmátla. "Na boty a střevíce?" opakovala udiveným hlasem.

   "No, co užíváte vy na své střevíce?" řekl Gryfon. "Chci říci, čím jim dodáváte takového lesku?"

   Alenka se naňpodívala a po chvíli rozmýšlení odpověděla: "Nu - černidlem, myslím."

   "Boty a střevíce pod mořem," řekl Gryfon hlubokým hlasem "se leští bělicí. Tak teďto víte. Každý pulec vám to mohl říci."

   Po chvíli mlčení Gryfon dodal: "Nu, a teďnám vy povězte něco o svých příhodách."

   — Presto facci un racconto delle tue avventure, — disse il Grifone.

   "O svých příhodách bych vám mohla vyprávět - jenom pokud se přihodily od dnešního rána," řekla Alenka trochu rozpačitě, "vzpomínat na včerejšek by nemělo smyslu, protože včera jsem byla někým jiným, než jsem dnes."

   — Ne potrei raccontare cominciando da stamattina, — disse timidamente Alice; — ma è inutile raccontarvi quelle di ieri, perchè... ieri io ero un altra.

   "To nám musíte vysvětlit," řekla Falešná Želva.

   — Come un’altra? Spiegaci, — disse la Falsa-testuggine.

   "Ne, ne! Napřed vyprávět!" zvolal Gryfon netrpělivým hlasem. "Vysvětlování vždycky zabere strašněmnoho času."

   — No, no! prima le avventure, — esclamò il Grifone impaziente; — le spiegazioni occupano tanto tempo.

   Alenka jim tedy začala vyprávět své dobrodružství od chvíle, kdy poprvé uviděla Bílého Králíka. Zpočátku byla trochu nejistá a ustrašená - oběta stvoření se k ní tlačila tak blízko, každé z jedné strany, a tak neuvěřitelnědokořán otvírala oči a huby - ale jak se rozpovídala, přibývalo jí odvahy a jistoty. Její posluchači zachovávali úplný klid, až se dostala k oné části svého vyprávění, kde měla Housence odříkávat Večer před svatým Janem, a jak jí při tom přicházela na jazyk slova úplnějiná, než se ve škole učila; a tu Falešná Želva zdlouha nabrala dechu a řekla: "To je velmi podivné."

   Così Alice cominciò a raccontare i suoi casi, dal momento dell’incontro col Coniglio bianco; ma tosto si cominciò a sentire un po’ a disagio, chè le due bestie le si stringevano da un lato e l’altro, spalancando gli occhi e le bocche; ma la bambina poco dopo riprese coraggio. I suoi uditori si mantennero tranquilli sino a che ella giunse alla ripetizione del "Sei vecchio, caro babbo", da lei fatta al Bruco. Siccome le parole le venivano diverse dal vero originale, la Falsa-testuggine cacciò un gran sospiro, e disse: — È molto curioso!

   "To je tak podivné, jak to jen podivné může být," řekl Gryfon.

   — È più curioso che mai! — esclamò il Grifone.

   "Přicházela jí slova úplnějiná!" opakovala Falešná Želva zamyšleně. "Ráda bych ji slyšela něco odříkávat. Řekněte jí, aby začala," a dívala se na Gryfona, jako by ten měl nějakou moc nad Alenkou.

   — È scaturito assolutamente diverso! — soggiunse la Falsa-testuggine, meditabonda. — Vorrei che ella ci recitasse qualche cosa ora. Dille di cominciare.

E guardò il Grifone, pensando ch’egli avesse qualche specie d’autorità su Alice.

   "Vstaňte a přeříkejte nám Jak vlny osením," řekl Gryfon.

   — Levati in piedi, — disse il Grifone, — e ripetici la canzone: "Trenta quaranta..."

   "Jak tu všechna ta stvoření člověka komandují - ještěaby jim úlohy opakoval!" pomyslila si Alenka. "To bych mohla rovnou být ve škole." Nicméněvstala a začala odříkávat báseň, kterou se sice ve škole ještěneučila, kterou však znala od své starší sestry. Hlavu však měla tak plnu Čtverylky Mořských Raků, že ani nevěděla, co odříkává, a slova, která z ní vycházela, byla opravdu velmi podivná:

   — Oh come queste bestie danno degli ordini, e fanno recitar le lezioni! — pensò Alice; — sarebbe meglio andare a scuola subito!

A ogni modo, si levò, e cominciò a ripetere la canzone; ma la sua testolina era così piena di gamberi e di balli, che non sapeva che si dicesse, e i versi le venivano male:

"Jak vlny osením, tak Humr asi
 si čechrá kartáčem své dlouhé vlasy.
 Když do ruda ho příliš uvařili,
 kol čela posýpá si cukr bílý;
 jak kachna víčkem oka, nosem tak
 si rovná oběnohy Mořský Rak.
 Jak často v suchý tu když písek klesá,
 on na hrdinské výboje se smlouvá,
 však žraloky když moře kol se vzdouvá,
 je do odlivu tich; pak znovu plesá.
 Pak snívá, ukolébán hudbou zoře,
 že císařem je čínským, pánem moře."

"Son trenta e son quaranta," — il gambero già canta,
 "M’ha troppo abbrustolito — mi voglio inzuccherare,
 In faccia a questo specchio — mi voglio spazzolare,
 E voglio rivoltare — e piedi e naso in su!"

   "To je jiné, než jak já jsem se učil, když jsem chodil do školy," řekl Gryfon.

   — Ma questo è tutto diverso da quello che recitavo da bambino, — disse il Grifone.

   "Nu, já tu báseňneznám," řekla Falešná Želva, "ale zní to jako neobyčejný nesmysl."

   — È la prima volta che lo sento, — osservò la Falsa-testuggine; — ed è una vera sciocchezza!

   Alenka neříkala nic; usedla a zakryla si tváře rukama, přemýšlejíc zmatena, zda se kdy něco zase stane přirozeným způsobem.

   Alice non rispose: se ne stava con la faccia tra le mani, sperando che le cose tornassero finalmente al loro corso naturale.

   "Chtěla bych to mít vysvětleno," řekla Falešná Želva.

   — Vorrei che me lo spiegassi, — disse la Falsa-testuggine.

   "To ona nemůže vysvětlit," spěšně řekl Gryfon. "Jen pokračujte - další sloku!"

   — Non sa spiegarlo, — disse il Grifone; — comincia la seconda strofa.

   "Ale s těma nohama?" trvala na svém Falešná Želva. "Jak si může nosem rovnat nohy, víte?

   — A proposito di piedi, — continuò la Falsa-testuggine, — come poteva rivoltarli, e col naso, per giunta?

   "To je první postavení v tanci," řekla Alenka; ale byla z toho všeho sama hroznězmatena a toužila po změněhovoru.

   — È la prima posizione nel ballo, — disse Alice; ma era tanto confusa che non vedeva l’ora di mutar discorso.

   "Jen pokračujte, následující sloku," opakoval Gryfon; "začíná, myslím, slovy Je nevolno mi..."

   — Continua la seconda strofa, — replicò il Grifone con impazienza; — comincia: "Bianca la sera."

   Alenka se netroufala neuposlechnout, ačkoli si byla jista, že to zase vyjde úplněšpatně, a pokračovala chvějícím se hlasem:

   Alice non osò disubbidire, benchè sicura che l’avrebbe recitata tutt’al rovescio, e continuò tremante:

"Je nevolno mu často u večeře,
 když Pardál navštíví ho se Sovou,
 a zasednuvše za stůl v jizby šeře
 si poručí hned dvakrát vepřovou.
 ,Pryč, skromnosti!`, dí Sova: ,Žízní hynem!`
 ,Moc jste se najedli,` dí Mořský Rak.
 Snad osvěží je z mořské soli vínem,
 snad rozepne si Pardál nový frak;
 až perlou v číši mořská sůl se vznítí,
 a banket skončí se --"

"Al nereggiar dell’alba — nel lor giardino, in fretta,
 tagliavano un pasticcio — l’ostrica e la civetta."

   "Co to má za smysl opakovat všechny ty krámy," přerušila ji Falešná Želva, "když to postupněnevysvětlíte? Je to daleko nejzmatenější věc, jakou jsem já kdy slyšela!"

   — Perchè recitarci tutta questa robaccia? interruppe la Falsa-testuggine; — se non ce la spieghi? Fai tanta confusione!

   "Ano, myslím, že uděláte lépe, když toho necháte," řekl Gryfon; a Alenka byla jen ráda, že ho mohla poslechnout.

   — Sì, sarebbe meglio smettere, — disse il Grifone. E Alice fu più che lieta di terminare.

   "Máme vám předvésti další figuru Mořské čtverylky?" pokračoval Gryfon. "Nebo byste raději chtěla, aby vám Falešná Želva zazpívala píseň?"

   — Vogliamo provare un’altra figura del ballo dei gamberi? — continuò il Grifone. — O preferiresti invece che la Falsa-testuggine cantasse lei?

   "Ó, prosím píseň, když bude Falešná Želva tak laskava", odpověděla Alenka tak dychtivě, že Gryfon řekl pohrdavým a trochu uraženým tónem: "Hm! Proti gustu se nedá nic namítat. Zazpívejte jí Želví polévku, ano, kolegyně?"

   — Oh, sì, se la Falsa-testuggine vorrà cantare! — rispose Alice; ma con tanta premura, che il Grifone offeso gridò: — Ah tutti i gusti sono gusti. Amica, cantaci la canzone della "Zuppa di testuggine."

   Falešná Želva zhluboka povzdychla a začala, hlasem, jenž se chvílemi dusil vzlykotem, zpívati:

   La Falsa-testuggine sospirò profondamente, e con voce soffocata dai singhiozzi cantò così:

"O krásná polévko vzácná a zelená,
 zda najdu k chvále tvé slova dost plamenná?
 Kdo by se pro tebe nezřekl spasení?
 Polévko večera, moje potěšení!
 Polévko večera, moje potěšení!
 Ó krá-á-ásná po-o-lévko!
 O krá-á-ásná po-o-lévko!
 Po-o-lévko ve-e-ečera,
 O krásná, krásná, vzácná polévko!

Bella zuppa così verde
 in attesa dentro il tondo
 chi ti vede e non si perde
 nel piacere più profondo?
 Zuppa cara, bella zuppa,
 zuppa cara, bella zuppa,
 bella zuppa, bella zuppa,
 zuppa cara,
 bella bella bella zuppa!

Ó krásná polévko! Kdo nevzdal by se ryb,
 zvěřiny a všech mas, že chutnaj sebelíp?
 Kdo nedal by své vše, poslední halířek
 za tebe, polévko, nejmenší talířek?
 Za tebe, polévko, nejmenší talířek?
 Ó krá-á-ásná po-o-lévko!
 O krá-á-ásná po-o-lévko!
 Po-o-lévko ve-e-ečera,
 O krásná, krásná, vzácná polévko!"

Bella zuppa, chi è il meschino
 che vuol pesce, caccia od altro?
 Sol di zuppa un cucchiaino
 preferir usa chi è scaltro.
 Solo un cucchiain di zuppa,
 cara zuppa, bella zuppa,
 cara zuppa, bella zuppa,
 zuppa cara,
 bella bella bella zuppa!

   "Ještějednou sbor!" zvolal Gryfon, a Falešná Želva jej právězačala opakovat, když se z dálky ozvalo volání: "Líčení se začíná!"

   — Ancora il coro! — gridò il Grifone.

E la Falsa-testuggine si preparava a ripeterlo, quando si udì una voce in distanza:

— Si comincia il processo!

   "Pojďte za mnou!" zvolal Gryfon, a vzav Alenku za ruku odkvapil, nečekaje na konec písně.

   — Vieni, vieni! — gridò il Grifone, prendendo Alice per mano, e fuggiva con lei senza aspettare la fine.

   "Jaké je to líčení?" ptala se Alenka popadajíc dech, jak utíkali; ale Gryfon jenom odpověděl: "Pojďte za mnou!" a uháněl ještěrychleji, zatímco z dáli slaběji a slaběji, nesena větříkem, jenž je následoval, doznívala smutná slova sboru:

   — Che processo? — domandò Alice; ma il Grifone le rispose: — Vieni! — e fuggiva più veloce, mentre il vento portava più flebili le melanconiche parole:

"Po-o-lévko ve-e-ečera,
 ó krásná, krásná, vzácná polévko!"

Zuppa cara,
 bella bella bella zuppa!