Alice's Abenteuer im Wunderland

   Vor dem Hause stand ein gedeckter Theetisch, an welchem der Faselhase und der Hutmacher saßen; ein Murmelthier saß zwischen ihnen, fest eingeschlafen, und die beiden Andern benutzten es als Kissen, um ihre Ellbogen darauf zu stützen, und redeten über seinem Kopfe mit einander. „Sehr unbequem für das Murmelthier,“ dachte Alice; „nun, da es schläft, wird es sich wohl nichts daraus machen.“

   Před domem byl pod stromem prostřený stůl a u něho Zajíc Březňák a Kloboučník pili čaj; mezi nimi sedělo jakési spící zvířátko, o němž si Alenka řekla, že to bude jistěnějaký hlodavec (právěse o hlodavcích učili ve škole), ale nebyla si jista, zda sysel či plch. Na sysla se jí zdál příliš malý, o plchu zase si toho z přírodopisu mnoho nepamatovala, než že je malý a že se mu říká Sedmispáč, protože ve dne spí; a podle těchto dvou známek také hádala, že to asi bude Plch. Malý Plch tedy seděl mezi Kloboučníkem a Březňákem a tvrděspal; a ti se oň opírali lokty, rozmlouvajíce přes jeho hlavu. "Velmi nepohodlné pro ubohého Sedmispáče," pomyslila si Alenka, "jenže, jelikožspí, tak je mu to asi jedno."

   Der Tisch war groß, aber die Drei saßen dicht zusammengedrängt an einer Ecke: „Kein Platz! Kein Platz!“ riefen sie aus, sobald sie Alice kommen sahen. „Über und über genug Platz!“ sagte Alice unwillig und setzte sich in einen großen Armstuhl am Ende des Tisches.

   Stůl byl veliký, a ti tři se tísnili na jednom jeho konci. "Není místa! Není místa!" volali, když viděli Alenku přicházeti. "Je tu spousta místa!" řekla Alenka rozhorleněa sedla si do velké lenošky na jednom konci stolu.

   „Ist dir etwas Wein gefällig?“ nöthigte sie der Faselhase.

   "Nalejte si vína," řekl Zajíc Březňák povzbuzujícím tónem.

   Alice sah sich auf dem ganzen Tische um, aber es war nichts als Thee darauf. „Ich sehe keinen Wein,“ bemerkte sie.

   Alenka se rozhlédla po stole, ale tam nebylo nic než čaj. "Nevidím tu žádného vína," podotkla.

   „Es ist keiner hier,“ sagte der Faselhase.

   "Taky tu žádné není," řekl Zajíc Březňák.

   „Dann war es gar nicht höflich von dir, mir welchen anzubieten,“ sagte Alice ärgerlich.

   "Pak to od vás nebylo příliš zdvořilé, nabízet mi je," řekla Alenka podrážděně.

   „Es war gar nicht höflich von dir, dich ungebeten herzusetzen,“ sagte der Faselhase.

   "Od vás nebylo příliš zdvořilé, posadit se bez pozvání," řekl Zajíc Březňák.

   „Ich wußte nicht, daß es dein Tisch ist; er ist für viel mehr als drei gedeckt.“

   "Nevěděla jsem, že je to váš stůl," řekla Alenka, "je prostřen pro mnohem víc než pro tři."

   „Dein Haar muß verschnitten werden,“ sagte der Hutmacher. Er hatte Alice eine Zeit lang mit großer Neugierde angesehen, und dies waren seine ersten Worte.

   "Měla byste se dát ostříhat," řekl Kloboučník. Již nějakou chvíli se na Alenku díval velmi zvědavěa toto byla prvá jeho slova.

   „Du solltest keine persönlichen Bemerkungen machen,“ sagte Alice mit einer gewissen Strenge, „es ist sehr grob.“

   "Neměl byste dělat osobní poznámky," řekla Alenka poněkud přísně, "je to velmi neslušné."

   Der Hutmacher riß die Augen weit auf, als er dies hörte; aber er sagte weiter nichts als: „Warum ist ein Rabe wie ein Reitersmann?“

   Kloboučník otevřel zeširoka oči, uslyšev to, ale vše, co řekl, bylo: "Pročje havran jako psací stůl?"

   „Ei, jetzt wird es Spaß geben,“ dachte Alice. „Ich bin so froh, daß sie anfangen Räthsel aufzugeben – Ich glaube, das kann ich rathen,“ fuhr sie laut fort.

   "Nu, teďbudeme mít nějakou legraci!" pomyslila si Alenka, "jsem ráda, že začali dávat hádanky." - "To, myslím, že uhodnu," řekla nahlas.

   „Meinst du, daß du die Antwort dazu finden kannst?“ fragte der Faselhase.

   "Chcete říci, že myslíte, že na to dovedete najít odpověď?" řekl Zajíc Březňák.

   „Ja, natürlich,“ sagte Alice.

   "Ano, to jsem chtěla říci," řekla Alenka. "

   „Dann solltest du sagen, was du meinst,“ sprach der Hase weiter.

   "Pak byste měla říci, co jste říci chtěla," pokračoval Zajíc Březňák.

   „Das thue ich ja,“ warf Alice schnell ein, „wenigstens – wenigstens meine ich, was ich sage – und das ist dasselbe.“

   "To jsem řekla," odpověděla Alenka spěšně, "aspoň- aspoňchci říci, co říkám - a to je snad totéž, ne?"

   „Nicht im Geringsten dasselbe!“ sagte der Hutmacher. „Wie, du könntest eben so gut behaupten, daß „ich sehe, was ich esse“ dasselbe ist wie „ich esse, was ich sehe.“

   "Ani trochu totéž," řekl Kloboučník. "To byste právětak mohla říci, že ,vidím, co jím` je totéž jako ,jím, co vidím`."

   „Du könntest auch behaupten,“ fügte der Faselhase hinzu, „ich mag, was ich kriege“ sei dasselbe wie „ich kriege, was ich mag!“

   "To byste stejněmohla říci," dodal Březňák, "že ,líbí se mi, co dostanu` je totéž jako ,dostanu, co se mi líbí`."

   „Du könntest eben so gut behaupten,“ fiel das Murmelthier ein, das im Schlafe zu sprechen schien, „ich athme, wenn ich schlafe“ sei dasselbe wie „ich schlafe, wenn ich athme!“

   "To byste stejněmohla říci," dodal Sedmispáč, jenž se zdál mluviti ze spaní, "že ,dýchám, když spím` je totéž jako ,spím, když dýchám`."

   „Es ist dasselbe bei dir,“ sagte der Hutmacher, und damit endigte die Unterhaltung, und die Gesellschaft saß einige Minuten schweigend, während Alice Alles durchdachte, was sie je von Raben und Reitersmännern gehört hatte, und das war nicht viel.

   "Pro tebe je to totéž," řekl Kloboučník a tím se rozmluva skončila a společnost seděla chvíli mlčky, zatímco Alenka přemítala a vzpomínala na všechno, co věděla o havranech a psacích stolech, čehož nebylo mnoho.

   Der Hutmacher brach das Schweigen zuerst. „Den wievielsten haben wir heute?“ sagte er, sich an Alice wendend; er hatte seine Uhr aus der Tasche genommen, sah sie unruhig an, schüttelte sie hin und her und hielt sie an’s Ohr.

   První přerušil mlčení Kloboučník. "Kolikátého je dnes?" řekl, obraceje se k Alence. V ruce držel hodinky, které vytáhl z kapsy, a pohlížel na něznepokojeně, chvílemi jimi štěrchaje a přidržuje si je k uchu.

   Alice besann sich ein wenig und sagte: „Den vierten.“

   Alenka chvíli uvažovala a pak řekla: "Čtvrtého."

   „Zwei Tage falsch!“ seufzte der Hutmacher. „Ich sagte dir ja, daß Butter das Werk verderben würde,“ setzte er hinzu, indem er den Hasen ärgerlich ansah.

   "O dva dny pozadu," povzdychl Kloboučník. "Říkal jsem vám, že máslo nebude dělat stroji dobře," dodal, hleděhněvivěna Zajíce.

   „Es war die beste Butter,“ sagte der Faselhase demüthig.

   " Ale bylo to to nejlepší máslo," odpověděl Zajíc Březňák pokorně.

   „Ja, aber es muß etwas Krume mit hinein gerathen sein,“ brummte der Hutmacher; „du hättest sie nicht mit dem Brodmesser hinein thun sollen.“

   "Ano, ale musely se s ním dostat dovnitřnějaké drobty," nevrle bručel Kloboučník; "neměl jste je mazat nožem od chleba."

   Der Faselhase nahm die Uhr und betrachtete sie trübselig; dann tunkte er sie in seine Tasse Thee und betrachtete sie wieder, aber es fiel ihm nichts Besseres ein, als seine erste Bemerkung: „Es war wirklich die beste Butter.“

   Březňák vzal hodinky a chvíli na něponuře hleděl; pak je ponořil do čaje a opět se na ně podíval, ale nedovedl si vymyslit, co by řekl lepšího, než byla jeho první poznámka: "Bylo to, víte, to nejlepší máslo."

   Alice hatte ihm neugierig über die Schulter gesehen. „Was für eine komische Uhr!“ sagte sie. „Sie zeigt das Datum, und nicht wie viel Uhr es ist!“

   Alenka se mu zvědavědívala přes rameno. "Jaké jsou to směšné hodinky!" podotkla. "Ukazují kolikátého je, ale ne kolik je hodin!"

   „Warum sollte sie?“ brummte der Hase; „zeigt deine Uhr, welches Jahr es ist?“

   "A pročby měly ukazovat, kolik je hodin?" mručel Kloboučník. "Ukazují vaše hodinky, který je rok?"

   „Natürlich nicht,“ antwortete Alice schnell, „weil es so lange hintereinander dasselbe Jahr bleibt.“

   "Ovšemže neukazují," odvětila Alenka hbitě; "ale to je proto, že rok zůstává týž takovou nesmírnědlouhou dobu."

   „Und so ist es gerade mit meiner,“ sagte der Hutmacher.

   "No, a s mými hodinkami je to zrovna tak," řekl Kloboučník.

   Alice war ganz verwirrt. Die Erklärung des Hutmachers schien ihr gar keinen Sinn zu haben, und doch waren es deutlich gesprochne Worte. „Ich verstehe dich nicht ganz,“ sagte sie, so höflich sie konnte.

   Alenka se cítila hroznězmatena. Kloboučníkova poznámka se zdála postrádat smyslu, a přece zcela nepochybněmluvil česky. "Tomu dobře nerozumím," řekla, jak slušnějen dovedla.

   „Das Murmelthier schläft schon wieder,“ sagte der Hutmacher, und goß ihm etwas heißen Thee auf die Nase.

   "Ten Plch už zase spí," řekl Kloboučník a nalil mu na nos trochu horkého čaje.

   Das Murmelthier schüttelte ungeduldig den Kopf und sagte, ohne die Augen aufzuthun: „Freilich, freilich, das wollte ich eben auch bemerken.“

   Sedmispáčnevrle zatřásl hlavou a řekl, aniž otevřel oči : "Ovšem, ovšem; právějsem chtěl podotknouti totéž."

   „Hast du das Räthsel schon gerathen?“ wandte sich der Hutmacher an Alice.

   "Uhodla jste už mou hádanku?" řekl Kloboučník, obraceje se opět k Alence.

   „Nein, ich gebe es auf,“ antwortete Alice; „was ist die Antwort?“

   "Ne, já se poddám," odpověděla Alenka; "jaká je odpověď?"

   „Davon habe ich nicht die leiseste Ahnung,“ sagte der Hutmacher.

   "Nemám nejmenšího ponětí," řekl Kloboučník.

   „Ich auch nicht,“ sagte der Faselhase.

   "Já také ne," řekl Březňák.

   Alice seufzte verstimmt. „Ich dächte, ihr könntet die Zeit besser anwenden,“ sagte sie, „als mit Räthseln, die keine Auflösung haben.“

   Alenka unaveněpovzdychla. "Myslím, že byste mohli s časem nakládat rozumněji," řekla, "než jej mařit hádankami, na které není odpovědi."

   „Wenn du die Zeit so gut kenntest wie ich,“ sagte der Hutmacher, „würdest du nicht davon reden, wie wir sie anwenden, sondern wie sie uns anwendet.“

   "Kdybyste znala Čas tak dobře jako já," řekl Kloboučník , neřekla byste ,mařit jej`. Je to rozhodněHo."

   „Ich weiß nicht, was du meinst,“ sagte Alice.

   "Tomu nerozumím," řekla Alenka.

   „Natürlich kannst du das nicht wissen!“ sagte der Hutmacher, indem er den Kopf verächtlich in die Höhe warf. „Du hast wahrscheinlich nie mit der Zeit gesprochen.“

   "Ovšemže nerozumíte," řekl Kloboučník, pohrdavěpohodiv hlavou. "Je zřejmo, že jste s Časem nikdy ani nemluvila."

   „Ich glaube kaum,“ erwiederte Alice vorsichtig; „aber Mama sagte gestern, ich sollte zu meiner kleinen Schwester gehen und ihr die Zeit vertreiben.“

   "Možná že ne," odvětila Alenka opatrně, "ale vím, že si musím vyklepávat čas, když hraji na piano."

   „So? das wird sie dir schön übel genommen haben; sie läßt sich nicht gern vertreiben. Aber wenn man gut mit ihr steht, so thut sie Einem beinah Alles zu Gefallen mit der Uhr. Zum Beispiel, nimm den Fall, es wäre 9 Uhr Morgens, gerade Zeit, deine Stunden anzufangen, du brauchtest der Zeit nur den kleinsten Wink zu geben, schnurr! geht die Uhr herum, ehe du dich’s versiehst! halb Zwei, Essenszeit!“

   "Ah, to vysvětluje všechno!" řekl Kloboučník. "On nestrpí, aby ho někdo vyklepával. - Ale kdybyste s ním byla na dobré noze, udělal by vám s hodinami, skoro cokoliv byste chtěla. Například, řekněme, že je 8 hodin ráno - zrovna má začít škola; potřebovala byste Času jen šeptem pokynout, a v mžiku se hodiny otočí - frrr - půl druhé - čas k obědu."

   („Ich wünschte, das wäre es!“ sagte der Faselhase leise für sich.)

   (,Kéž by jen bylo," zašeptal si Březňák pro sebe.)

   „Das wäre wirklich famos,“ sagte Alice gedankenvoll, „aber dann würde ich nicht hungrig genug sein, nicht wahr?“

   "To by jistěbylo ohromné," řekla Alenka zamyšleně. "Ale pak, víte, já bych ještěneměla hlad."

   „Zuerst vielleicht nicht,“ antwortete der Hutmacher, „aber es würde so lange halb Zwei bleiben, wie du wolltest.“

   "Zprvu snad ne," řekl Kloboučník, "ale mohla byste držet hodiny na půl druhé, jak dlouho byste chtěla."

   „So macht ihr es wohl hier?“ fragte Alice.

   "To vy zde tak děláte?" zeptala se Alenka.

   Der Hutmacher schüttelte traurig den Kopf. „Ich nicht!“ sprach er. „Wir haben uns vorige Ostern entzweit – kurz ehe er toll wurde, du weißt doch – (mit seinem Theelöffel auf den Faselhasen zeigend) – es war in dem großen Concert, das die Coeur-Königin gab; ich mußte singen:

   Kloboučník smutnězavrtěl hlavou: "Ne já! - Pohádali jsme se v březnu - zrovna než on se zbláznil, víte - " (ukázal lžičkou na Zajíce Březňáka) - "bylo to o velkém koncertě, pořádaném

„O Papagei, o Papagei!
 Wie grün sind deine Federn!“

Srdcovou Královnou a já tam měl zpívat
 Když se večer mračí dřív než přijde čaj`.

   Vielleicht kennst du das Lied?“

   Znáte snad tu píseň?"

   „Ich habe etwas dergleichen gehört,“ sagte Alice.

   "Slyšela jsem něco podobného," řekla Alenka.

   „Es geht weiter,“ fuhr der Hutmacher fort:

   "Pokračuje, víte," dodal Kloboučník, "takhle:

„Du grünst nicht nur zur Friedenszeit,
 Auch wenn es Teller und Töpfe schneit.
 O Papagei, o Papagei –“

, Pij, co hrdlo ráčí,
 dokud něco maj.
 Hledím po nebíčku,
 hledám svou skleničku,
 kde jsi, lásko má,
 kde jsi, lásko má?` "

   Hier schüttelte sich das Murmelthier und fing an im Schlaf zu singen: „O Papagei, o Mamagei, o Papagei, o Mamagei –“ in einem fort, so daß sie es zuletzt kneifen mußten, damit es nur aufhöre.

   Tu sebou Plch trhl a začal ze spaní zpívat: "Ó láásko mááá, - ó láásko mááá -- " a nepřestal, dokud ho nezačali štípat, aby toho nechal.

   „Denke dir, ich hatte kaum den ersten Vers fertig,“ sagte der Hutmacher, „als die Königin ausrief: Abscheulich! der Mensch schlägt geradezu die Zeit todt mit seinem Geplärre. Aufgehängt soll er werden!“

   "Nu a tak jsem sotva skončil první verš," pokračoval Kloboučník, "když Královna vyskočila a zaječela: ,On zabíjí čas, srazte mu hlavu!` "

   „Wie furchtbar grausam!“ rief Alice.

   "Jak strašněnelidské!" zvolala Alenka.

   „Und seitdem,“ sprach der Hutmacher traurig weiter, „hat sie mir nie etwas zu Gefallen thun wollen, die Zeit! Es ist nun immer sechs Uhr!“

   "A od té doby," pokračoval Kloboučník smutečním hlasem, "mi neudělá tu nejmenší maličkost, o kterou ho požádám! Teďje pořád pět hodin."

   Dies brachte Alice auf einen klugen Gedanken. „Darum sind wohl so viele Tassen hier herumgestellt?“ fragte sie.

   Alenka dostala ohromný nápad. "A to je tedy, pročtu máte vyložena tolik čajového náčiní?" otázala se.

   „Ja, darum,“ sagte der Hutmacher mit einem Seufzer, „es ist immer Theestunde, und wir haben keine Zeit, die Tassen dazwischen aufzuwaschen.“

   "Ano, tak jest," řekl Kloboučník s povzdechem; "je pořád čas k svačiněa my nemáme vůbec kdy umývat nádobí."

   „Dann rückt ihr wohl herum?“ sagte Alice.

   "A tak tedy poposedáváte kolem stolu?" řekla Alenka.

   „So ist es,“ sagte der Hutmacher, „wenn die Tassen genug gebraucht sind.“

   "Právě," řekl Kloboučník; "když je šálek špinavý,sedneme si o místo dál."

   „Aber wenn ihr wieder an den Anfang kommt?“ unterstand sich Alice zu fragen.

   "Ale co se stane, když se opět dostanete dokola tam, kde jste začali?" odvážila se Alenka otázky.

   „Wir wollen jetzt von etwas Anderem reden,“ unterbrach sie der Faselhase gähnend, „dieser Gegenstand ist mir nachgerade langweilig. Ich schlage vor, die junge Dame erzählt eine Geschichte.“

   "Co kdybychom tak změnili předmět hovoru," přerušil je Březňák, zívaje. "Tohle mne už nudí. Hlasuji, aby nám ta mladá dáma vyprávěla nějakou pohádku."

   „O, ich weiß leider keine,“ rief Alice, ganz bestürzt über diese Zumuthung.

   "Obávám se, že žádné neznám," řekla Alenka, trochu poděšena tímto návrhem.

   „Dann soll das Murmelthier erzählen!“ riefen beide; „wache auf, Murmelthier!“ dabei kniffen sie es von beiden Seiten zugleich.

   "Pak musí vypravovat Sedmispáč," zvolali Kloboučník i Březňák. "Vzhůru, Sedmispáči!" a štípali ho z obou stran zároveň.

   Das Murmelthier machte langsam die Augen auf. „Ich habe nicht geschlafen,“ sagte es mit heiserer, schwacher Stimme, „ich habe jedes Wort gehört, das ihr Jungen gesagt habt.“

   Plch pomalu otevřel oči. "Já jsem nespal," řekl chraptivým mdlým hlasem; "slyšel jsem každé slovo, které jste situ, braši, povídali."

   „Erzähle uns eine Geschichte!“ sagte der Faselhase.

   "Vypravuj nám pohádku!" řekl Březňák.

   „Ach ja, sei so gut!“ bat Alice.

   "Ano, prosím, vypravujte!" žadonila Alenka.

   „Und mach schnell,“ fügte der Hutmacher hinzu, „sonst schläfst du ein, ehe sie zu Ende ist.“

   "A hezky rychle," dodal Kloboučník, "nebo zase usneš, než s ní budeš hotov."

   „Es waren einmal drei kleine Schwestern,“ fing das Murmelthier eilig an, „die hießen Else, Lacie und Tillie, und sie lebten tief unten in einem Brunnen –“

   "Za onoho času byly tři malé sestřičky," začal Plch ve velikém spěchu, "a ty se jmenovaly Míla, Lída a Věra; a bydlely v hluboké studni - "

   „Wovon lebten sie?“ fragte Alice, die sich immer für Essen und Trinken sehr interessirte.

   "A čím se živily?" řekla Alenka, která se vždy velmi zajímala 0 otázky jídla a pití.

   „Sie lebten von Syrup,“ versetzte das Murmelthier, nachdem es sich eine Minute besonnen hatte.

   "Živily se sirupem," řekl Plch po chvíli přemýšlení.

   „Das konnten sie ja aber nicht,“ bemerkte Alice schüchtern, „da wären sie ja krank geworden.“

   "Tím se přece nemohly živit," poznamenala Alenka jemně; "to by jim bylo špatně."

   „Das wurden sie auch,“ sagte das Murmelthier, „sehr krank.“

   "To jim také bylo," řekl Plch, "velmi špatně."

   Alice versuchte es sich vorzustellen, wie eine so außergewöhnliche Art zu leben wohl sein möchte; aber es kam ihr zu kurios vor, sie mußte wieder fragen: „Aber warum lebten sie unten in dem Brunnen?“

   Alenka se pokoušela představiti si, jak by tobylo, takový podivný způsob života, ale příliš jí to vrtalo hlavou, tak pokračovala: "Ale pročžily v hluboké studni?"

   „Willst du nicht ein wenig mehr Thee?“ sagte der Faselhase sehr ernsthaft zu Alice.

   "Nalejte si více čaje," řekl Březňák Alence velmi vážně.

   „Ein wenig mehr? ich habe noch keinen gehabt,“ antwortete Alice etwas empfindlich, „also kann ich nicht noch mehr trinken.“

   "Ještějsem žádný neměla," odpověděla Alenka uraženě, "tak si nemohu nalít více."

   „Du meinst, du kannst nicht weniger trinken,“ sagte der Hutmacher: „es ist sehr leicht, mehr als keinen zu trinken.“

   "Chcete říci, že si nemůžete nalít méně," řekl Kloboučník; " "nalít si více než nic je velmi snadné.

   „Niemand hat dich um deine Meinung gefragt,“ sagte Alice.

   "U nás se nikdo na nic neptal," řekla Alenka.

   „Wer macht denn nun persönliche Bemerkungen?“ rief der Hutmacher triumphirend.

   "A kdo teďdělá osobní poznámky?" otázal se Kloboučník vítězoslavně.

   Alice wußte nicht recht, was sie darauf antworten sollte; sie nahm sich daher etwas Thee und Butterbrot, und dann wandte sie sich an das Murmelthier und wiederholte ihre Frage: „Warum lebten sie in einem Brunnen?“

   Alenka dobře nevěděla, co na to odpovědět, tak si vzala trochu čaje a chleba s máslem a pak se obrátila na Plcha a opakovala svou otázku. "Pročbydlely v hluboké studni?"

   Das Murmelthier besann sich einen Augenblick und sagte dann: „Es war ein Syrup-Brunnen.“

   Sedmispáčzase nějakou chvíli přemýšlel a pak řekl: "Byla to sirupová studně."

   „Den giebt es nicht!“ fing Alice sehr ärgerlich an; aber der Hutmacher und Faselhase machten beide: „Sch, sch!“ und das Murmelthier bemerkte brummend: „Wenn du nicht höflich sein kannst, kannst du die Geschichte selber auserzählen.“

   "Takové studny nejsou," začala Alenka velmi rozzlobeně, ale Kloboučník a Březňák na ni dělali "Pst! pst!" a Sedmispáčuraženěpodotkl: "Neumíte-li být zdvořilá, můžete si pohádku dopovědět sama."

   „Nein, bitte, erzähle weiter!“ sagte Alice ganz bescheiden; „ich will dich nicht wieder unterbrechen. Es wird wohl einen geben.“

   "Ne, ne, prosím, pokračujte !" řekla Alenka. "Už vás nebudu vyrušovat. Snad přece jedna taková studněněkde je."

   „Einen, wirklich!“ sagte das Murmelthier entrüstet. Doch ließ es sich zum Weitererzählen bewegen. „Also die drei kleinen Schwestern – sie lernten zeichnen, müßt ihr wissen –“

   "Jedna - někde!" řekl Sedmispáčopovržlivě. Nicménědal si říci a pokračoval : "A tak ty tři sestry - víte - ony se učily vytahovat."

   „Was zeichneten sie?“ sagte Alice, ihr Versprechen ganz vergessend.

   "Vytahovat - co?" řekla Alenka, docela zapomenuvši na svůj slib.

   „Syrup,“ sagte das Murmelthier, diesmal ganz ohne zu überlegen.

   "Sirup," odvětil Sedmispáč, tentokrát rovnou bez přemýšlení.

   „Ich brauche eine reine Tasse,“ unterbrach der Hutmacher, „wir wollen Alle einen Platz rücken.“

   "Já chci čistý šálek," přerušil je Kloboučník; "poposedněme o jedno místo."

   Er rückte, wie er das sagte, und das Murmelthier folgte ihm; der Faselhase rückte an den Platz des Murmelthiers, und Alice nahm, obgleich etwas ungern, den Platz des Faselhasen ein. Der Hutmacher war der Einzige, der Vortheil von diesem Wechsel hatte, und Alice hatte es viel schlimmer als zuvor, da der Faselhase eben den Milchtopf über seinen Teller umgestoßen hatte.

   Poposedl, když to dořekl, a Sedmispáčho následoval; Březňák poposedl na místo Plchovo, a Alenka dosti neochotnězaujala místo Březňákovo. Kloboučník jediný z nich měl z té změny prospěch, a Alenka na tom byla značněhůře než předtím, jelikož Březňák zrovna předtím na svůj talířpřevrhl konvičku mléka.

   Alice wollte das Murmelthier nicht wieder beleidigen und fing daher sehr vorsichtig an: „Aber ich verstehe nicht. Wie konnten sie den Syrup zeichnen?“

   Alenka nechtěla Plcha znovu urazit, začala tedy velmi opatrně: "Ale já nerozumím. Odkud vytahovaly sirup?"

   „Als ob nicht aller Syrup gezeichnet wäre, den man vom Kaufmann holt,“ sagte der Hutmacher; „hast du nicht immer darauf gesehen: feinste Qualität, allerfeinste Qualität, superfeine Qualität – oh, du kleiner Dummkopf?“

   "Může se vytahovat voda ze studněna vodu," řekl Kloboučník, "tak bych myslel, že se může vytahovat sirup ze sirupové studně- eh, hloupá?"

   "Ale ony byly ve studni, tak jak mohly vytahovat sirup ze studně?" řekla Alenka Plchovi, dělajíc, jako by přeslechla Kloboučníkovu poznámku.

   "Jak? - Ovšem," řekl Sedmispáč, "stud-ně. - Ony byly plny studu."

   Tato odpověď Alenku málem připravila o zbytek trpělivosti; opanovala se však a položila novou otázku: "Ale čím ten sirup vytahovaly?" "

    "Sirupem!" odsekl Plch; a Kloboučník, vida Alenčiny rozpaky, dodal: "Když můžete výkresy ve škole vytahovat inkoustem, tak asi můžete vytahovat výkresy v sirupové studni sirupem, ne? Toto vysvětlení Alenku tak zmátlo, že nechala Plcha mluvit značnou chvíli, aniž ho přerušila.

   „Wie gesagt, fuhr das Murmelthier fort, lernten sie zeichnen;“ hier gähnte es und rieb sich die Augen, denn es fing an, sehr schläfrig zu werden; „und sie zeichneten Allerlei – Alles was mit M. anfängt –“

   "Tak ony se učily vytahovat," pokračoval Sedmispáč, zívaje a protíraje si oči, neboťzačínal být velmi ospalý, "a kreslily a vytahovaly všechny možné věci - všechno, co se začíná na M ."

   „Warum mit M?“ fragte Alice.

   "Pročna M?" řekla Alenka.

   „Warum nicht?“ sagte der Faselhase.

   "Pročne?" řekl Březňák.

   Alice war still.

   Alenka mlčela.

   Das Murmelthier hatte mittlerweile die Augen zugemacht, und war halb eingeschlafen; da aber der Hutmacher es zwickte, wachte es mit einem leisen Schrei auf und sprach weiter: – „was mit M anfängt, wie Mausefallen, den Mond, Mangel, und manches Mal – ihr wißt, man sagt: ich habe das manches liebe Mal gethan – hast du je manches liebe Mal gezeichnet gesehen?“

   Sedmispáčtou dobou už měl oči zase zavřeny a usínal; byv však štípnut Kloboučníkem, vzbudil se zase s malým výkřikem a pokračoval: "- co se začíná na M, jako myší díra, a měsíc, a minulost, a moudrost, a mnohost - víte, velmi krásné rčení je mnohost moudrosti - viděla jste někdy takovou věc jako pěkněvytažený výkres mnohosti?

   „Wirklich, da du mich selbst fragst,“ sagte Alice ganz verwirrt, „ich denke kaum –“

   "Opravdu, když se mne tak ptáte," řekla Alenka velmi zmatena, "nemyslím - "

   „Dann solltest du auch nicht reden,“ sagte der Hutmacher.

   "Pak byste neměla mluvit," řekl Kloboučník.

   Dies war nachgerade zu grob für Alice: sie stand ganz beleidigt auf und ging fort; das Murmelthier schlief augenblicklich wieder ein, und die beiden Andern beachteten ihr Fortgehen nicht, obgleich sie sich ein paar Mal umsah, halb in der Hoffnung, daß sie sie zurückrufen würden. Als sie sie zuletzt sah, versuchten sie das Murmelthier in die Theekanne zu stecken.

   To bylo víc, než mohla Alenka snésti; vstala velmi znechucena a odcházela. Sedmispáčokamžitěusnul a ani Kloboučník, ani Březňák nevěnovali nejmenší pozornosti jejímu odchodu, ačkoliv se jednou nebo dvakrát ohlédla, polodoufajíc, že ji zavolají zpět. Když se ohlédla naposled, viděla je, jak se pokoušejí strčiti Sedmispáče do čajové konvice.

   „Auf keinen Fall will ich da je wieder hingehen!“ sagte Alice, während sie sich einen Weg durch den Wald suchte. „Es ist die dümmste Theegesellschaft, in der ich in meinem ganzen Leben war!“

   "Nu, tam se už aspoňnikdy nevrátím," řekla Alenka, ubírajíc se lesem. "To je ta nejhloupější čajová společnost, v jaké jsem ve svém životěbyla."

   Gerade wie sie so sprach, bemerkte sie, daß einer der Bäume eine kleine Thür hatte. „Das ist höchst komisch!“ dachte sie. „Aber Alles ist heute komisch! Ich will lieber gleich hinein gehen.“

   Jak to dořekla, zpozorovala, že jeden strom má v kmeni dveře. "To je velmi podivné," pomyslila si, "ale všechno je dnes podivné. Myslím, že tam mohu hned vejít." A vešla.

   Wie gesagt, so gethan: und sie befand sich wieder in dem langen Corridor, und dicht bei dem kleinen Glastische. „Diesmal will ich es gescheidter anfangen,“ sagte sie zu sich selbst, nahm das goldne Schlüsselchen und schloß die Thür auf, die in den Garten führte. Sie machte sich daran, an dem Pilz zu knabbern (sie hatte ein Stückchen in ihrer Tasche behalten), bis sie ungefähr einen Fuß hoch war, dann ging sie den kleinen Gang hinunter; und dann – war sie endlich in dem schönen Garten, unter den prunkenden Blumenbeeten und kühlen Springbrunnen.

   Opět se octla ve velké síni a blízko malého skleněného stolku. "Nu, tentokrát budu opatrnější," řekla si, a začala tím, že vzala se stolku malý zlatý klíček a odemkla vrátka, vedoucí do zahrady. Pak. se dala do ukusování hříbku - měla ho stále ještěkousek v kapse - až byla asi stopu vysoká; pak se dala úzkou chodbičkou, a pak - se konečněoctla v krásné zahraděmezi pestrými záhony květin a chladnými vodotrysky.