De avonturen van Alice

   DE Harten-Koning en de Harten-Koningin zaten op hun tronen, toen zij aankwamen, met een hele menigte rondom hun - allerlei soorten vogeltjes en dieren, en het hele pak kaarten. De Hartenboer stond geboeid voor hen met een soldaat naast zich ter bewaking. Vlak bij de Koning stond het Witte Konijn met een trompet in zijn ene hand en een rol perkament in de andere. In het midden van de zaal stond een tafel met een grote schotel met gebakjes erop. Zij zagen er zo lekker uit dat Alice al honger kreeg van het gezicht. ‘Ik wou dat de rechtszitting voorbij was’ dacht ze, ‘en ze de verfrissingen rond gingen reiken!’ Maar daar waren ze blijkbaar nog lang niet aan toe en daarom begon ze wat rond te kijken.

   Když přiběhli, seděli Srdcový Král a Královna na svém trůněa kolem nich byl shromážděn velký zástup všelikých drobných ptákůa zvířat, zároveňs celou hrou karet; před nimi stál v okovech Srdcový Kluk a po každé jeho straněvoják jako stráž; a poblíže Krále stál Bílý Králík, drže v jedné ruce trubku a v druhé svitek pergamenu. Uprostřed soudní síněbyl stůl a na něm velká mísa s koláči: vypadaly tak pěkně, že se Alence sbíhaly sliny při pouhém podívání. - "Kéž by už to líčení bylo u konce," pomyslila si, "a podávaly se zákusky." Jelikož se však nezdálo, že k tomu tak brzo dojde, začala se poohlížet kolem sebe, aby jí lépe ušel čas.

   Alice was nog nooit in een rechtszaal geweest, maar zij had er allerlei over gelezen en zij vond het heel prettig dat ze de naam kende van bijna alles wat zij nu zag. ‘Dat is de rechter,’ zei ze bij zich zelf, ‘want hij heeft een grote pruik op.’

   Alenka nikdy předtím nebyla u soudu, četla však o něm v knihách a byla velmi potěšena, když shledala, že zná jména skoro všeho, co tam bylo. "Tohle je soudce," řekla k sobě, "neboť má velkou paruku."

   De rechter, tussen twee haakjes, was de Koning. En hij droeg zijn kroon boven op zijn pruik (kijk maar op het plaatje hiernaast, als je wilt zien hoe hij dat deed). Hij leek allerminst op zijn gemak en de pruik stond hem ook helemaal niet.

   Soudcem, mimochodem řečeno, byl Král: a jelikož měl korunu posazenu na své soudcovské paruce (chcete-li viděti, jak to vypadalo, podívejte se na první obrázek v knížce), nevypadal vůbec, jako by mu bylo příliš volno, a jistěto nevypadalo pěkně.

   ‘En daar is de bank voor de jury,’ dacht Alice, ‘en die twaalf wezens (ze moest wel wezens zeggen, want er waren vogels en allerlei andere dieren bij) zullen de jury-leden wel zijn.’ Dit laatste woord herhaalde ze wel twee of drie keer, zo trots was ze er op. Want ze dacht - en niet ten onrechte - dat een heleboel meisjes van haar leeftijd wel niet wisten wat het betekende.

   "A toto budou lavice pro porotu," pomyslila si Alenka, "a támhle těch dvanáct stvoření - (musela, vidíte, říci stvoření, protože některá z nich byla zvířátka a někteří ptáci) - to jsou asi poroti." Toto poslední slovo si opakovala pro sebe dvakrát nebo třikrát s jistou hrdostí, neboťsi myslila, a to docela správně, že velmi málo děvčátek jejího věku by vědělo, co to slovo znamená. Nicméně, kdyby byla řekla "porotci", bylo by to úplněstačilo.

   De twaalf jury-leden waren heel ijverig aan het schrijven. ‘Wat doen ze toch?’ vroeg Alice aan de Griffioen, ‘ze hoeven toch niet te schrijven voor de rechtszitting begonnen is.’

   Dvanáct "porotů" velmi čile psalo na tabulkách. "Co to všichni dělají?" tázala se Alenka šeptem Gryfona. "Nemohou si jistěmít co zapisovat, když se líčení ještě nezačalo."

   ‘Ze schrijven hun namen op,’ antwoordde de Griffioen fluisterend, ‘want anders zijn ze bang dat zij die voor het eind van de rechtszitting vergeten hebben.’

   "Zapisují si svá jména," odpověděl Gryfon šeptem; "mají strach, aby je nezapomněli, než se přelíčení skončí."

   ‘Ezels!’ zei Alice luid en verontwaardigd, maar zij zweeg snel, want het Witte Konijn riep: ‘Stilte in de zaal!’ en de Koning zette zijn bril op en keek ongerust rond om te zien wie er aan het praten was.

   "Ti jsou ale hloupí!" začala Alenka nahlas rozhorleně, ale rychle zarazila, neboťBílý Králík zavolal: "Ticho v soudní síni!" a Král sinasadil brýle a rozhlížel se úzkostlivěkolem, aby viděl, kdo to mluví.

   Alice kon zien - net zo goed of ze over hun schouders keek - dat alle leden van de jury ‘ezels’ in hun schriften schreven en ze merkte zelfs op dat een van hen niet wist hoe hij dat woord moest spellen en het aan zijn buurman moest vragen. ‘Hun schriften zullen er mooi uitzien als de rechtszitting is afgelopen,’ dacht Alice.

   Alenka mohla viděti, docela jako by se jim dívala přes rameno, jak si všichni porotci psali na tabulky: "Ti jsou ale hloupí!" a mohla i zpozorovat, že jeden z porotcůnevěděl, má-li napsat hloupí s tvrdým nebo s měkkým i a musel se zeptat souseda. "Ti budou mít na svých tabulkách pěkný zmatek, než bude líčení u konce!" pomyslila si Alenka.

   Een van de jury-leden had een pen die kraste. Dit kon Alice werkelijk niet uitstaan en zij liep de zaal om en ging achter hem staan en zij zag al gauw kans om hem zijn pen af te pakken. Zij deed het zo vlug dat het arme kleine dier (het was Jan, de Hagedis) helemaal niet begreep wat er mee was gebeurd. Hij zocht eerst een tijdje, maar toen hij de pen nergens kon vinden was hij wel verplicht om voor de rest van de dag maar met zijn vinger te schrijven en dat had heel weinig zin, omdat er in zijn schrift niets van te zien was.

   Jeden z porotcůměl kamínek, který skřípal. To ovšem Alenka nemohla snést, obešla tedy soudní síň, stoupla si za něj a brzy našla příležitost, aby mu kamínek vzala. Provedla to tak rychle, že ubohý porotce (byl to náš známý Vaněk, ještěrka) nemohl nikterak pochopit, co se s kamínkem stalo; když ho tedy byl chvíli marněhledal, musil psáti prstem po celý ten den, a to mu bylo velmi málo platno, jelikož to nezanechávalo na tabulce nijaké stopy.

   ‘Heraut, lees de beschuldiging voor!’ zei de Koning.

   "Hlasateli, přečti obžalobu!" řekl Král.

   Het Witte Konijn blies drie stoten op de trompet, ontrolde de perkamenten rol en las het volgende:

   Na toto vyzvání Bílý Králíkzatroubil na svou trubku, pak rozvinul pergamenový svitek a četl následující verše, v nichž Alenka s údivem poznala říkanku, kterou slýchávala, když byla malá:

De Koningin van Harten bakte een paar gebakjes
 Al op een zomerdag.
 De Hartenboer lag op de loer
 En stal ze toen hij ze zag.

"Srdcová Královna napekla koláčů
 to v krásný letní den,
 Srdcový Kluk jí je ukradl z pekáčů
 a utek s nimi ven."

   ‘Overweeg uw oordeel’ zei de Koning tot de jury.

   "Uvažujte o svém výroku!" řekl Král k porotě.

   ‘Nog niet, nog niet!’ onderbrak het Konijn haastig, ‘er moeten eerst nog een heleboel andere dingen gebeuren.’

   "Ještěne, ještěne!" přerušil ho spěšněKrálík. "Je třeba dříve projednat mnoho jiných věcí."

   ‘Roep de eerste getuige,’ zei de Koning en het Witte Konijn blies drie keer op de trompet en riep: ‘De eerste getuige.’

   "Zavolejte prvního svědka!" řekl Král. Bílý Králík třikrát zatroubil na trubku a zavolal: "První svědek!"

   De eerste getuige was de Hoedenmaker. Hij kwam binnen met een theekopje in zijn ene hand en een boterham in de andere. ‘Ik vraag u excuus Majesteit,’ zei hij, ‘dat ik dit meebreng, maar ik was nog niet helemaal klaar met de thee, toen ik voor werd geroepen.’

   První svědek byl Kloboučník. Přišel, drže v jedné ruce šálek čaje a v druhé krajíc chleba s máslem. "Prosím za odpuštění, Vaše Veličenstvo," začal, "že přináším tyto věci s sebou, ale neměl jsem ještědopito svoje thé, když jsem byl obeslán."

    Král pohlédl přísněna Kloboučníka, jenž se zarazil, a domnívaje se asi, že se dopustil přečinu, když řekl "thé" místo "čaj", honem se opravil: "Totiž - neměl jsem ještědopitý čaj."

   ‘Je had klaar moeten zijn,’ zei de Koning, ‘wanneer ben je er mee begonnen?’

   "To už jste měl mít," řekl Král, "kdy jste začal?"

   De Hoedenmaker keek naar de Maartse Haas die hem in de rechtszaal gevolgd was, arm in arm met de Zevenslaper. ‘De veertiende Maart geloof ik,’ zei hij.

   Kloboučník se ohlédl na Zajíce Březňáka, jenž ho následoval do soudní síně, veda se pod paží s Plchem. "To bylo, myslím, čtrnáctého března," řekl.

   ‘De vijftiende,’ zei de Maartse Haas.

   "Patnáctého," řekl Zajíc Březňák.

   ‘De zestiende,’ voegde de Zevenslaper er aan toe.

   "Šestnáctého," řekl Sedmi.spáč.

   ‘Schrijf op,’ zei de Koning tot de jury en de juryleden schreven alle drie de data ijverig in hun schriften, telden ze op en ontleedden de som in guldens en centen.

   "Zapište si to," řekl Král porotcům, a porota horlivězačala zapisovat všechna tři data na své tabulce, pak je sečetla a přeměnila na hodiny a minuty.

   ‘Neem je hoed af,’ zei de Koning tot de Hoedenmaker.

   "Sundejte svůj klobouk," řekl Král Kloboučníkovi.

   ‘Het is mijn hoed niet,’ zei de Hoedenmaker.

   "Není můj," řekl Kloboučník.

   ‘Dief!’ riep de Koning en wendde zich tot de leden van de jury, die dit feit onmiddellijk optekenden.

   "Ukradený!" zvolal Král, obraceje se k porotě, která okamžitězaznamenala tuto skutečnost.

   ‘Ik verkoop ze,’ legde de Hoedenmaker uit, ‘ik heb er zelf geen, ik ben hoedenmaker.’

   "Já nemám svého klobouku," dodal Kloboučník jako vysvětlení, "já je mám jenom na prodej, jsem Kloboučník."

   De Koningin greep haar bril en begon de Hoedenmaker, die bleek en zenuwachtig werd, aan te staren.

   Tu si Královna nasadila brýle a začala se tak upřenědívat na Kloboučníka, že zbledl a začal se třást.

   ‘Leg getuigenis af,’ zei de Koning, ‘en wees niet zenuwachtig, of ik laat je op staande voet onthoofden.’

   "Vydejte své svědectví a netřeste se mi tady, nebo vás dám na místěpopravit," řekl Král.

   Dit stelde de getuige blijkbaar allerminst gerust. Hij sprong van de ene voet op de andere en keek angstig naar de Koningin. In zijn verwarring beet hij een groot stuk uit zijn theekop inplaats van uit zijn boterham.

   Tato slova se nezdála dodávati svědku srdce; přešlapoval z nohy na nohu, dívaje se ustrašeněna Královnu, a ve svém zmatku ukousl kussvého šálku místo krajíce chleba.

   Toen voelde Alice iets heel vreemds en zij dacht er een tijdje over na voor zij wist wat het was. Ze begon groter te worden en zij wilde eerst opstaan en de zaal uitlopen, maar toen besloot zij om te blijven waar ze was zolang ze plaats genoeg had.

   V tom okamžiku pronikl Alenku zvláštní pocit, který si hodnou chvíli nedovedla vysvětlit, až konečněpřišla na to, že opět začíná růsti; napadlo jí nejprve, že bude muset vstát a opustit soudní síň, po chvíli přemýšlení však se rozhodla zůstati, kde je, pokud pro ni bude místo.

   ‘Ik wou dat je niet zo duwde,’ zei de Zevenslaper die naast haar zat, ‘ik kan amper ademhalen.’

   "Nemusila byste se tolik tlačit," řekl Sedmispáč, který seděl vedle ní. "Sotva mohu dýchat."

   ‘Ik kan er niets aan doen,’ zei Alice heel deemoedig, ‘ik groei.’

   "Nemohu si pomoci," řekla Alenka velmi pokorně, "rostu."

   ‘Je hebt geen recht om hier te groeien,’ zei de Zevenslaper.

   "Nemáte práva růsti zde," řekl Sedmispáč.

   ‘Praat geen onzin,’ zei Alice, nu heel wat flinker, ‘je weet best dat jij ook groeit.’

   "Nemluvte nesmysly," řekla Alenka směleji, "víte, že rostete také."

   ‘Ja, maar ik groei in een redelijk tempo,’ zei de Zevenslaper, ‘en niet op zo'n belachelijke manier.’ En hij stond boos op en liep naar de andere kant van de zaal.

   "Ano, ale já rostu rozumnou rychlostí," odpověděl Sedmispáč, "a ne tímhle úplněsměšným způsobem." A vstal velmi nevrle a přešel na druhou stranu soudní síně.

   De Koningin had al die tijd de Hoedenmaker aan zitten staren en juist, toen de Zevenslaper de zaal overstak, zei zij tot een van de zaalwachters: ‘Breng mij de lijst van de zangers van het laatste concert!’ De arme Hoedenmaker begon nu zo te beven dat hij zijn schoenen verloor.

   Po celou tu dobu nepřestala Královna upřeněhledět na Kloboučníka, a právěkdyž Plch procházel soudní síní, řekla jednomu ze soudních zřízenců: "Přineste mi seznam zpěvákůz minulého koncertu!" Načež se ubohý Kloboučník začal tak třásti, že si z nohou setřásl oba střevíce.

   ‘Leg getuigenis af!’ herhaalde de Koning boos, ‘anders laat ik je onthoofden, of je zenuwachtig bent of niet.’

   "Vydejte své svědectví," opakoval Král hněvivě, "a netřeste se tak, nebo vás dám popravit, aťjste nervózní nebo ne."

   ‘Ik ben een arme man, Majesteit,’ begon de Hoedenmaker bevend, - ‘en ik was net aan de thee begonnen - en nu de boterhammen steeds dunner worden - en het tintelen van de thee.’

   "Jsem ubohý člověk, Vaše Veličenstvo," začal Kloboučník chvějícím se hlasem, " a sotva jsem začal svačit - není to déle než týden nebo tak - a co chleba s máslem, když jich tak ubývá - a toho třesení - totiž toho thé – "

   ‘Het tintelen van wat?’ zei de Koning.

   "Co bylo s třesením?" otázal se Král.

   ‘Het begon met de thee,’ antwoordde de Hoedenmaker.

   "Totiž začalo se to s thé," odpověděl Kloboučník.

   ‘Natuurlijk begint tintelen met een T’, zei de Koning scherp, ‘denk je dat ik een ezel ben? Ga verder!’

   "Ovšemže se třesení začíná s T!" řekl Král ostře. "Máte mne za hlupce? - Pokračujte!"

   ‘Ik ben een arme man,’ zei de Hoedenmaker, ‘en de meeste dingen tintelden daarna - enkel, de Maartse Haas zei -’

   "Jsem ubohý člověk," pokračoval Kloboučník, "a většina věcí se potom třásla - jenom Březňák řekl - - "

   ‘Niet waar!’ zei de Maartse Haas opgewonden.

   "Neřekl!" přerušil ho Březňák s velikým spěchem.

   Wel waar!’ zei de Hoedenmaker.

   "Řekl!" opakoval Kloboučník.

   ‘Ik ontken het,’ zei de Maartse Haas.

   "Já to popírám!" řekl Březňák.

   ‘Hij ontkent het,’ zei de Koning, ‘laat dat stuk dan maar weg.’

   "On to popírá," řekl Král, "tak to vynechte."

   ‘Nu, in elk geval, de Zevenslaper zei -,’ ging de Hoedenmaker verder en keek angstig rond om te zien of deze het ook zou ontkennen, maar de Zevenslaper was vast in slaap en ontkende niets.

   "Nu, tedy - aspoň- v každém případěSedmispáč řekl -" pokračoval Kloboučník, ohlížeje se úzkostlivěna Plcha, zdali to také popře; ale Plch nepopíral nic, neboťtvrděspal.

   ‘Daarna,’ vervolgde de Hoedenmaker, ‘nam ik nog een boterham -’

   "A potom," pokračoval Kloboučník, "jsem si znovu ukrojil chleba a namazal ho máslem - -"

   ‘Maar wat zei de Zevenslaper?’ vroeg iemand uit de jury.

   "Ale co řekl Sedmispáč?" otázal se jeden člen poroty.

   ‘Dat kan ik me niet meer herinneren,’ zei de Hoedenmaker.

   "To si už nepamatuji," řekl Kloboučník.

   ‘Je moet het je herinneren,’ merkte de Koning op, ‘anders laat ik je onthoofden.’

   "Musíte si pamatovati," podotkl Král, "nebo vás nechám popravit."

   De arme Hoedenmaker liet zijn theekopje en zijn boterham vallen en viel op één knie. ‘Ik ben maar een ongelukkig man, Majesteit,’ begon hij.

   Ubohý Kloboučník upustil svůj šálek a chleba s máslem a padl na kolena. "Jsem ubohý člověk, Vaše Veličenstvo," začal.

   ‘Je bent een heel ongelukkig spreker,’ zei de Koning.

   "Jste velmi ubohý řečník," řekl Král.

   Een van de guinese biggetjes riep ‘hoera’ en werd onmiddellijk door de deurwaarders onderdrukt (dit is een erg moeilijk woord en ik zal je uitleggen hoe het gebeurde. Zij hadden een grote linnen zak met een koord om de opening. Daarin duwden ze het guinese biggetje met zijn hoofd vooruit en toen gingen ze er op zitten).

   Zde jedno z morčat začalo tleskat a bylo ihned potlačeno soudními zřízenci. (Jelikož je to trochu těžké slovo, vysvětlím vám, jak to provedli. Měli velký plátěný pytel, který se nahoře zavazoval provázky: do toho strčili morče, hlavou napřed, a pak si na něj sedli.)

   ‘Ik ben blij dat ik dat nu eens gezien heb,’ dacht Alice, ‘ik heb zo dikwijls in de krant gelezen dat aan het slot van een rechtszitting ‘een poging tot applaus door de deurwaarders werd onderdrukt’ en ik begreep nooit wat daarmee werd bedoeld.’

   "To jsem ráda, že jsem viděla, jak se to dělá," pomyslila si Alenka. "Tak často jsem četla v novinách na konci zpráv ze soudní síně: ,Bylo několik pokusůo potlesk, které byly ihned potlačeny soudními zřízenci`, a nikdy jsem až dosud nerozuměla, co to znamená."

   ‘Als dat alles is wat je weet, dan kun je wel opstappen,’ vervolgde de Koning.

   "Je-li toto vše, co o věci víte, můžete sestoupiti," pokračoval Král.

   ‘Waar moet ik op stappen,’ zei de Hoedenmaker.

   "Nemohu sestoupiti níže, než jsem," řekl Kloboučník, "jsem už i tak na podlaze."

   ‘Op je voeten,’ antwoordde de Koning.

   "Pak si můžete sednout!" řekl Král.

   Hier riep een ander guinees biggetje ‘hoera’ en werd onderdrukt.

   Zde se druhé morče pokusilo o potlesk a bylo potlačeno.

   ‘Die guinese biggetjes zijn tenminste van de vloer,’ dacht Alice, ‘nu zal het wel beter gaan.’

   "Tak, tím jsou vyřízena morčata!" pomyslila si Alenka. "Teďnám to půjde lépe."

   ‘Ik zou graag verder gaan met mijn thee,’ zei de Hoedenmaker met een angstige blik naar de Koningin, die de lijst van de zangers zat te lezen.

   "Raději bych dokončil svou svačinu," řekl Kloboučník s úzkostlivým pohledem na Královnu, která byla zabrána do čtení seznamu zpěváků.

   ‘Je kunt gaan,’ zei de Koning en de Hoedenmaker rende zo hard als hij kon de rechtszaal uit, zonder zelfs zijn schoenen aan te trekken.

   "Můžete jíti," řekl Král, a Kloboučník spěšněopustil soudní síň, nezdržev se ani natolik, aby si obul střevíce.

   ‘- en sla hem buiten zijn hoofd af’, zei de Koningin tot een van de zaalwachters. Maar de Hoedenmaker was allang uit het gezicht voor de deurwaarder bij de deur was.

   "- a hned mu venku můžete stít hlavu," dodala Královna jednomu zřízenci; ale Kloboučník byl z dohledu dříve, než se zřízenec dostal ke dveřím.

   ‘Roep de volgende getuige!’ zei de Koning.

   "Zavolejte dalšího svědka!" řekl Král.

   De volgende getuige was de Keukenmeid van de Hertogin. Zij had de peperbus in haar hand en Alice kon al raden dat zij binnen zou komen voor zij te zien was. Want degenen die het dichtst bij de deur zaten begonnen plotseling allemaal te niezen.

   Dalším svědkem byla vévodčina kuchařka. V ruce držela pepřenku, a už než vstoupila do soudní síně, Alenka uhodla, kdo to bude, podle toho, jak všichni, kdo byli poblíž dveří, najednou začali kýchat.

   ‘Leg getuigenis af,’ zei de Koning.

   "Vydejte svědectví," řekl Král.

   ‘Ik denk er niet aan,’ zei de Keukenmeid.

   "To ne," řekla Kuchařka.

   De Koning keek angstig naar het Witte Konijn, dat met een zachte stem zei: ‘Uwe Majesteit moet deze getuige een kruisverhoor afnemen.’

   Král úzkostlivěpohleděl na Bílého Králíka, jenž řekl tichým hlasem: "Vaše Veličenstvo musí tuto svědkyni podrobiti. křížovému výslechu.

   ‘Als het moet, dan moet het,’ zei de Koning droefgeestig. Hij legde zijn armen over elkaar, fronste zijn voorhoofd zo sterk dat zijn ogen bijna niet meer te zien waren en zei met een diepe stem tot de Keukenmeid: ‘Waar zijn gebakjes van gemaakt?’

   "No, když musím, tak musím," řekl Král, tváře se zádumčivě, a když byl založil ruce a zamračil se na Kuchařku tak, že téměřztrácel zrak, řekl hlubokým hlasem: "Z čeho se dělají koláče?"

   ‘Van peper in het algemeen,’ zei de Keukenmeid.

   "Hlavněz pepře," řekla Kuchařka.

   ‘Van stroop,’ zei een slaperige stem achter haar.

   "Sirupu," ozval se za ní ospalý hlas.

   ‘Arresteer die Zevenslaper,’ schreeuwde de Koningin, ‘onthoofd die Zevenslaper! Gooi die Zevenslaper er uit! Onderdruk hem! Knijp hem! Knip hem zijn snor af!’

   "Popadněte za límec toho Sedmispáče!" zaječela Královna. "Popravte toho Sedmispáče! Vyhoďte toho Sedmispáče ze soudní síně! Potlačte ho! Štípněte ho! Ustříhejte mu vousy!"

   Enige minuten lang was de hele rechtszaal in grote verwarring bezig om de Zevenslaper te verwijderen. Toen ze allemaal weer waren gaan zitten was de Keukenmeid verdwenen.

   Na nějakou chvíli nastal v celé soudní síni strašný zmatek vyhazováním Plcha, a než se zase všichni usadili a uklidnili, byla Kuchařka pryč.

   ‘Doet er niet toe,’ zei de Koning alsof hij erg was opgelucht‘ “Roep de volgende getuige,” en hij fluisterde zachtjes tot de Koningin: “Werkelijk liefste, jij moet de volgende getuige een kruisverhoor afnemen. Ik krijg er hoofdpijn van!”

   "To nevadí," řekl Král, jemuž se zřejměvelmi ulehčilo. "Zavolejte dalšího svědka." A tiše dodal ke Královně: "Opravdu, má drahá, toho příštího svědka musíte podrobit křížovému výslechu vy. Mne už z toho bolí celé čelo!"

   Alice lette op het Witte Konijn, dat aan de lijst stond te frommelen, erg benieuwd wat de volgende getuige voor iemand zou zijn, “want ze hebben tot nu toe nog niet veel bewijzen in handen -” zei ze bij zich zelf. Stel je haar verrassing voor toen het Witte Konijn zo hard als hij met zijn schrille stem kon, oplas: “Alice!”

   Alenka se dívala na Bílého Králíka, jak zmatenělistuje v seznamu, velmi zvědava, kdo bude ten další svědek, "neboťdosud mnoho důkazůnemají," řekla si k sobě. Představte si, jak byla překvapená, když svým pronikavým hlasem Bílý Králík přečetl jméno "Alenka"!