ALICJA W KRAINIE CZARÓW

ALENKA V ŘÍŠI DIVŮ

   ROZDZIAL XI

   11

   KTO UKRADL CIASTKA?

   KDO UKRADL KOLÁČE?

   Gdy przybyli do gmachu sadu, Król i Królowa Kier zasiadali na tronie, dokola zas zebrala sie wielka cizba. Byly tam najrozmaitsze rodzaje ptaków i malych zwierzatek oraz cala talia kart. Przed para królewska stal Walet Kier skuty lancuchami i strzezony przez dwóch zolnierzy. Obok Króla siedzial Bialy Królik z trabka w jednej i zwojem pergaminu w drugiej rece. Posrodku sali sadowej znajdowal sie stolik, na którym stala taca z ciastkami. Wygladaly one tak apetycznie, ze Alicji slinka naplynela do ust. „Chcialabym - pomyslala - aby juz bylo po sprawie i zeby poczestowano nas tymi ciastkami”. Na razie jednak wcale sie na to nie zanosilo, zaczela wiec z nudów rozgladac sie dokola.

   Když přiběhli, seděli Srdcový Král a Královna na svém trůněa kolem nich byl shromážděn velký zástup všelikých drobných ptákůa zvířat, zároveňs celou hrou karet; před nimi stál v okovech Srdcový Kluk a po každé jeho straněvoják jako stráž; a poblíže Krále stál Bílý Králík, drže v jedné ruce trubku a v druhé svitek pergamenu. Uprostřed soudní síněbyl stůl a na něm velká mísa s koláči: vypadaly tak pěkně, že se Alence sbíhaly sliny při pouhém podívání. - "Kéž by už to líčení bylo u konce," pomyslila si, "a podávaly se zákusky." Jelikož se však nezdálo, že k tomu tak brzo dojde, začala se poohlížet kolem sebe, aby jí lépe ušel čas.

   Alicja byla w sadzie po raz pierwszy w zyciu. Widziala juz jednak sale sadowa na obrazku, co pozwalalo jej orientowac sie w otoczeniu. „To jest pan sedzia powiedziala do siebie - poznaje go po wielkiej peruce”.

   Alenka nikdy předtím nebyla u soudu, četla však o něm v knihách a byla velmi potěšena, když shledala, že zná jména skoro všeho, co tam bylo. "Tohle je soudce," řekla k sobě, "neboť má velkou paruku."

   Sedzia byl zreszta sam Król. Nosil on na peruce korone, w czym nie bylo mu z pewnoscia ani zbyt wygodnie, ani do twarzy (spójrzcie na obrazek).

   Soudcem, mimochodem řečeno, byl Král: a jelikož měl korunu posazenu na své soudcovské paruce (chcete-li viděti, jak to vypadalo, podívejte se na první obrázek v knížce), nevypadal vůbec, jako by mu bylo příliš volno, a jistěto nevypadalo pěkně.

   „A to jest lawa przysieglych - pomyslala Alicja. - Tych dwanascie stworzonek (musiala powiedziec „stworzonek”, bo byly tam zarówno ptaki, jak i czworonogi) to zapewne sedziowie przysiegli”. Powtórzyla te ostatnie slowa kilkakrotnie i z wyrazna duma, przyszlo jej bowiem do glowy, ze niewiele malych dziewczynek w jej wieku rozumie znaczenie takich slów.

   "A toto budou lavice pro porotu," pomyslila si Alenka, "a támhle těch dvanáct stvoření - (musela, vidíte, říci stvoření, protože některá z nich byla zvířátka a někteří ptáci) - to jsou asi poroti." Toto poslední slovo si opakovala pro sebe dvakrát nebo třikrát s jistou hrdostí, neboťsi myslila, a to docela správně, že velmi málo děvčátek jejího věku by vědělo, co to slovo znamená. Nicméně, kdyby byla řekla "porotci", bylo by to úplněstačilo.

   Dwunastu sędziów pisało coś pilnie w zeszycikach. - Co oni właściwie robią? - zapytała -Nie mogą przecież niczego zapisywać przed rozpoczęciem rozprawy.

   Dvanáct "porotů" velmi čile psalo na tabulkách. "Co to všichni dělají?" tázala se Alenka šeptem Gryfona. "Nemohou si jistěmít co zapisovat, když se líčení ještě nezačalo."

   -Wpisują tam własne imiona - wyszeptał Gryf w odpowiedzi. - W obawie, że mogliby przed zakończeniem rozprawy zapomnieć jak one brzmią.

   "Zapisují si svá jména," odpověděl Gryfon šeptem; "mají strach, aby je nezapomněli, než se přelíčení skončí."

   -Cóż za tępe istoty! - zaczęła Alicja donośnym, wzburzonym głosem, ale urwała natychmiast, gdyż Biały Królik zawolołał:-Cisza w sądzie!- a Król włożył okulary i rozejrzał się badawczo, żeby sprawdzić, kto rozmawia.

   "Ti jsou ale hloupí!" začala Alenka nahlas rozhorleně, ale rychle zarazila, neboťBílý Králík zavolal: "Ticho v soudní síni!" a Král sinasadil brýle a rozhlížel se úzkostlivěkolem, aby viděl, kdo to mluví.

   Alicja mogła dostrzec, tak dobrze niemal, jak gdyby zaglądała im przez ramię, że wszyscy przysięgli zapisują na swoich tabliczkach: ,, Cóż za tępe istoty'', a nawet zdołała stwierdzić, że jeden z nich nie wiedział jak się pisze ,, tępe ˮ, i musiaŀ poprosić sąsiada o wyjaśnienie. Ładny zamęt powstanie na tych tabliczkach jeszcze przed zakończeniem rozprawy-pomyślała.

   Alenka mohla viděti, docela jako by se jim dívala přes rameno, jak si všichni porotci psali na tabulky: "Ti jsou ale hloupí!" a mohla i zpozorovat, že jeden z porotcůnevěděl, má-li napsat hloupí s tvrdým nebo s měkkým i a musel se zeptat souseda. "Ti budou mít na svých tabulkách pěkný zmatek, než bude líčení u konce!" pomyslila si Alenka.

   Jeden z przysięgłych pisał skrzypiącym ołówkiem. Tego, rzecz jasna, Alicja nie mogła znieść, obeszła więc salę sądową, przystanęła za jego plecami i wkrótce przy pierwszej sposobności, porwała ołówek. Uczyniła to tak szybko,że biedny mały przysięgły ( był to Bill Jaszczurka) nie mogł pojąć, co się z nim stało i po dłuższym poszukiwaniu wokół siebie, zmuszony był pisać aż do końca rozprawy palcem, co dawało bardzo niewiele pożytku, gdyż nie pozostawiał on najmniejszego nawet śladu na tabliczce.

   Jeden z porotcůměl kamínek, který skřípal. To ovšem Alenka nemohla snést, obešla tedy soudní síň, stoupla si za něj a brzy našla příležitost, aby mu kamínek vzala. Provedla to tak rychle, že ubohý porotce (byl to náš známý Vaněk, ještěrka) nemohl nikterak pochopit, co se s kamínkem stalo; když ho tedy byl chvíli marněhledal, musil psáti prstem po celý ten den, a to mu bylo velmi málo platno, jelikož to nezanechávalo na tabulce nijaké stopy.

   -Heroldzie, odczytaj oskarżenie!- powiedział Król.

   "Hlasateli, přečti obžalobu!" řekl Král.

   W odpowiedzi Biały Królik zadął po trzykroć w trąbkę, a później, rozwninąwszy zwój pergaminu odczytał:

   Na toto vyzvání Bílý Králíkzatroubil na svou trubku, pak rozvinul pergamenový svitek a četl následující verše, v nichž Alenka s údivem poznala říkanku, kterou slýchávala, když byla malá:

Królowa Kier, ciasteczek moc,
 Upiekła w letni dzień,
 A Walet Kier gdy przyszła noc,
 Skradł je i skrył się w cień.

"Srdcová Královna napekla koláčů
 to v krásný letní den,
 Srdcový Kluk jí je ukradl z pekáčů
 a utek s nimi ven."

   -Rozważcie swój wyrok - powiedział Król do sędziów.

   "Uvažujte o svém výroku!" řekl Král k porotě.

   -Zaraz,zaraz! _ wkroczył pośpiesznie Królik. -Musi nastąpić jeszcze bardzo wiele, zanim to się stanie!.

   "Ještěne, ještěne!" přerušil ho spěšněKrálík. "Je třeba dříve projednat mnoho jiných věcí."

   -Zawezwać pierwszego świadka-powiedziaś Król, a Biały Królik zadął po trzykroć w trąbkę i wykrzyknał:-Pierwszy świadek!

   "Zavolejte prvního svědka!" řekl Král. Bílý Králík třikrát zatroubil na trubku a zavolal: "První svědek!"

   Pierwszym świadekiem był Kapelusznik. Wyszedł z filiżanką herbaty i kawałkiem chleba z masłem w drugiej.- Proszę Majestat o wybaczenieè zaczął- lecz przyniosłem je tu, gdyż w chwili gdy przysłano po mnie, nie dopiłem jeszcze herbaty.

   První svědek byl Kloboučník. Přišel, drže v jedné ruce šálek čaje a v druhé krajíc chleba s máslem. "Prosím za odpuštění, Vaše Veličenstvo," začal, "že přináším tyto věci s sebou, ale neměl jsem ještědopito svoje thé, když jsem byl obeslán."

    Král pohlédl přísněna Kloboučníka, jenž se zarazil, a domnívaje se asi, že se dopustil přečinu, když řekl "thé" místo "čaj", honem se opravil: "Totiž - neměl jsem ještědopitý čaj."

   -Powinieneś był dopić-powiedział Król. - Kiedy rozpocząłeś?

   "To už jste měl mít," řekl Král, "kdy jste začal?"

   Kapelusznik spojrzał na Marcowego Zająca, który wszedł za nim na salę rozpraw idąc ramię w ramię z Susłem.- Czternastego marca, jak sądzę-powiedział.

   Kloboučník se ohlédl na Zajíce Březňáka, jenž ho následoval do soudní síně, veda se pod paží s Plchem. "To bylo, myslím, čtrnáctého března," řekl.

   -Piętnastego-powiedział Marcowy Zając.

   "Patnáctého," řekl Zajíc Březňák.

   -Szesnastego-powiedział Suseł.

   "Šestnáctého," řekl Sedmi.spáč.

   -Zapiszcie to-powiedział Król do sędziów, a sędziowie gorliwie zapisali wszystkie trzy daty na swych tabliczkach, dodali je do siebie i nakreślili odpowiedź w złotych groszach.

   "Zapište si to," řekl Král porotcům, a porota horlivězačala zapisovat všechna tři data na své tabulce, pak je sečetla a přeměnila na hodiny a minuty.

   -Zdejm swój kapelusz- powiedział Król do Kapelusznika.

   "Sundejte svůj klobouk," řekl Král Kloboučníkovi.

   -To nie mój- powiedział Kapelusznik.

   "Není můj," řekl Kloboučník.

   -Skradziony! -zawołał Król zwracając się ku sędziom, którzy niezwłocznie zanotowali ów fakt.

   "Ukradený!" zvolal Král, obraceje se k porotě, která okamžitězaznamenala tuto skutečnost.

   -Mam je na sprzedaż- dodał dla wyjasnienia Kapelusznik.- Żaden z nich nie jest moją własnością. Jestem Kapelusznikiem.

   "Já nemám svého klobouku," dodal Kloboučník jako vysvětlení, "já je mám jenom na prodej, jsem Kloboučník."

   Na to Królowa włożyła okulary i zaczęła spoglądać surowo na Kapelusznika, który pobladł i zadygotał.

   Tu si Královna nasadila brýle a začala se tak upřenědívat na Kloboučníka, že zbledl a začal se třást.

   -Złóż zeznianie- powiedział Kró- i nie zachowuj się tak nerwowo, bo każę cię bezwłocznie stracić.

   "Vydejte své svědectví a netřeste se mi tady, nebo vás dám na místěpopravit," řekl Král.

   Nie ośmieliło to świadka w najmniejszym stopniu. - nadal przestępował z nogi na nogę spoglądając niepewnie na Królową w takim popłochu, że w końcu, zamiast chleba z masłem, odgryzł i połkną wielki kawałek filiżanki.

   Tato slova se nezdála dodávati svědku srdce; přešlapoval z nohy na nohu, dívaje se ustrašeněna Královnu, a ve svém zmatku ukousl kussvého šálku místo krajíce chleba.

   Właśnie w tej chwili Alicja doznała zagadkowego wrażenia, które ogromnie ją zdumiało, nim pojęła, co ono oznacza- ponownie zaczęła się powiększać. Wpierwszej chwili chciała wstać i wyjść z sali rozpraw, ale już w następnej zadecydowała, że pozostanie w miejscu tak długo, jak długo będzie mogła się tu pomieścić.

   V tom okamžiku pronikl Alenku zvláštní pocit, který si hodnou chvíli nedovedla vysvětlit, až konečněpřišla na to, že opět začíná růsti; napadlo jí nejprve, že bude muset vstát a opustit soudní síň, po chvíli přemýšlení však se rozhodla zůstati, kde je, pokud pro ni bude místo.

   -Może byś przestała tak cinąć na mnie- powiedział siedzący przy niej Suseł.-Ledwie oddycham.

   "Nemusila byste se tolik tlačit," řekl Sedmispáč, který seděl vedle ní. "Sotva mohu dýchat."

   -Nic na to nie poradzę -powiedziała Alicja, jak najbardziej pojednawczo.-Rosnę.

   "Nemohu si pomoci," řekla Alenka velmi pokorně, "rostu."

   - Nie wolno ci rosnąć tutaj-powiedział Suseł.

   "Nemáte práva růsti zde," řekl Sedmispáč.

   -Przestań mówić nonsensy- powiedziała Alicja zuchwalej.-Sam wiesz, że i ty rośniesz.

   "Nemluvte nesmysly," řekla Alenka směleji, "víte, že rostete také."

   -Tak, ale ja rosnę z rozsądnym tempie- powiedział Suseł- a nie w tak zwariowany sposób.- Wstał zagniewany i przeszedł na drugi koniec sali.

   "Ano, ale já rostu rozumnou rychlostí," odpověděl Sedmispáč, "a ne tímhle úplněsměšným způsobem." A vstal velmi nevrle a přešel na druhou stranu soudní síně.

   - W ciągu całego tego czasu Królowa ani na chwile nie spuściła z oczu Kapelusznika i właśnie wtedy, gdy Suseł szedł przez salę rozpraw, powiedziała do jednego z woźnych trybunalskich: - Przynieś mi spis tych którzy śpiewali podczas ostatniego koncertu- na co nieszczęsny Kapelusznik zadygotał tak, że strząsnął sobie z nóg buty.

   Po celou tu dobu nepřestala Královna upřeněhledět na Kloboučníka, a právěkdyž Plch procházel soudní síní, řekla jednomu ze soudních zřízenců: "Přineste mi seznam zpěvákůz minulého koncertu!" Načež se ubohý Kloboučník začal tak třásti, že si z nohou setřásl oba střevíce.

   -Złóż zeznanie- powtórzył gniewnie Król- albo każę cię stracić bez względu na to, czy będziesz zachowywał sie nerwowo czy nie.

   "Vydejte své svědectví," opakoval Král hněvivě, "a netřeste se tak, nebo vás dám popravit, aťjste nervózní nebo ne."

   -Jestem bardzo nędznym człeczyną, proszę Majestatu- rozpoczął rozdygotanym głosem Kapelusznik- i nie zacząłem nawet pić herbaty... to znaczy zacząłem mniej wiecej tydzień temu... a kromki chleba są coraz cieńsze i masła też jest coraz cieniej...kiedy zaczyna się patrzeć na te trzepotania herbaty...

   "Jsem ubohý člověk, Vaše Veličenstvo," začal Kloboučník chvějícím se hlasem, " a sotva jsem začal svačit - není to déle než týden nebo tak - a co chleba s máslem, když jich tak ubývá - a toho třesení - totiž toho thé – "

   -Trzepotanie czego?- powiedział Król.

   "Co bylo s třesením?" otázal se Král.

   Właśnie kiedy zaczyna się na te trzepotania...- powiedział Kapelusznik i urwał.

   "Totiž začalo se to s thé," odpověděl Kloboučník.

   Wiem, oczywiście, że trzepotanie zaczyna się na T! -powiedział Król ostro.- Czy sądzisz, że jestem półgłówkiem? Mów!

   "Ovšemže se třesení začíná s T!" řekl Král ostře. "Máte mne za hlupce? - Pokračujte!"

   - Jestem jeno marnym człeczyną-powtórzył Kapelusznik- i większość rzeczy zaczęłz trzepotać później... ale Marcowy Zając mówił...

   "Jsem ubohý člověk," pokračoval Kloboučník, "a většina věcí se potom třásla - jenom Březňák řekl - - "

   -Nie mówiłem - przerwał Marcowy Zając z pośpiechem.

   "Neřekl!" přerušil ho Březňák s velikým spěchem.

   -Mówiłeś!- powiedział Kapelusznik.

   "Řekl!" opakoval Kloboučník.

   - Przeczę temu!- powiedział Marcowy Zając.

   "Já to popírám!" řekl Březňák.

   -On temu przeczy- powiedział Król- wykreślcie tę część zeznania.

   "On to popírá," řekl Král, "tak to vynechte."

   -Jeśli tak, to Suseł mówił...- ciągnął Kapelusznik obejrzawszy się za siebie, żeby stwierdzić, czy Suseł także nie zaprzeczy, ale Suseł nie przeczył niczemu, gdyż spał już głęboko.

   "Nu, tedy - aspoň- v každém případěSedmispáč řekl -" pokračoval Kloboučník, ohlížeje se úzkostlivěna Plcha, zdali to také popře; ale Plch nepopíral nic, neboťtvrděspal.

   - Później- powiedział Kapelusznij- ukroiłem sobie trochę chleba z masłem...

   "A potom," pokračoval Kloboučník, "jsem si znovu ukrojil chleba a namazal ho máslem - -"

   -Ale co mówił Suseł?- zapytał jeden z sędziów.

   "Ale co řekl Sedmispáč?" otázal se jeden člen poroty.

   - Nie mogę sobie przypomnieć- powiedział Kapelusznik.

   "To si už nepamatuji," řekl Kloboučník.

   -Musisz sobie przypomnieć- rzucił Król-albo każę cię stracić.

   "Musíte si pamatovati," podotkl Král, "nebo vás nechám popravit."

   Nieszczęsny Kapelusznik przyklęknął na jedno kolano, upuszczając przy tym na ziemie filiżankę i chleb z masłem. - Jestem jeno nędznym człekiem, proszę Makestatu- zaczął.

   Ubohý Kloboučník upustil svůj šálek a chleba s máslem a padl na kolena. "Jsem ubohý člověk, Vaše Veličenstvo," začal.

   - Jesteś bardzo nędznym mówcą- powiedział Król.

   "Jste velmi ubohý řečník," řekl Král.

   W tym miejscu wyrazila uznanie jedna ze swinek morskich, co zostalo natychmiast stlumione przez woznych.

   Zde jedno z morčat začalo tleskat a bylo ihned potlačeno soudními zřízenci. (Jelikož je to trochu těžké slovo, vysvětlím vám, jak to provedli. Měli velký plátěný pytel, který se nahoře zavazoval provázky: do toho strčili morče, hlavou napřed, a pak si na něj sedli.)

   „Rada jestem, ze widzialam, jak sie to robi - pomyslala Alicja. -Tak czesto czytalam w gazetach, ze po ogloszeniu wyroku próba owacji zostala natychmiast stlumiona przez woznych, i nigdy nie rozumialam, o co wlasciwie idzie”.

   "To jsem ráda, že jsem viděla, jak se to dělá," pomyslila si Alenka. "Tak často jsem četla v novinách na konci zpráv ze soudní síně: ,Bylo několik pokusůo potlesk, které byly ihned potlačeny soudními zřízenci`, a nikdy jsem až dosud nerozuměla, co to znamená."

   - Jezeli to jest wszystko, co wiesz, to mozesz usiasc - rzekl Król zwracajac sie do Kapelusznika.

   "Je-li toto vše, co o věci víte, můžete sestoupiti," pokračoval Král.

   - Musialbym najpierw wstac, Wasza Królewska Mosc, bo teraz klecze.

   "Nemohu sestoupiti níže, než jsem," řekl Kloboučník, "jsem už i tak na podlaze."

   - Powiedzialam, ze mozesz usiasc - rzekl Król. - Nie bede powtarzal jednej i tej samej rzeczy po sto razy.

   "Pak si můžete sednout!" řekl Král.

   Tu wyrazila swoje uznanie druga Swinka Morska, co zostalo w podobny sposób stlumione.

   Zde se druhé morče pokusilo o potlesk a bylo potlačeno.

   „Tyle o swinkach morskich - pomyslala Alicja. - Teraz moze proces potoczy sie sprawniej”.

   "Tak, tím jsou vyřízena morčata!" pomyslila si Alenka. "Teďnám to půjde lépe."

   - Chcialabym raczej skonczyc mój podwieczorek - rzekl Kapelusznik spogladajac z przestrachem na Królowa, która czytala wciaz liste spiewaków.

   "Raději bych dokončil svou svačinu," řekl Kloboučník s úzkostlivým pohledem na Královnu, která byla zabrána do čtení seznamu zpěváků.

   - Mozesz odejsc - rzekl Król, po czym Kapelusznik wybiegl z sadu spieszac sie tak bardzo, ze zapomnial swoich pantofli.

   "Můžete jíti," řekl Král, a Kloboučník spěšněopustil soudní síň, nezdržev se ani natolik, aby si obul střevíce.

   - Masz sciac go zaraz po wyjsciu na dwór - krzyknela Królowa do jednego z woznych. Ale Kapelusznik zniknal bez sladu, zanim wozny zdazyl dobiec do drzwi.

   "- a hned mu venku můžete stít hlavu," dodala Královna jednomu zřízenci; ale Kloboučník byl z dohledu dříve, než se zřízenec dostal ke dveřím.

   - Wezwij nastepnego swiadka - rzekl Król.

   "Zavolejte dalšího svědka!" řekl Král.

   Nastepnym swiadkiem byla Kucharka Ksiezny. Niosla ona w reku pudelko z pieprzem. Alicja poznala ja natychmiast po tym, ze publicznosc siedzaca przy drzwiach zaczela gwaltownie kichac.

   Dalším svědkem byla vévodčina kuchařka. V ruce držela pepřenku, a už než vstoupila do soudní síně, Alenka uhodla, kdo to bude, podle toho, jak všichni, kdo byli poblíž dveří, najednou začali kýchat.

   - Zlóz zeznanie - rzekl Król.

   "Vydejte svědectví," řekl Král.

   - Nie chce - odparla Kucharka.

   "To ne," řekla Kuchařka.

   Król popatrzal z niepokojem na Bialego Królika, który powiedzial cicho: - Wasza Królewska Mosc musi wziac tego swiadka w krzyzowy ogien pytan.

   Král úzkostlivěpohleděl na Bílého Králíka, jenž řekl tichým hlasem: "Vaše Veličenstvo musí tuto svědkyni podrobiti. křížovému výslechu.

   - Jesli trzeba, to trudno - rzekl Król ze smetna mina. Nastepnie skrzyzowal rece na piersiach, zmarszczyl czolo tak, ze nie bylo mu niemal widac oczu, i spytal ponurym glosem: - Z czego na ogól robi sie ciastka?

   "No, když musím, tak musím," řekl Král, tváře se zádumčivě, a když byl založil ruce a zamračil se na Kuchařku tak, že téměřztrácel zrak, řekl hlubokým hlasem: "Z čeho se dělají koláče?"

   - Przewaznie z pieprzu - odparla Kucharka.

   "Hlavněz pepře," řekla Kuchařka.

   - Z syropu - rozlegl sie senny glosik tuz za Kucharka.

   "Sirupu," ozval se za ní ospalý hlas.

   -Aresztujcie tego Susla! - wrzasnela Królowa. - Zetnijcie leb temu Suslowi! Wyrzuccie tego Susla za drzwi! Uszczypnijcie go! Precz z jego bokobrodami!

   "Popadněte za límec toho Sedmispáče!" zaječela Královna. "Popravte toho Sedmispáče! Vyhoďte toho Sedmispáče ze soudní síně! Potlačte ho! Štípněte ho! Ustříhejte mu vousy!"

   Przez kilka minut panowalo zamieszanie. Nim wyrzucono Susla za drzwi i przystapiono do dalszego przesluchiwania swiadków, Kucharka znikla jak kamfora.

   Na nějakou chvíli nastal v celé soudní síni strašný zmatek vyhazováním Plcha, a než se zase všichni usadili a uklidnili, byla Kuchařka pryč.

   - Nic nie szkodzi - rzekl Król z wyrazem ulgi. - Zawolaj nastepnego swiadka. -Tu Król odezwal sie pólglosem do Królowej: - Musisz sama wziac nastepnego swiadka w krzyzowy ogien pytan. Mnie juz od tego rozbolala glowa.

   "To nevadí," řekl Král, jemuž se zřejměvelmi ulehčilo. "Zavolejte dalšího svědka." A tiše dodal ke Královně: "Opravdu, má drahá, toho příštího svědka musíte podrobit křížovému výslechu vy. Mne už z toho bolí celé čelo!"

   Alicja widziala, ze Bialy Królik szuka czegos na liscie. Ciekawilo ja, kto bedzie nastepnym swiadkiem. „Nie maja jeszcze dotychczas zbyt wielu zeznan” - pomyslala. Jakiez bylo jej zdumienie, gdy Bialy Królik przeczytal swym piskliwym glosikiem imie -Alicja.

   Alenka se dívala na Bílého Králíka, jak zmatenělistuje v seznamu, velmi zvědava, kdo bude ten další svědek, "neboťdosud mnoho důkazůnemají," řekla si k sobě. Představte si, jak byla překvapená, když svým pronikavým hlasem Bílý Králík přečetl jméno "Alenka"!

--