爱丽丝漫游奇境记
第 6 篇
6
小猪和胡椒
VEPŘA PEPŘ
她站在小房跟前看了一两分钟，想着下一步该干什么。突然间，一个穿着制 服的仆人（她认为仆人是由于穿着仆人的制服，如果只看他的脸，会把他看成一 条鱼的）从树林跑来，用脚使劲儿地踢著门。另一个穿着制服，长着圆脸庞和像 青蛙一样大眼睛的仆人开了门，爱丽丝注意到这两个仆人，都戴着涂了脂的假发。 她非常想知道这到底是怎么回事，于是就从树林里探出头来听，
Nějakou chvíli stála a dívala se na domek, přemýšlejíc, co by měla počít, když tu náhle z lesa přiběhl lokaj v livreji - (že jeto lokaj, usoudila podle Livreje: podle jeho tváře by ho byla nazvala rybou) - a zaklepal hlučněna dveře domku. Dveře otevřel jiný lokaj v livreji s kulatou tváří a velkýma očima v žabí hlavě; a oba lokajové, jak si Alenka povšimla, měli napudrované paruky, které jim pokrývaly hlavy kudrlinkami. Byla velmi zvědava, očasi jde, a opatrně vyšla kousek z lesa, aby naslouchala.
鱼仆人从胳膊下面拿出一封很大的信，这信几乎有他身子那么大，然后把信 递给那一个，同时还用严肃的声调说：“致公爵夫人：王后邀请她去玩槌球。” 那位青蛙仆人只不过把语序变了一下，用同样严肃的声调重复著说：“王后的邀 请：请公爵夫人去玩槌球。”
Lokaj-Ryba začal tím, že vytáhl z podpaží velký dopis, skoro tak veliký jako byl sám, a podal jej druhému, řka slavnostně: "Pro Vévodkyni. Pozvání od Královny na partii kroketu." Lokaj-Žába opakoval stejněslavnostním tónem, pozměniv jen trochu pořadí slov: "Od Královny. Pozvání pro Vévodkyni na partii kroketu."
然后他们俩都深深地鞠了个躬，这使得他们的假发缠在一起了。
Nato se oba hluboce uklonili a kadeře jejich paruk se jim zapletly do sebe.
这情景惹得爱丽丝要发笑了，她不得不远远地跑进树林里，免得被他们听到。 她再出来偷看时，鱼仆人已经走了，另一位坐在门口的地上，呆呆地望着天空愣 神。
Alenku to tolik rozesmálo, že musela utéci zpátkydo lesa ze strachu, aby ji neslyšeli; a když po chvíli vykoukla, byl Lokaj-Ryba pryča Lokaj-Žába seděl na zemi u dveří a pitomé civěl do nebe.
爱丽丝怯生生地走到门口，敲了门。
Alenka nesměle přistoupila ke dveřím a zaklepala.
“敲门没用。”那位仆人说，“这有两个原因：第一，因为我同你一样，都 在门外，第二，他们在里面吵吵嚷嚷，根本不会听到敲门声。”确实，里面传来 了很特別的吵闹声：有不断的嚎叫声，有打喷嚏声，还不时有打碎东西的声音， 好像是打碎盘子或瓷壺的声音。
"Klepání vám vůbec není nic platno," řekl lokaj, "a to ze dvou důvodů. Za prvé, protože jsem na téže stranědveří jako vy, a za druhé, protože tam uvnitřdělají takový povyk, že vás nikdo nemůže slyšet." A opravdu zazníval z domku zcela neuvěřitelný povyk: - neustálé řvaní a kýchaní a mezi tím každou chvíli hlučný třeskot, jako by někdo udeřil o zem mísou nebo hrncem.
“那么，请告诉我，”爱丽丝说，“我怎么进去呢？”
"Prosím," řekla Alenka, "jak se tedy dostanu dovnitř?"
“如果这扇门在我们之间，你敲门，可能还有意义，”那仆人并不注意爱丽 丝，继续说着，“假如，你在里面敲门，我就能让你出来。”他说话时，一直盯 著天空，爱丽丝认为这是很不礼貌的。“也许他没有办法，”她对自己说，“他 的两只眼睛几乎长到头顶上了，但至少是可以回答问题的，我该怎样进去呢？” 因此，她又大声重复地说。
"Vaše klepání by mělo jakýsi smysl," pokračoval lokaj, jako by přeslechl její otázku, "kdyby byly dveře mezi námi. Například, kdybyste byla uvnitř, mohla byste zaklepat a já bych vás pustil ven." A po celý ten čas, co mluvil, nepřestával civěti do nebe, a to se Alence zdálo rozhodně nezdvořilé. "Ale snad si nemůže pomoci," řekla si; "má oči tak skoro až docela na temeni hlavy. V každém případěby však mohl odpovídat na otázky. Jak se tedy dostanu dovnitř?" opětovala nahlas.
“我坐在这里，”那仆人继续说他的，“直到明天……”
"Budu zde seděti," poznamenal lokaj, "až do zítřka."
就在这时，这个房子的门开了，一只大盘子朝仆人的头飞来，掠过他的鼻子， 在他身后的一棵树上撞碎了。
V tom okamžiku se otevřely dveře domku a z nich vyletěl velký talíř, rovnou na lokajovu hlavu; svezl se mu po nose a rozbil sena kusy o strom, stojící za ním.
“……或者再过一天。”仆人继续用同样的口吻说，就像什么也没发生过。
"- nebo do pozítří možná," pokračoval lokaj týmž tónem, docela jako by se nebylo nic stalo.
“我该怎么进去呢？”爱丽丝更大声地问，
"Jak se mám dostat dovnitř?" ptala se opět Alenka hlasitěji.
“你到底要不要进去呢？”仆人说，“要知道这是该首先决定的问题，”
"A máte se vůbec dostat dovnitř?" řekl lokaj. "To je otázka, víte?"
这当然是对的，不过爱丽丝不愿意承认这点，“真讨厌，”她对自己喃喃地 说道，“这些生物讨论问题的方法真能叫人发疯。”
To ovšem byla, nad vši pochybnost: jenže to Alenka nerada slyšela. "Je to opravdu strašné," zamumlala pro sebe, "jak se tu všechna ta stvoření ráda přou. To by člověka dohnalo k šílenství!"
那仆人似乎认为是重复自己的话的好机会，不过稍微改变了一点儿说法： “我将从早到晚坐在这几，一天又一天地坐下去。”
Lokaj se to zdál považovati za dobrou příležitost, aby opětoval svou poznámku s obměnami. "Budu tu seděti," pravil, "seděti a seděti, po celé dny a týdny."
“可是我该干什么呢？”爱丽丝说，
"Ale co mám já dělat?" řekla Alenka.
“你想干什么就干什么？”仆人说服就吹起口哨来了。
"Cokoliv chcete," řekl lokaj a začal si hvízdat.
“唉，同他说话没用！”爱丽丝失望地说，“他完全是个白痴！”然后她就 推开门自己进去了。
"Oh, s ním není nic platno mluvit," řekla si Alenka zoufale; "je úplné blbý!" A otevřela dveře a vešla.
这门直通一间大厨房，厨房里充满了烟雾，公爵夫人在房子中间，坐在─只 三腿小凳上照料一个小孩。厨师俯身在炉子上的一只人锅里搅拌著，锅里好像盛 满了汤。
Dveře vedly rovnou do velké kuchyně, která byla plna kouře od jednoho konce ke druhému; uprostřed na velké trnoži seděla Vévodkyněa chovala děcko; nad ohněm se nahýbala kuchařka, míchajíc vařečkou ve velkém kotli, jenž se zdál plný polévky.
“汤里的胡椒确实太多了！”爱丽丝费劲儿地对自己说，并不停地打着喷嚏。
"V té polévce je nepochybněpříliš mnoho pepře!" řekla si Alenka, pokud jí to kýchání dovolilo.
空气里的胡椒味也确实太浓了，连公爵夫人也常常打喷嚏。至于那个婴孩， 不是打喷嚏就是嚎叫，一刻也不停。这间厨房里只有两个生物不打喷嚏，就是女 厨师和一只大猫，那只猫正趴在炉子旁，咧著嘴笑哩。
Bylo ho jisté příliš mnoho ve vzduchu. I Vévodkyněchvílemi kýchla, a děcko bez nejmenší přestávky střídavěkýchalo a ječelo. Jediné, kdo v kuchyni nekýchaly, byla kuchařka a velká kočka, která seděla u krbu a šklebila se od ucha k uchu.
“请告诉我，”爱丽丝有点胆怯地问，因为她还不十分清楚自己先开口合不 合规矩，“为什么你的猫能笑呢？”
"Řekla byste mi, prosím," pravila Alenka trochu ostýchavé, neboťsi nebyla docela jista, srovnáváli se to se slušným chováním, aby promluvila první, "pročse ta vaše kočka tak šklebí?"
“它是柴郡猫（郡：英国的行政区域单位，柴郡为一个郡的名称，由于本书 影响，现在西方人都把露齿傻笑的人称为柴郡猫。），”公爵夫人说，“这就是 为什么它会笑了。猪！”
"Je to čínská kočka," řekla Vévodkyně, "a tož to je proč- Čuně!"
公爵夫人凶狠地说出的最后的─个字，把爱丽丝吓了一大跳。但是，爱丽丝 马上发觉她正在同婴孩说话，而不是对自己说，于是她又鼓起了勇气，继续说：
Poslední slovo vyrazila s takovou neočekávanou prudkostí, že sebou Alenka celá trhla; ale ihned pochopila, že neplatilo jí, nýbrž děcku, dodala si tedy odvahy a pokračovala:
“我还不知道柴郡猫经常笑，实际上，我压根儿不知道猫会笑的。”
"Nevěděla jsem, že se čínské kočky stále šklebí. Vlastněnevěděla jsem, že se kočky vůbec dovedou šklebit."
“它们都会的，”公爵夫人说，“起码大多数都会笑的。”
"Všechny se dovedou šklebit," řekla Vévodkyně, "a povětšiněse šklebí."
“我连一只都没见过。”爱丽丝非常有礼貌地说，并对这场开始了的谈话感 到高兴。
"Nevím o žádné, která by se šklebila," řekla Alenka velmi zdvořile, velmi potěšena; že se s ní konečněněkdo dává do řeči.
“你知道的太少了，”公爵夫人说，“这是个事实。”
"Vy toho nevíte mnoho," řekla Vévodkyně, "a to je nesporné."
爱丽丝不喜欢这种谈话的口气，想最好换个话题，她正在想话题的时候，女 厨师把汤锅从火上端开了，然后立即把她随手能拿着的每件东西扔向公爵夫人和 婴孩。火钩子第一个飞来，然后，平底锅、盆子、盘子像暴风雨似地飞来了。公 爵夫人根本不理会，甚至打到身上都没反应。而那婴孩早已经拼命地嚎叫了，也 不知道这些东西打到了他身上没有。
Alence se docela nic nelíbil tón této poznámky a tak ji napadlo, že bude třeba obrátit řečna něco jiného. Co se tak pokoušela najít nový předmět hovoru, sňala kuchařka kotlík polévky z ohněa náhle začala házeti všechno, co jí přišlo do ruky, na Vévodkyni a děcko. První letěl pohrabáča za ním se sypaly pánve, mísy a talíře. Vévodkyněje nechávala bez povšimnuti, i když ji uhodily, a děcko ji beztoho tolik řvalo, že nebylo možno říci, zda je něco uhodilo, či ne.
“喂，当心点！”爱丽丝喊着，吓得心头不住地跳，“哎哟，他那小鼻子完 了。”真的，一只特大平底锅紧擦著鼻子飞过，差点就把鼻子削掉了。
"Oh, prosím, dejte pozor, co děláte!" vykřikla Alenka ve smrtelné úzkosti. "Oh, jeho vzácný nosík!" vykřikla, když mu těsněkolem nosu přeletěl velký rendlík a málem mu jej odnesl s sebou.
“如果每个人都关心自己的事，”公爵夫人嘶哑著嗓子嘟喷著说，“地球就 会比现在转得快一些。”
"Kdyby si každý hleděl svého," zabručela Vévodkyněchraptivě, "otáčel by se svět mnohem rychleji, než se otáčí."
“这没好处，”爱丽丝说，她很高兴有个机会显示一下自己的知识，“你想 想这会给白天和黑夜带来什么结果呢？要知道地球绕轴转一回要用二十四个钟头。”
"Což by nebyla vůbec žádná výhoda," řekla Alenka, velmi šťastna, že se jí dostává příležitosti, aby ukázala kousek svých vědomostí. "Jen si pomyslete,co by to provedlo s dnem a nocí! Víte, Zeměpotřebuje 24 hodin, aby se otočila jednou kolem své osy---"
“说什么？”公爵夫人说，“把她的头砍掉！”
"Když mluvíme o vosách," řekla Vévodkyně, "píchněte ji!"
爱丽丝相当不安地瞧了女厨师一眼，看她是不是准备执行这个命令，女厨师 正忙着搅汤，好像根本没听到，于是爱丽丝又继续说：“我想是二十四个小时， 或许是十二个小时，我……”
Alenka úzkostlivěpohlédla na kuchařku, aby viděla, bude-li se mít k vykonání rozkazu. Ta však byla pilné zaměstnána mícháním polévky a nezdála se poslouchati, Alenka se tedy odvážila mluviti dále: "Je to, myslím, 24 hodin - nebo 12, já---"
“唉，別打扰我！”公爵夫人说，“我受不了数字！”她说着照料孩子去了， 她哄孩子时唱著一种催睡曲，唱到每句的末尾，都要把孩子猛烈地摇儿下。
"Oh, dejte mi pokoj," řekla Vévodkyně. "Nikdy jsem nemohla vystát čísla!" A nato počala opět houpat děcko, zpívajíc mu jakousi ukolébavku, na konci jejíhož každého verše s ním prudce trhla:
“对你的小男孩要粗暴地说话，
在他打喷嚏的时候就读他，
因为他这样只是为了捣乱，
他只不过是在撒娇和卖傻。”
"Promluv ostře k svému děcku
a bij je, když ti kýchá;
ono plodí zlobu všecku,
je to jen jeho pýcha."
合唱（女厨师和小孩也参加）：
哇！哇！哇！
SBOR
(v němž se přidala kuchařka i děcko):
"Vau! Vau! Vau!"
公爵夫人唱第二段歌时，把婴孩猛烈地扔上扔下，可怜的小家伙没命地嚎哭， 所以爱丽丝几乎都听不清唱词了：
Při druhé sloce písněházela Vévodkyněděckem prudce nahoru a dolů, a děcko vřískalo tak hlučně, že Alenka jen stěží rozeznala slova:
“我对我的小孩说话严厉，
他一打喷嚏我就读他个够味，
因为他只要高兴，
随时可以欣赏胡椒的味道。”
"Už mluvím přísněk svému hochu
a biji ho, když kýchá;
neb pepře oblíbí si trochu,
když jenom správné dýchá."
合唱：
哇！哇！哇！
SBOR
"Vau! Vau! Vau!"
“来！如果你愿意的话，抱他一会儿！”公爵夫人一边对爱丽丝说，一边就 把小孩扔给她，“我要同王后玩链球去了，得准备一下。”说着就急忙地走出了 房间。她往外走时，女厨师从后自向她扔了只炸油锅，但是没打着。
"Tu máš, pochovej je trochu, chce-li se ti!" pravila Vévodkyněk Alence, hodivši děckem po ní. "Musím jít a připravit se na partii kroketu s Královnou," a spěchala z pokoje. Kuchařka za ní hodila pekáčem, jak odcházela, ale ten ji nezasáhl.
爱丽丝费劲儿地抓住那个小孩，因为他是个样子奇特的小生物，他的胳膊和 腿向各个方向伸展，“真像只海星，”爱丽丝想，她抓着他时，这可怜的小家伙 像蒸汽机样地哼哼着，还把身子一会儿蜷曲起来，一会儿伸开，就这样不停地折 腾，搞得爱丽丝在最初的一两分钟里，只能勉强把他抓住。
Alenka chytila dítěne bez námahy, neboťto bylo dítěpodivného tvaru a vystrkovalo ruce a nohy na všechny strany, "docela jako mořská hvězdice," pomyslila si Alenka. Když je chytila, ubohé stvořeníčko supělo jako lokomotiva a kroutilo se a opět se natahovalo tak, že v prvních několika chvílích měla co dělat, aby je udržela.
她刚找到─种拿住他的办法（把他像打结一样团在一起，然后抓紧他的右耳 朵和左脚，他就不能伸开了）时，就把他带到屋子外面的露天地方去了。“如果 我不把婴孩带走，”爱丽丝想，“她们肯定在一两天里就会把他打死的。把他扔 在这里不就害了他吗？”最后一句她说出声来了，那小家伙咕噜了一声作为回答 （这段时间他已经不打喷嚏了）。別咕噜，”爱丽丝说，“你这样太不像样子了。”
Jakmile přišla na správný způsob, jak je chovati (musela je smotat do jakéhosi uzlu a pak je pevné držet za pravé ucho a levou nohu, aby se uzel nemohl rozvázat), vynesla je ven. "Neodnesu-li to dítěs sebou," pomyslila si Alenka, "jisté je dnes nebo zítra zabijí: Nebyla by to vražda zůstaviti je zde?" Poslední slova pronesla nahlas a malé stvořeníčko v odpověď zachrochtalo (tou dobou přestalo již kýchat). "Nechrochtej," řekla Alenka, "to není slušný způsob vyjadřováni."
那婴孩又咕噜了一声，爱丽丝很不安地看了看他的脸，想知道是怎么回事。 只见他鼻子朝天，根本不像个常人样，倒像个猪鼻子；他的眼睛也变得很小不像 个婴孩了。爱丽丝不喜欢这副模样。“也许他在哭吧，”爱丽丝想。她就看看他 的眼睛，有没有眼泪。
Děťátko zachrochtalo znovu a Alenka se mu úzkostlivě podívala do tváře, aby se přesvědčila, co mu je. Nebylo pochyby, že mělo velice ohrnutý, nos, mnohem podobnější rypáčku nežli skutečnému nosu; také očka byla příliš malá na dítě: ven koncem se ta celá věc Alence vůbec nelíbila. "Ale snad jen vzlykalo, pomyslila si a podívala se mu opět do očí, aby viděla, má-li v nich slzy.
没有，一点儿眼泪也没有。“如果你变成了一只猪，”爱丽丝严肃地说， “听著，我可再不理你了！”那可怜的小家伙又抽泣了一声（或者说又咕噜了─ 声，很难说到底是哪种），然后他们就默默地走了一会儿。
Ne, slzí nebylo. "Jestliže se mi proměníte ve vepříka, můj milý," řekla Alenka vážně, "tak s vámi nechci nic mít. Tak pozor!" Ubohé stvořeníčko opět zaštkalo (nebo zachrochtalo nebylo možno rozeznat, co) a chvíli bylo ticho.
爱丽丝正在想：“我回家可把这小生物怎么办呢？，这时，他又猛烈地咕噜 了一声，爱丽丝马上警觉地朝下看他的脸。这次一点儿都不会错了，它完全是只 猪。她感到如果再带着它就太可笑了。
Alenka si právězačínala myslit, "co si jen počnu s tímto stvořeníčkem, až přijdu domů?" když ono opět zachrochtalo tak silně, že se mu podívala do tváře celá ustrašená. V tu chvíli nemohlo býti žádných pochybností: byl to vepřík, nic víc a nic míň, a Alenka cítila, že by to bylo úplněnesmyslné, aby ho ještědále nosila.
于是她把这小生物放下，看着它很快地跑进树林，感到十分轻松。“如果它 长大的话，爱丽丝对自己说，“一定会成为可怕的丑孩子，要不就成为个漂亮的 猪。”然后，她去一个个想她认识的孩子，看看谁如果变成猪更像样些，她刚想 对自己说：“只要有人告诉他们变化的办法……”，这时，那只柴郡猫把她吓了 一跳，它正坐在几码远的树枝上。
Posadila tedy stvořeníčko na zem a velice se jí ulevilo, když je viděla klidněodběhnouti do lesa. "Kdyby bylo vyrostlo," řekla si k sobě, "bylo by z něho hrozněošklivé dítě; ale prasátko je z něho, myslím, docela pěkné," a začala vzpomínat na jiné děti, které znala a které by mohly docela dobře obstát jako prasátka, a právěsi říkala k sobě, "jen kdyby člověk věděl, jak to způsobit aby se proměnily--," když sebou trhla leknutím, vidouc Čínskou Kočku seděti na větvi nedalekého stromu.
猫对爱丽丝只是笑，看起来倒是好脾气。爱丽丝想，不过它还是有很长的爪 子和许多牙齿，因此还应该对它尊敬点。
Kočka se dívala na Alenku a jen se šklebila. "Vypadá docela dobromyslně," myslila si Alenka; ale Kočka měla přece jen velmi dlouhé drápy a velmi mnoho zubů, takže Alenka cítila, že s ní musí zacházet s jistou uctivostí.
“柴郡猫，”她胆怯地说。还不知道它喜欢不喜欢这个名字，可是，它的嘴 笑得咧开了。“哦，它很高兴，”爱丽丝想，就继续说了：“请你告诉我，离开 这里应该走哪条路？”
"Čínská Kočičko," začala trochu nesměle, ježto nevěděla, bude-li Kočka s tímto oslovením spokojena, ta se však jen ještěvíce rozšklebila. "No, dosud se jí to líbí," myslila si Alenka a pokračovala: "Neřekla byste mi, prosím vás, kudy odsud mám jít?"
“这要看你想上哪儿去，”猫说。
"To závisí ponejvíce na tom, kam se chcete dostat," řekla Kočka.
“去哪里，我不大在乎。”爱丽丝说。
"To je mi skoro jedno, kam - - " řekla Alenka.
“那你走哪条路都没关系。”猫说。
"Pak je docela jedno, kudy půjdete," řekla Kočka.
“只要．能走到一个地方。”爱丽丝又补充说了一句。
"--jen když se někam dostanu," dodala Alenka jako na vysvětlenou.
“哦，那行，”猫说，“只要你走得很远的话。”
"Ó, někam se dostanete docela jistě," řekla Kočka, "jen půjdete-li dost dlouho."
爱丽丝感到这话是没法反对的，所以她就试着提了另外的一个问题：“这周 围住些什么？”
Alenka cítila, že tomu nelze odporovat, tak zkusila jinou otázku. "Jací lidé bydlí tady v okolí?"
“这个方向”猫说着，把右爪子挥了一圈，“住着个帽匠；那个方向，”猫 又挥动另一个爪子，“住着一只三月兔。你喜欢访问谁就访问谁，他们俩都是疯 子。”
"V tuhle stranu," řekla Kočka, mávnula pravou prackou, "bydlí Kloboučník; a v tuhletu stranu," - mávla druhou prackou - "bydlí Zajíc Březňák. Můžete navštívit jednoho nebo druhého, jsou oba potrhlí."
“我可不想到疯子中间去。”爱丽丝回答。
"Ale já nechci jít mezi potrhlé lidi," podotkla Alenka.
“啊，这可没法，”猫说，“我们这儿全都是疯的，我是疯的，你也是疯的。”
"Ó, tomu se nevyhnete," řekla Kočka. "Zde jsme všichni potrhlí. Já jsem potrhlá. Vy jste potrhlá."
“你怎么知道我是疯的？”爱丽丝问。
"Jak víte, že jsem potrhlá?" řekla Alenka.
“一定的，”猫说，“不然你就不会到这里来了。”
"Musíte být potrhlá," řekla Kočka, "nebo byste sem nebyla přišla."
爱丽丝想这根本不能说明问题，不过她还是继续问：“你又怎么知遏你是疯 子呢？”
Alenka si docela nemyslila, že to je dostatečný důkaz; nicméně pokračovala. "A jak víte, že vy jste potrhlá?"
“咱们先打这里说起，”猫说，“狗是不疯的，你同意吗？”
"Nu, za prvé," řekla Kočka, "pes není potrhlý, to přiznáte, ne?"
“也许是吧！爱丽丝说。
"Snad," řekla Alenka.
“好，那么，”猫接着说，“你知道，狗生气时就叫，高兴时就摇尾巴，可 是我，却是高兴时就叫，生气时就摇尾巴。所以，我是疯子。”
"No tak vidíte," pokračovala Kočka, "pes vrčí, když se zlobí, a vrtí ocasem, když se raduje. Nu, a já vrtím ocasem, když se zlobím, a vrčím, když se raduji. Tedy jsem potrhlá."
“我把这说成是打呼噜，不是叫。”爱丽丝说。
"Tomu já říkám předení, ne vrčení," řekla Alenka.
“你怎么说都行，”猫说，“你今天同王后玩槌球吗？”
"Říkat si tomu můžete, jak chcete," řekla Kočka. "Hrajete dnes s Královnou kroket?"
“我很喜欢玩槌球，”爱丽丝说，“可是到现在还没有邀请我嘛！”
"Velmi ráda bych," řekla Alenka, "ale ještějsem nedostala pozvání."
“你，会在那儿看到我！”猫说着突然消失了。
"Uvidíte mne tam," řekla Kočka a zmizela.
爱丽丝对这个并不太惊奇，她已经习惯这些不断发生的怪事了。她看着猫坐 过的地方，这时，猫又突然出现了。
Alenka tím nebyla příliš překvapena, neboťsi už zvykla vidět podivné věci. Co se tak dívala na místo, kde Kočka dříve seděla, objevila se jí znovu.
“顺便问一声，那个婴孩变成什么了？”猫说，“我差一点忘了。”
"A- mimochodem - co se stalo s dítětem?" otázala se Kočka. "Skoro jsem se zapomněla zeptat.
“已经变成一只猪了。”爱丽丝平静地回答说，就好像猫再次出现是正常的。
"Proměnilo se ve vepříka," řekla Alenka klidné, docela jako by se Kočka byla vrátila přirozeným způsobem.
“我就想它会那样的。”猫说着又消失了。
"To jsem si myslila," řekla Kočka a zmizela opět.
爱丽丝等了一会，还希望能再看见它，可是它再没出现。于是，她就朝着三 月兔住的方向走去。“帽匠那儿，我也要去的。”她对自己说，“三月兔一定非 常有趣，现在是五月，也许它不至于太疯──至少不会比三月份疯吧。”就在说 这些话时，一抬头又看见那只猫，坐在一根树枝上。
Alenka zůstala chvíli stát, očekávajíc, že Kočku snad uzří ještějednou, ale když se nějakou chvíli neobjevovala, odcházela směrem, ve kterém jí bylo řečeno, že bydlí Zajíc Březňák. "Kloboučníky jsem už viděla," řekla si k sobě, "Zajíc Březňák bude mnohem zajímavější, a jelikož máme květen, nebude snad tak docela potřeštěný - aspoňne tolik, jako byl v březnu." Jak to dořekla, pohlédla vzhůru a tu byla opět Kočka, sedící na větvi stromu.
“你刚才说的是猪，还是竹？”猫问。
"Řekla jste vepř, nebo pepř?" pravila Kočka.
“我说的是猪，”爱丽丝回答，“我希望你的出现和消失不要太突然，这样， 把人搞得头都晕了。”
"Řekla jsem vepřík," odpověděla Alenka, "ale přála bych si, abyste sestále neobjevovala a nemizela tak náhle: člověk by z toho dostal závrať."
“好，”猫答应著。这次它消失得非常慢，从尾巴尖开始消失，一直到最后 看不见它的笑脸，那个笑脸在身体消失后好久，还停留了好一会儿。
"Nu, jak je libo," řekla Kočka a tentokrát mizela docela pozvolna, začínajíc ocasem a končíc šklebem, jejž bylo vidět ještěchvíli potom, když už ostatek z ní byl dávno pryč.
“哎哟，我常常看见没有笑脸的猫，”爱丽丝想，“可是还从没见过没有猫 的笑脸呢。这是我见过的最奇怪的事儿了。”
"Nu, viděla jsem už často kočku bez šklebu," pomyslila si Alenka, "ale škleb bez kočky! To je nejpodivnější věc, jakou jsem viděla ve svém životě."
她没走多远，就见到了一间房子，她想这一定是三月兔的房子了，因为烟囪 像长耳朵，屋顶铺著兔子毛。房子很大，使她不敢走近。她咬了口左手的蘑菇， 使自己长到了二英尺高，才胆怯地走去，一边对自己说：“要是它疯得厉害可怎 么办？我还不如去看看帽匠呢！”
Neušla příliš daleko, když spatřila dům Zajíce Březňáka; hádala, že to musí být jeho dům, podle toho, že komíny měly tvar uší a střecha byla pokryta kožišinou. Byl to dům tak veliký, že si netroufala jít blíže, dokud neukousla kousíček hřibu z levé ruky a zvětšila se na velikost asi dvou stop. Ale i potom kráčela k domu dosti nesměle, říkajíc si: "Co kdyby přece jenom byl úplněšílený? Skoro si myslím, že jsem přece jen měla jít ke Kloboučníkovi."