爱丽丝漫游奇境记

ALENKA V ŘÍŠI DIVŮ

   第 2 篇

   2

   眼泪的池塘

   JEZERO SLZ

   “奇怪啊奇怪,”爱丽丝喊道,她那么惊奇,霎时,竟说不成话了,“现在 我一定变成最大的望远镜里的人了。再见了,我的双脚!”她俯视自己的脚,远 得快看不见了。“哦,我的可怜的小脚哟!谁再给你们穿鞋和系鞋带呢,亲爱的, 我可不能了,我离你们太远了,没法再照顾你们了,以后你们只好自己照顾自己 吧!……但是我必须对它们好一些,”爱丽丝又想道,“否则它们会不愿走到我 想去的地方的,对啦,每次圣诞节我一定要送它们一双新的长统靴。”

   "Divoucnější a divoucnější!" zvolala Alenka (byla tak překvapena, že na okamžik zapomněla správně česky); "teďse vytahuji jako největší dalekohled, který kdo kdy viděl! Sbohem, nohy!" (Neboťkdyž se podívala dolůna své nohy, zdály se jí skoro unikat z dohledu, tak se jí vzdalovaly od hlavy.) "Ómé ubohé nohy, kdopak vám teďbude natahovat punčochy a obouvat boty, drahouškové? Já už jistěnebudu moci! Budu od vás příliš daleko, abych se o vás mohla starat; tak si to budete musit zařídit, jak nejlépe dovedete. "Ale musím na ně, být hodná," pomyslila si, "nebo by možná nechtěly chodit kam bych chtěla. Počkejme: každé Vánoce jim dám nový pár botek."

   她继续盘算该怎么送礼:“我得把礼物打成包裹寄给它们,”她想,“呀, 多滑稽,给自己的脚寄礼物鼠这地址写起来可太离奇了:

   A začala uvažovat, jak by to zařídila. "Budou muset jít poslíčkem," pomyslila si; "to bude legračněvypadat, posílat dárky vlastním nohám! A jak podivněbude vypadat adresa!

   壁炉边搁脚拦杆上
    爱丽丝的右脚收
    爱丽丝寄

Slovutná Alenčina Pravá Noha,
   Koberec,
    poblíž Stolu
     (s Alenčinými pozdravy).

   “哦,亲爱的,我说的什么废话呀!

   Bože můj, jaké to mluvím nesmysly!"

   ”就在这一剎那,她的头撞到了大厅的 屋顶上。她现在至少有九英尺高了,她急忙拿起小金钥匙向小花园的门跑去。

   Vtom vrazila hlavou do stropu síně: vskutku byla už asi devět stop vysoká. Bez otálení vzala se stolku zlatý klíček a spěchala k zahradním dvířkám.

   可怜的爱丽丝!现在最多只能侧身躺在地下,用一只眼睛往花园里望,更没 有可能进去了,于是她又哭了。

   Ubohá Alenka! Vše, co mohla udělat, bylo lehnout si na bok a dívat se do zahrady jedním okem; dostat se dvířky bylo beznadějnější než kdy jindy, a Alenka si sedla a dala se znovu do pláče.

   “你不害澡吗?”爱丽丝对自己说,“像你这么大的姑娘(说得很对),还 要哭。马上停止,我命令你!”但她还不停地哭,足足掉了一桶眼泪。她还继续 哭,直到身边成了个大池塘,有四英尺深,半个大厅都变成池塘了。

   "Mohla byste se stydět," řekla si po chvíli, "taková velká holka," (to mohla po pravdě říci) "a takhle brečet! Tu chvíli aťmi přestanete - no, co jsem řekla!" Ale plakala dál, roníc vědra a vědra slz, až kolem ní byla velká louže, asi čtyři palce hluboká a pokrývající celou polovinu síně.

   过了一会儿,她听到远处轻微的脚步声,她急忙擦干眼泪,看看谁来了。原 来那只小白兔又回来了,打扮得漂漂亮亮的,一只手里本著一双白羊羔皮手套, 另一只手里拿着一把大扇子,正急急忙忙地小跑着过来。小白兔一边走.一边喃 喃自语地说:“哦,公爵夫人,公爵夫人!唉!假如我害她久等了,她可別生气 呵!”爱丽丝很希望来个人帮助自己,因此见到小白兔很失望。但是在小白兔走 近时,她还是怯生生地小声说:“劳驾,先生……”这可把兔子吓了一跳,扔掉 了白羔皮手套和扇子,拼命地跑进暗处去了。

   Po chvíli zaslechla v dálce lehké cupitání a spěšněsi osušila oči, aby viděla, kdo přichází. Byl to Bílý Králík, který se vracel nádherněoblečen a držel v jedné ruce pár bílých rukaviček a ve druhé velký vějíř. Cupital kolem ve velkém spěchu, bruče si k sobě: "O, vévodkyně! Ó, vévodkyně! Ta bude divá, že jsem ji nechal tak dlouho čekat!" Alenky se zmocňovala taková zoufalost, že byla odhodlána obrátit se o pomoc na kohokoli; když se tedy Králík přiblížil, začala tichým, nesmělým hláskem: "Prosím, pane..." Králík sebou prudce trhl, upustil vějířa bílé rukavice a odpelášil do temna, jak jen rychle dovedl.

   爱丽丝拾起了扇子和手套。这时屋里很热,她就一边搧著扇子,一边自言自 语地说:“亲爱的,亲爱的,今天可净是怪事,昨天还是那么正常,是不是夜里 发生的变化?让我想想:我早晨起来时是不是还是我自己,我想起来了,早晨就 觉得有点不对头。但是,要是我不是自己的话,那么我能是谁呢,唉!这可真是 个谜啊!”于是她就挨个儿地去想和她相同年龄的女孩子,她是变成了她们中的 哪一个了?

   Alenka zvedla vějířa rukavice, a jelikož bylo v síni velmi horko, začala se ovívati, neustávajíc v mluvení: "Bože, Bože, jak je to dnes všechno podivné! A včera š1o všechno docela jako jindy. Což jsem se přes noc změnila? Počkejme: byla jsem táž jako včera, když jsem se dnes ráno probudila? Skoro si vzpomínám, že jsem se necítila ve své kůži. Nejsem-li však táž jako včera, musím se ptát, kdo u všech všudy jsem? Aha, to je ta velká hádanka!" A začala probírat všechny známé děti, které s ní byly stejného věku, aby viděla, nezměnila-li se v některé z nich.

   “我敢说,我不是爱达,”爱丽丝说,“因为她是长长的卷发,而我的根本 不卷。我肯定不是玛贝尔,因为我知道各种各祥的事情,而她,哼!她什么也不 知道。而且,她是她,我是我,哎哟!亲爱的,把我迷惑住了,真叫人伤脑筋。 我试试看,还记得不自己得过去知道的事情。让我想一想四乘五是十二,四乘六 是十三,四乘七……唉,这样背下去永远到不了二十;况且乘法表也没大意思。 让我试试地理知识看:伦敦是巴黎的首都,而巴黎是罗马的首都,罗马是……不, 不,全错了。我一定,一定已经变成了玛贝尔了。让我再试试背《小鳄鱼怎样……》。” 于是她把手交叉地放在膝盖上,就像背课文那样,一本正经地背起来了。她的声 音嘶哑、古怪,吐字也和平时不一样:

   "Jistěnejsem Anča," řekla si, "protože ta má dlouhé kudrnaté vlasy, a mněse vlasy nekudrnatí, kdybych dělala co dělala; a jistěnemohu být Mařka, protože umím spoustu věcí, a Mařka - oh, ta toho umí tak málo! A mimo to, ona je ona, a já jsem já, a - bože můj, jak je to všechno zmatené! Musím zkusit, umím-li všechny věci, které jsem umívala. Počkejme: čtyřikrát pět je dvanáct, a čtyřikrát šest je třináct, a čtyřikrát sedm je - -ó, božínku! Takhle bych se nikdy nedostala k dvaceti! Ale konečně, násobilka nic neznamená: zkusme zeměpis. Praha je hlav ní město Vídně, Vídeňje hlavní město Paříže, a Paříž... Ne, to je všechno špatně, úplněšpatně! Musila jsem se proměnit v Mařku! Musím zkusit nějakou básničku, třeba: Běžel zajíc..." Postavila se způsobně, složila ruce v klín, jako kdyby stála ve škole a odříkávala úlohu, a začala deklamovat; ale její hlas zněl drsněa cize, a slova básničky, která jí přicházela na jazyk, nebyla také táž jako obyčejně:

   小鳄鱼怎样保养
    它闪亮的尾巴,
    把尼罗河水灌进
    每一片金色的鳞甲。

"Běžel zajíc kolem plotu,
 roztrhal si v hrdle notu.
 Kantor mu ji zašít spěchal,
 v hrdle mu však jehlu nechal.
 Zajíci teďskřípá nota
 jako kantorova bota."

   它笑得多么快乐,
    伸开爪子的姿势多么文雅,
    它在欢迎那些小鱼
    游进它温柔微笑着的嘴巴。

   “我相信背错了。”可怜的爱丽丝一边说着,一边又掉下了眼泪:“我一定 真的成了玛贝尔了,我得住在破房子里,什么玩具也没有,还得学那么多的功课。 不行!我拿定主意了,如果我是玛贝尔,我就呆在这井下,他们把头伸到井口说: ‘上来吧!亲爱的!”我只往上问他们:‘你们先得告诉我,我是谁,如果变成 我喜欢的人,我就上来,如果不是,我就一直呆在这里,除非我再变成什么人’…… 可是,亲爱的!”爱丽丝突然哭起来:“我真想让他们来叫我上去呀!实在不愿 意孤零零地呆在这儿了。”

   "Ne, tohle jistěnejsou správná slova," řekla ubohá Alenka, a oči se jí znovu zalily slzami, jak pokračovala: "To už jsem jistěMařka, a budu muset jíst a bydlet v tom ošklivém malém domku, a nebudu mít skoro žádných hraček, a ó! tolik věcí se budu muset učit! Ne, v téhle věci jsem se rozhodla: jestliže jsem Mařka, zůstanu zde dole! Nic jim to nebude platno strkat sem hlavy a říkat: ,Drahoušku, pojďk nám sem nahoru!` Podívám se jenom vzhůru a řeknu: ,Kdo tedy jsem? To mi řekněte napřed, a teprve jestliže se mi bude líbit být tou osobou, vyjdu ven; jestliže ne, zůstanu zde dole, dokud nebudu někým jiným` -- ale, ó božínku!" zvolala v náhlém přívalu slzí, "kéž by sem někdo jen chtěl strčit hlavu! Mne už to tak mrzí být tu samotna!"

   她说话时,无意中看了一下自己的手,见到一只手上戴了小白兔的白羊羔皮 手套,她奇怪极了,“这怎么搞的?”她想,“我一定又变小了,”她起来步到 桌子边,量一量自己,正像她猜测的那样,她现在大约只有二英寸高了,而且还 在迅速地缩下去,她很快发现是拿着的那把扇子在作怪,于是她赶紧扔掉扇子, 总算快,要不就缩得没有了。

   Když to dořekla, podívala se dolůna své ruce a s úžasem zjistila, že si při té řeči natáhla jednu z Králíkových rukavic. "Jak sejen tohle mohlo stát?" pomyslila si. "To se zase musím zmenšovat." Vstala a šla ke stolu, aby se podle něj změřila, a shledala, že je, pokud mohla odhadnouti, asi dvěstopy vysoká a že se stále kvapem zmenšuje. Brzy přišla na to, že to zmenšování způsobil vějíř, který držela, i odhodila jej honem - zrovna včas, že unikla úplnému scvrknutí se v nic.

   “好险呀!”爱丽丝说。她真的吓坏了,但总算自己还存在,因此很高兴, “现在,该去花园了!”她飞快地跪到小门那儿,但是,哎哟,小门又锁上了, 小金钥匙像从前一样仍在玻璃桌子上。“现在更糟糕了,”可怜的小爱丽丝想, “因为我还没有这样小过,从来没有重我该说这太糟了!太糟了!”

   "To jsem ale šťastněvyvázla!" řekla si Alenka, hodně ulekaná náhlou změnou, ale šťastná, že se vidí ještěna světě. "A teďdo zahrady!" a běžela, jak nejrychleji dovedla, k malým dvířkám. Ale běda! dvířka byla opět zavřena a zlatý klíček ležel opět na skleněném stolku, "a to je horší, než to bylo," myslilo si ubohé dítě, "neboťjsem nikdy nebyla tak malá, jako jsem teď- nikdy! A to je na mou věru velmi, velmi zlé!"

   她说话时,突然滑倒了,“扑通”一声,咸咸的水已经淹到她的下巴了。她 第一个念头是掉进海里了。她对自己说:“那么我可以坐火车回去了,”──爱 丽丝到海边去过,看到海滨有许多更衣车,孩子们在沙滩上用木铲挖洞玩。还有 一排出租的住房,住房后面是个火车站──然而不久,她就明白了,自己是在一 个眼泪的池塘里,这是她九英尺高的时候流出来的眼泪。

   Jak vyřkla tato slova, uklouzla jí noha, a v mžiku, plác! byla po krk ve slané vodě. První, co jí napadlo, bylo, že nějak spadla do moře, "a v tom případěse vrátím domůvlakem," řekla si k sobě. (Alenka byla jednou s rodiči u moře a její představa mořského břehu od té doby byla řada kabin na svlékání, děti, hrabající v písku dřevěnými lopatkami, vzadu řada domůa za nimi železniční stanice.) Brzy však přišla na to, že se octla ve velké louži slz, které naplakala, když byla devět stop vysoká.

   “但愿我刚才没哭得这么厉害!”爱丽丝说话时来回游著,想找条路游出去, 现在我受报应了,我的眼沼快要把自己淹死啦!这又是桩怪事,说真的,今天尽 是怪事!”

   "Kéž bych byla tolik neplakala!" řekla Alenka, plavajíc v louži a hledajíc, jak by se z ní dostala ven. "Teďza to budu, myslím, potrestána tím, že se utopím ve vlastních slzách! Bude to podivné - ale všechno je dnes tak podivné..."

   就在这时,她听到不远的地方有划水声,就向前游去,想看看是什么,起初, 她以为这一定是只海象或者河马。然而,她一想起自己是多么小的时候,就立即 明白了,这不过是只老鼠,是像自己一样滑进水里来的。

   Vtom zaslechla opodál jakési šplouchání a plavala tím směrem, aby se přesvědčila, co to je: nejprve se domnívala, že to je jistěnějaký mrož nebo nosorožec, pak se však upamatovala, jak je teďmaličká, a brzy rozpoznala, že je to jen myš, která do louže sklouzla asi stejnějako ona.

   “它来有什么用处呢?”爱丽丝想,“同一只老鼠讲话吗?这井底下的事情 都是那么奇怪,也许它会说话的,不管怎样,试试也没害处,”于是,爱丽丝就 说,“喂,老鼠!你知道从池塘里出去的路吗?我已经游得很累了。喂,老鼠!” 爱丽丝认为这是同老鼠谈话的方式,以前,她没有做过这种事,可她记得哥哥的 《拉丁文语法》中有:“一只老鼠……一只老鼠……喂,老鼠!”现在这老鼠狐 疑地看着她,好像还把一只小眼睛向她眨了眨,但没说话。

   "Bude mi co platno k téhle myši promluvit?" pomyslila si Alenka. "Všechno je tu dole tak neobyčejné, že si myslím, že i myš bude mluvit; rozhodněvšak za pokus tostojí." Tak začala: "Ó Myško, neznáte cestu z tohoto jezera? Jsem už velmi unavena plaváním, ó Myško!" (Alenka se domnívala, že tohle je správný způsob, jak oslovit myš: nikdy předtím k myši nemluvila, vzpomněla si však, že viděla v bratrovělatinské gramatice: "Žába - žáby - žábě- žábu - ó žábo!") Myš se nani podívala jaksi zpytavěa neříkala nic; Alence se však zdálo, že na ni mrkla jedním očkem.

   “也许它不懂英语,”爱丽丝想,“她是同征服者威廉(威廉(1027或1028 -1087)原为诺曼第(现法国的诺曼第半岛)公爵,后来征服并统一了英国)一起 来的,”(尽管爱丽丝有些历史知识,可搞不清这些事情已经多久了。)于是, 她又用法语说:“我的猫在哪里,”这是她的法文课本的第一句话。老鼠一听这 话,突然跳出水面,吓得浑身发抖,爱丽丝怕伤害了这个可怜的小动物的感情, 赶快说:“请原谅我!我忘了你不喜欢猫。”

   "Možná že nerozumí česky," pomyslila si Alenka; "to bude, počítám, německá myš, která sem přišla s Jindřichem Ptáčníkem." (Vidíte, že se vší svou znalostí historie Alenka neměla jasné představy, jak dávno se co stalo.) Začala tedy znovu: "Wo ist meine Katze?", což byla první věta v její německé čítance. Myš prudce vyskočila z louže a Alence se zdálo, že se třese po celém těle hrůzou. "Ó, prosím za odpuštění!" zvolala spěšně, plna strachu, že se dotkla citů ubohého zvířátka. "Zapomněla jsem, že nemáte ráda koček."

   “不喜欢猫!”老鼠激动而尖声地喊着,“假如你是我的话,你喜欢猫吗?”

   "Nemám ráda koček!" zapískla Myš rozčileně. "Měla byste vy ráda kočky, kdybyste byla mnou?"

   “也许不,”爱丽丝抚慰着说,“別生我的气了。可是我还是希望你能够看 到我的猫──,黛娜,只要你看到她,就会喜欢猫了,她是一个多么可爱而又安 静的小东西呀。”爱丽丝一面懒散地游著,一面自言自语地继续说,“她坐在火 炉边打起呼噜来真好玩,还不时舔舔爪子,洗洗脸,摸起来绵软得可爱。还有, 她抓起老鼠来真是个好样的……,哦,请原谅我。”这次真把老鼠气坏了。爱丽 丝又喊道:“如果你不高兴的话,咱们就不说她了。”

   "Nu, možná že ne," řekla Alenka chlácholivě, "ale už se proto nehněvejte. -A přece bych si přála, abych vám mohla ukázat naši Mindu: myslím, že byste si zamilovala kočky, kdybyste ji viděla. To je vám takové mírné, drahé zvířátko," pokračovala Alenka, polo k myši a polo k sobě, plovajíc v louži, "a tak pěkněsedí u krbu a přede a olizuje si pacičky a umývá se - a je tak teploučká a měkoučká na chování - a tak ohromně dovede chytat myši - ó, prosím za odpuštění!" zvolala znovu, neboťtentokrát byla Myš celá zježená a Alenkacítila, že musí být doopravdy uražena. "Nebudeme o ní dál mluvit, nemáte-li to ráda."

   “还说‘咱们’呢!”老鼠喊着,连尾巴梢都发抖了,“好像我愿意说似的! 我们家族都仇恨猫,这种可恶的、下贱的、粗鄙的东西!再別让我听到这个名字 了!”

   "Nebudeme - - vskutku!" křičela Myš, která se třásla od hlavy po ocas. "Jako kdybych já kdy mluvila o takovém předmětě! Naše rodina vždycky nenáviděla kočky: ošklivé, sprosté, nízké tvory! Aťuž to jméno neslyším!"

   “我不说了,真的!”爱丽丝说着,急忙改变了话题,“你……喜欢……喜 欢……狗吗?”老鼠没回答,于是,爱丽丝热心地说了下去,“告诉你,我家不 远有一只小狗,─只眼晴明亮的小猎狗,你知道,它长着那么长的棕色卷毛。它 还会接住你扔的东西,又会坐起来讨吃的,还会玩各式各样的把戏,它是一个农 民的,你可知道,那个农民说它真顶用,要值一百英镑哪!说它还能杀掉所有的 老鼠……哦,亲爱的!”爱丽丝伤心地说,“我怕又惹你生气了。”老鼠已经拼 命游远了,它游开时,还弄得池塘的水一阵波动。

   "Už ho nevyslovím, opravdu!" řekla Alenka, pospíchajíc změnit předmět rozmluvy. "Máte - máte ráda -- máte ráda - psy?" Myš neodpověděla, Alenka tedy dychtivěpokračovala: "U našich sousedůmají takového pěkného pejska, toho bych vám chtěla ukázat. Je to malý jezevčík a má taková chytrá očka, víte, a takovou dlouhou vlnivou hnědou srst! A donáší věci, které mu hodíte, a dovede se postavit a prosit o jídlo, a všechno možné dovede: - ani si to všechno nemohu vzpomenout- a patří zahradníkovi, víte, a ten říká, že je tak užitečný, a stojí za tisíce! A říká, že mu už pochytal všechny krysy, a - - oh, jemináčku!" zvolala Alenka lítostivým hlasem, "už jsem ji zase urazila!" NeboťMyš plavala pryč, jak nejrychleji dovedla, způsobujíc v louži úplné vlnobití.

   爱丽丝跟在老鼠的后面柔声细气地招呼它:“老鼠啊,亲爱的,你还是回来 吧,你不喜欢的话,咱们再也不谈猫和狗了!”老鼠听了这话,就转过身慢慢地 向她游来,它脸色苍白(爱丽丝想一定是气成这样的),用低而颤抖的声音说: “让我们上岸去吧,然后我将把我的历史告诉你,这样你就会明白我为什么也恨 猫和狗了。”

   Alenka na ni tedy zavolala konejšivě: "Myško, drahá! Vraťte se, drahoušku, a nebudeme už mluvit o kočkách ani o psech, nemáte-li jich ráda!" Kdyžto Myš uslyšela, obrátila se a zvolna plavala zpět: byla ve tváři úplněbledá (hněvem, pomyslila si Alenka) a řekla hlubokým, chvějícím se hlasem: "Pojďme na břeh a já vám povím příběh svého života a porozumíte, proč nenávidím kočky a psy."

   真是该走了,因为池塘里已经有了一大群鸟兽,有一只鸭子、─只渡渡鸟 (一种现已绝种的鸟,原产非洲毛里求斯。)、一只鹦鹉,一只小鹰和一些稀奇 古怪的动物。爱丽丝领著路,和这群鸟兽一起自岸边游去。

   Byl nejvyšší čas, neboťlouže začínala být pomalu přeplněna zvířaty a ptáky, kteří do ní spadli: byla mezi nimi kachna a papoušek Lora, dokonce jeden Blboun, kterému říkali Dodo, orlík a několik jiných podivných stvoření. Alenka vedla a celá společnost plavala ke břehu.

Text from angelibrary.com