Приключения Алисы в стране чудес

Alice nel Paese delle meraviglie

   Глава VII.

   VII

   БЕЗУМНОЕ ЧАЕПИТИЕ

   Un tè di matti

   Около дома под деревом стоял накрытый стол, а за столом пили чай Мартовский Заяц и Болванщик, между ними крепко спала Мышь-Соня. Болванщик и Заяц облокотились на нее, словно на подушку, и разговаривали через ее голову. -- Бедная Соня, -- подумала Алиса. -- Как ей, наверно, неудобно! Впрочем, она спит -- значит, ей все равно.

   Sotto un albero di rimpetto alla casa c’era una tavola apparecchiata. Vi prendevano il tè la Lepre di Marzo e il Cappellaio. Un Ghiro profondamente addormentato stava fra di loro, ed essi se ne servivano come se fosse stato un guanciale, poggiando su di lui i gomiti, e discorrendogli sulla testa. "Un gran disturbo per il Ghiro, — pensò Alice, — ma siccome dorme, immagino che non se ne importi nè punto, nè poco."

   Стол был большой, но чаевники сидели с одного края, на уголке. Завидев Алису, они закричали: -- Занято! Занято! Мест нет! -- Места сколько угодно! -- возмутилась Алиса и уселась в большое кресло во главе стола.

   La tavola era vasta, ma i tre stavano stretti tutti in un angolo: — Non c’è posto! Non c’è posto! — gridarono, vedendo Alice avvicinarsi. — C’è tanto posto! — disse Alice sdegnata, e si sdraiò in una gran poltrona, a un’estremità della tavola.

   -- Выпей вина, -- бодро предложил Мартовский Заяц.

   — Vuoi un po’ di vino? — disse la Lepre di Marzo affabilmente.

   Алиса посмотрела на стол, но не увидела ни бутылки, ни рюмок. -- Я что-то его не вижу, -- сказала она.

   Alice osservò la mensa, e vide che non c’era altro che tè. — Non vedo il vino, — ella osservò.

   -- Еще бы! Его здесь нет! --отвечал Мартовский Заяц.

   — Non ce n’è, replicò la Lepre di Marzo.

   -- Зачем же вы мне его предлагаете! -- рассердилась Алиса. -- Это не очень-то вежливо.

   — Ma non è creanza invitare a bere quel che non c’è, — disse Alice in collera.

   -- А зачем ты уселась без приглашения? -- ответил Мартовский Заяц. -- Это тоже невежливо!

   — Neppure è stata creanza da parte tua sederti qui senza essere invitata, — osservò la Lepre di Marzo.

   -- Я не знала, что это стол только для вас, -- сказала Алиса. -- Приборов здесь гораздо больше.

   — Non sapevo che la tavola ti appartenesse, — rispose Alice; — è apparecchiata per più di tre.

   -- Что-то ты слишком обросла! -- заговорил вдруг Болванщик. До сих пор он молчал и только с любопытством разглядывал Алису. -- Не мешало бы постричься.

   — Dovresti farti tagliare i capelli, — disse il Cappellaio. Egli aveva osservato Alice per qualche istante con molta curiosità, e quelle furono le sue prime parole.

   -- Научитесь не переходить на личности, -- отвечала Алиса не без строгости. -- Это очень грубо.

   — Tu non dovresti fare osservazioni personali, — disse Alice un po’ severa; — è sconveniente.

   Болванщик широко открыл глаза, но не нашелся, что ответить. -- Чем ворон похож на конторку? -- спросил он, наконец.

   Il Cappellaio spalancò gli occhi; ma quel che rispose fu questo: — Perchè un corvo somiglia a uno scrittoio?

   -- Так-то лучше, -- подумала Алиса. -- Загадки -- это гораздо веселее... -- По-моему, это я могу отгадать, -- сказала она вслух.

   — Ecco, ora staremo allegri! — pensò Alice. —Sono contenta che hanno cominciato a proporre degli indovinelli... credo di poterlo indovinare, — soggiunse ad alta voce.

   -- Ты хочешь сказать, что думаешь, будто знаешь ответ на эту загадку? -- спросил Мартовский Заяц.

   — Intendi dire che credi che troverai la risposta? — domandò la Lepre di Marzo.

   -- Совершенно верно, -- согласилась Алиса.

   — Appunto, — rispose Alice.

   -- Так бы и сказала, -- заметил Мартовский Заяц. -- Нужно всегда говорить то, что думаешь.

   — Ebbene, dicci ciò che intendi, — disse la Lepre di Marzo.

   -- Я так и делаю, -- поспешила объяснить Алиса. -- По крайней мере... По крайней мере я всегда думаю то, что говорю... а это одно и то же...

   — Ecco, — riprese Alice in fretta; — almeno intendo ciò che dico... è lo stesso, capisci.

   -- Совсем не одно и то же, -- возразил Болванщик. -- Так ты еще чего доброго скажешь, будто ``Я вижу то, что ем'' и ``Я ем то, что вижу'', -- одно и то же!

   — Ma che lo stesso! — disse il Cappellaio. — Sarebbe come dire che "veggo ciò che mangio" sia lo stesso di "mangio quel che veggo."

   — Sarebbe come dire, — soggiunse la Lepre di Marzo, — che "mi piace ciò che prendo", sia lo stesso che "prendo ciò che mi piace?"

   -- Так ты еще скажешь, -- проговорила, не открывая глаз, Соня,--будто ``Я дышу, пока сплю'' и ``Я сплю, пока дышу'',--одно и то же!

   — Sarebbe come dire, — aggiunse il Ghiro che pareva parlasse nel sonno, — che "respiro quando dormo", sia lo stesso che "dormo quando respiro?"

   -- Для тебя-то это, во всяком случае, одно и то же! -- сказал Болванщик, и на этом разговор оборвался. С минуту все сидели молча. Алиса пыталась вспомнить то немногое, что она знала про воронов и конторки.

   — È lo stesso per te, — disse il Cappellaio. E qui la conversazione cadde, e tutti stettero muti per un poco, mentre Alice cercava di ricordarsi tutto ciò che sapeva sui corvi e sugli scrittoi, il che non era molto.

   Первым заговорил Болвапщик. -- Какое сегодня число? -- спросил он, поворачиваясь к Алисе и вынимая из кармана часы. Он с тревогой поглядел на них, потряс и приложил к уху.

   Il Cappellaio fu il primo a rompere il silenzio. — Che giorno del mese abbiamo? — disse, volgendosi ad Alice. Aveva cavato l’orologio dal taschino e lo guardava con un certo timore, scuotendolo di tanto in tanto, e portandoselo all’orecchio.

   Алиса подумала и ответила: -- Четвертое.

   Alice meditò un po’ e rispose: — Oggi ne abbiamo quattro.

   -- Отстают на два дня, -- вздохнул Болванщик. -- Я же говорил: нельзя их смазывать сливочным маслом! -- прибавил он сердито, поворачиваясь к Мартовскому Зайцу.

   — Sbaglia di due giorni! — osservò sospirando il Cappellaio. — Te lo avevo detto che il burro avrebbe guastato il congegno! — soggiunse guardando con disgusto la Lepre di Marzo.

   -- Масло было самое свежее, -- робко возразил Заяц.

   — Il burro era ottimo, — rispose umilmente la Lepre di Marzo.

   -- Да, ну туда, верно, попали крошки, -- проворчал Болванщик. -- Не надо было мазать хлебным ножом.

   — Sì ma devono esserci entrate anche delle molliche di pane, — borbottò il Cappellaio, — non dovevi metterlo dentro col coltello del pane.

   Мартовский Заяц взял часы и уныло посмотрел на них, потом окунул их в чашку с чаем и снова посмотрел. -- Уверяю тебя, масло было самое свежее, -- повторил он. Видно, больше ничего не мог придумать.

   La Lepre di Marzo prese l’orologio e lo guardò malinconicamente: poi lo tuffò nella sua tazza di tè, e l’osservò di nuovo: ma non seppe far altro che ripetere l’osservazione di dianzi: — Il burro era ottimo, sai.

   Алиса с любопытством выглядывала из-за его плеча. -- Какие смешные часы! -- заметила она. -- Они показывают число, а не час!

   Alice, che l’aveva guardato curiosamente, con la coda dell’occhio, disse: — Che strano orologio! segna i giorni e non dice le ore.

   -- А что тут такого? -- пробормотал Болванщик. -- Разве твои часы показывают год?

   — Perchè? — esclamò il Cappellaio. — Che forse il tuo orologio segna in che anno siamo?

   -- Конечно, нет, -- отвечала с готовностью Алиса. -- Ведь год тянется очень долго!

   — No, — si affrettò a rispondere Alice — ma l’orologio segna lo stesso anno per molto tempo.

   -- Ну и у меня то же самое! -- сказал Болванщик.

   — Quello che fa il mio, — rispose il Cappellaio.

   Алиса растерялась. В словах Болванщика как будто не было смысла, хоть каждое слово в отдельности и было понятно. -- Я не совсем вас понимаю,--сказала она учтиво.

   Alice ebbe un istante di grande confusione. Le pareva che l’osservazione del Cappellaio non avesse alcun senso; e pure egli parlava correttamente. — Non ti comprendo bene! — disse con la maggiore delicatezza possibile.

   -- Соня опять спит, -- заметил Болванщик и плеснул ей на нос горячего чаю.

   — Il Ghiro s’è di nuovo addormentato, — disse il Cappellaio, e gli versò sul naso un poco di tè bollente.

   Соня с досадой помотала головой и, не открывая глаз, проговорила: -- Конечно, конечно, я как раз собиралась сказать то же самое.

   Il Ghiro scosse la testa con atto d’impazienza, e senza aprire gli occhi disse: — Già! Già! stavo per dirlo io.

   -- Отгадала загадку? -- спросил Болванщик, снова поворачиваясь к Алисе.

   — Credi ancora di aver sciolto l’indovinello? — disse il Cappellaio, volgendosi di nuovo ad Alice.

   -- Нет, -- ответила Алиса. -- Сдаюсь. Какой же ответ?

   — No, ci rinunzio, — rispose Alice. — Qual’è la risposta?

   -- Понятия не имею, -- сказал Болванщик.

   — Non la so, — rispose il Cappellaio.

   -- И я тоже, -- подхватил Мартовский Заяц.

   — Neppure io, — rispose la Lepre di Marzo.

   Алиса вздохнула. -- Если вам нечего делать, -- сказала она с досадой, -- придумали бы что-нибудь получше загадок без ответа. А так только попусту теряете время!

   Alice sospirò seccata, e disse: — Ma credo potresti fare qualche cosa di meglio che perdere il tempo, proponendo indovinelli senza senso.

   -- Если бы ты знала Время так же хорошо, как я, -- сказал Болванщик,--ты бы этого не сказала. Его не потеряешь! Не на такого напали!

   — Se tu conoscessi il tempo come lo conosco io, — rispose il Cappellaio, — non diresti che lo perdiamo. Domandaglielo.

   -- Не понимаю,--сказала Алиса.

   — Non comprendo che vuoi dire, — osservò Alice.

   -- Еще бы! -- презрительно встряхнул головой Болванщик. -- Ты с ним небось никогда и не разговаривала!

   — Certo che non lo comprendi! — disse il Cappellaio, scotendo il capo con aria di disprezzo — Scommetto che tu non hai mai parlato col tempo.

   -- Может, и не разговаривала, -- осторожно отвечала Алиса. -- Зато не раз думала о том, как бы убить время!

   — Forse no, — rispose prudentemente Alice; — ma so che debbo battere il tempo quando studio la musica.

   -- А-а! тогда все понятно, -- сказал Болванщик. -- Убить Время! Разве такое ему может понравиться! Если б ты с ним не ссорилась, могла бы просить у него все, что хочешь. Допустим, сейчас девять часов утра -- пора идти на занятия. А ты шепнула ему словечко и -- р-раз! -- стрелка побежала вперед! Половина второго -- обед!

   — Ahi, adesso si spiega, — disse il Cappellaio. — Il tempo non vuol esser battuto. Se tu fossi in buone relazioni con lui, farebbe dell’orologio ciò che tu vuoi. Per esempio, supponi che siano le nove, l’ora delle lezioni, basterebbe che gli dicessi una parolina all orecchio, e in un lampo la lancetta andrebbe innanzi! Mezzogiorno, l’ora del desinare!

   (-- Вот бы хорошо! --тихонько вздохнул Мартовский Заяц).

   ("Vorrei che fosse mezzogiorno," bisbigliò fra sè la Lepre di Marzo).

   -- Конечно, это было бы прекрасно,---задумчиво сказала Алиса, -- но ведь я не успею проголодаться.

   — Sarebbe magnifico, davvero — disse Alice pensosa: — ma non avrei fame a quell’ora, capisci.

   -- Сначала, возможно, и нет, -- ответил Болванщик. -- Но ведь ты можешь сколько хочешь держать стрелки на половине второго.

   — Da principio, forse, no, — riprese il Cappellaio, — ma potresti fermarlo su le dodici fin quando ti parrebbe e piacerebbe.

   -- Вы так и поступили, да? -- спросила Алиса.

   — E tu fai così? — domandò Alice.

   Болванщик мрачно покачал головой. -- Нет, -- ответил он. -- Мы с ним поссорились в марте -- как раз перед тем, как этот вот (он показал ложечкой на Мартовского Зайца) спятил. Королева давала большой концерт, и я должен был петь ``Филина''. Знаешь ты эту песню?

   Il Cappellaio scosse mestamente la testa e rispose: — Io no. Nel marzo scorso abbiamo litigato... proprio quando diventò matta lei... — (e indicò col cucchiaio la Lepre di Marzo...) Fu al gran concerto dato dalla Regina di Cuori... ivi dovetti cantare:

    Ты мигаешь, филин мой!
     Я не знаю, что с тобой.

Splendi, splendi, pipistrello!
 Su pel cielo vai bel bello!

   — Conosci tu quest’aria?

   --Что-то такое я слышала,--сказала Алиса.

   — Ho sentito qualche cosa di simile, — disse Alice.

   -- А дальше вот как, - продолжал Болванщик.

   — Senti, è così, — continuò il Cappellaio:

    Высоко же ты над нами,
     Как поднос под небесами!

Non t’importa d’esser solo
 e sul mondo spieghi il volo.
 Splendi. splendi...

   Тут Соня встрепенулась и запела во сне: ``Ты мигаешь, мигаешь, мигаешь...'' Она никак не могла остановиться. Пришлось Зайцу и Болванщику ущипнуть ее с двух сторон, чтобы она замолчала.

   A questo il Ghiro si riscosse, e cominciò a cantare nel sonno: Teco il pane; teco il pane aggiungerò.... e via via andò innanzi fino a che gli dovettero dare dei pizzicotti per farlo tacere.

   -- Только я кончил первый куплет, как кто-то сказал: ``Конечно лучше б он помолчал, но надо же как-то убить время!'' Королева как закричит: ``Убить Время! Он хочет убить Время! Рубите ему голову!''

   — Ebbene, avevo appena finito di cantare la prima strofa, — disse il Cappellaio, — quando la Regina proruppe infuriata: — Sta assassinando il tempo! Tagliategli la testa!

   -- Какая жестокость! -- воскликнула Алиса.

   — Feroce! — esclamò Alice.

   -- С тех пор, -- продолжал грустно Болванщик, -- Время для меня палец о палец не ударит! И на часах все шесть...

   — E d’allora, — continuò melanconicamente il Cappellaio, — il tempo non fa più nulla di quel che io voglio!

   Тут Алису осенило. -- Поэтому здесь и накрыто к чаю? --- спросила она.

   Segna sempre le sei! Alice ebbe un’idea luminosa e domandò: È per questo forse che vi sono tante tazze apparecchiate?

   -- Да,--отвечал Болванщик со вздохом.--Здесь всегда пора пить чай. Мы не успеваем даже посуду вымыть!

   — Per questo, — rispose il Cappellaio, — è sempre l’ora del tè, e non abbiamo mai tempo di risciacquare le tazze negl’intervalli.

   -- И просто пересаживаетесь, да? -- догадалась Алиса.

   — Così le fate girare a turno, immagino... disse Alice.

   -- Совершенно верно, -- сказал Болванщик. -- Выпьем чашку и пересядем к следующей.

   — Proprio così, — replicò il Cappellaio: a misura che le tazze hanno servito.

   -- А когда дойдете до конца, тогда что? -- рискнула спросить Алиса.

   — Ma come fate per cominciare da capo? s’avventurò a chiedere Alice.

   -- А что, если мы переменим тему?--спросил Мартовский Заяц и широко зевнул. -- Надоели мне эти разговоры. Я предлагаю: пусть барышня расскажет нам сказку.

   — Se cambiassimo discorso? — disse la Lepre di Marzo sbadigliando, — Questo discorso mi annoia tanto. Desidero che la signorina ci racconti una storiella.

   -- Боюсь, что я ничего не знаю, -- испугалась Алиса.

   — Temo di non saperne nessuna, — rispose Alice con un po’ di timore a quella proposta.

   -- Тогда пусть рассказывает Соня, -- закричали Болванщик и Заяц. -- Соня, проснись!

   — Allora ce la dirà il Ghiro! — gridarono entrambi. — Risvegliati Ghiro! — e gli dettero dei forti pizzicotti dai due lati.

   Сопя медленно открыла глаза. --Я и не думала спать, -- прошептала она хрипло. -- Я слышала все, что вы говорили.

   Il Ghiro aprì lentamente gli occhi, e disse con voce debole e roca: — Io non dormivo! Ho sentito parola per parola ciò che avete detto.

   -- Рассказывай сказку! -- потребовал Мартовский Заяц.

   — Raccontaci una storiella! — disse la Lepre di Marzo.

   -- Да, пожалуйста, расскажите,--подхватила Алиса.

   — Per piacere, diccene una! — supplicò Alice.

   -- И поторапливайся, -- прибавил Болванщик. --А то опять заснешь!

   — E sbrigati! — disse il Cappellaio, — se no ti riaddormenterai prima di finirla.

   -- Жили-были три сестрички, -- быстро начала Соня. -- Звали их Элен, Лэси и Тилли, а жили они на дне колодца...

   — C’erano una volta tre sorelle, — cominciò in gran fretta il Ghiro. — Si chiamavano Elsa, Lucia e Tilla; e abitavano in fondo a un pozzo...

   -- А что они ели?--спросила Алиса. Ее всегда интересовало, что люди едят и пьют.

   — Che cosa mangiavano? — domandò Alice, la quale s’interessava sempre molto al mangiare e al bere.

   -- Кисель,--отвечала, немного подумав, Соня.

   — Mangiavano teriaca, — rispose il Ghiro dopo averci pensato un poco.

   -- Все время один кисель? Это невозможно, -- мягко возразила Алиса. -- Они бы тогда заболели.

   — Impossibile, — osservò gentilmente Alice. — si sarebbero ammalate.

   -- Они и заболели, -- сказала Соня. -- И очень серьезно.

   — E infatti erano ammalate, — rispose il Ghiro, — gravemente ammalate.

   Алиса пыталась понять, как это можно всю жизнь есть один кисель, но это было так странно и удивительно, что она только спросила: -- А почему они жили на дне колодца?

   Alice cercò di immaginarsi quella strana maniera di vivere, ma ne fu più che confusa e continuò: — Ma perchè se ne stavano in fondo a un pozzo?

   -- Выпей еще чаю, -- сказал Мартовский Заяц, наклоняясь к Алисе.

   — Prendi un po’ più di tè! — disse la Lepre di Marzo con molta serietà.

   -- Еще? -- переспросила Алиса с обидой. -- Я пока ничего не пила.

-- Больше чаю она не желает, -- произнес Мартовский Заяц в пространство.

   — Non ne ho avuto ancora una goccia, — rispose Alice in tono offeso, — così non posso prenderne un po’ di più.

   -- Ты, верно, хочешь сказать, что меньше чаю она не желает: гораздо легче выпить больше, а не меньше, чем ничего, -- сказал Болванщик.

   — Vuoi dire che non ne puoi prendere meno. — disse il Cappellaio: — è molto più facile prenderne più di nulla che meno di nulla.

   -- Вашего мнения никто не спрашивал, -- сказала Алиса.

   — Nessuno ha domandato il tuo parere, — soggiunse Alice.

   -- А теперь кто переходит на личности? -- спросил Болванщик с торжеством.

   — Chi è ora che fa delle osservazioni personali? — domandò il Cappellaio con aria di trionfo.

   Алиса не знала, что на это ответить. Она налила себе чаю и намазала хлеб маслом, а потом повернулась к Соне и повторила свой вопрос: -- Так почему же они жили на дне колодца?

   Alice non seppe che rispondere; ma prese una tazza di tè con pane e burro, e volgendosi al Ghiro, gli ripetè la domanda: — Perchè se ne stavano in fondo a un pozzo?

   Соня опять задумалась и, наконец, сказала: -- Потому что в колодце был кисель.

   Il Ghiro si prese un minuto o due per riflettere, e rispose: — Era un pozzo di teriaca.

   -- Таких колодцев не бывает,--возмущенно закричала Алиса. Но Болванщик и Мартовский Заяц на нее зашикали, а Соня угрюмо пробормотала: -- Если ты не умеешь себя вести, досказывай сама!

   — Ma non s’è sentita mai una cosa simile! interruppe Alice sdegnata. Ma la Lepre di Marzo e il Cappellaio facevano: — St! st! — e il Ghiro continuò burbero: — Se non hai educazione, finisciti da te la storiella.

   -- Простите, -- покорно сказала Алиса. -- Пожалуйста, продолжайте, я больше не буду перебивать. Может, где-нибудь и есть один такой колодец.

   — No, continua pure! — disse Alice molto umilmente: — Non ti interromperò più. Forse esiste un pozzo così.

   -- Тоже сказала -- ``один''! -- фыркнула Соня. Впрочем, она согласилась продолжать рассказ. -- И надо вам сказать, что эти три сестрички жили припиваючи...

   — Soltanto uno! — rispose il Ghiro indignato. A ogni modo acconsentì a continuare: — E quelle tre sorelle... imparavano a trarne...

   -- Припеваючи?--переспросила Алиса.--А что они пели?

   — Che cosa traevano? — domandò Alice, dimenticando che aveva promesso di tacere.

   -- Не пели, а пили -- ответила Соня. -- Кисель, конечно.

   — Teriaca, — rispose il Ghiro, questa volta senza riflettere.

   -- Мне нужна чистая чашка,--перебил ее Болванщик.--Давайте подвинемся.

   — Mi occorre una tazza pulita, — interruppe il Cappellaio; — moviamoci tutti d’un posto innanzi.

   И он пересел на соседний стул. Соня села на его место. Мартовский Заяц--на место Сони, а Алиса, скрепя сердцем,--на место Зайца. Выиграл при этом один Болванщик; Алиса, напротив, сильно проиграла, потому что Мартовский Заяц только что опрокинул себе в тарелку молочник.

   E mentre parlava si mosse, e il Ghiro lo seguì: la Lepre di Marzo occupò il posto del Ghiro, e Alice si sedette di mala voglia al posto della Lepre di Marzo. Il solo Cappellaio s’avvantaggiò dello spostamento: e Alice si trovò peggio di prima, perchè la Lepre di Marzo s’era rovesciato il vaso del latte nel piatto.

   Алисе не хотелось опять обижать Соню, и она осторожно спросила: -- Я не понимаю... Как же они там жили?

   Alice, senza voler offender di nuovo il Ghiro disse con molta discrezione: — Non comprendo bene. Di dove traevano la teriaca?

   -- Чего там не понимать, -- сказал Болванщик. -- Живут же рыбы в воде. А эти сестрички жили в киселе! Поняла, глупышка?

   — Tu puoi trarre l’acqua da un pozzo d’acqua? — disse il Cappellaio; — così immagina, potresti trarre teriaca da un pezzo di teriaca... eh! scioccherella!

   -- Но почему? -- спросила Алиса Соню, сделав вид, что не слышала последнего замечания Болванщика.

   — Ma esse erano nel pozzo, — disse Alice al Ghiro.

   -- Потому что они были кисельные барышни.

   - Sicuro, e ci stavano bene, — disse il Ghiro.

   Этот ответ так смутил бедную Алису, что она замолчала.

   -- Так они и жили,-- продолжала Соня сонным голосом, зевая и протирая глаза, -- как рыбы в киселе. А еще они рисовали... всякую всячину... все, что начинается на М.

   — Imparavano a trarre, — continuò il Ghiro, sbadigliando e stropicciandosi gli occhi, perchè cadeva di sonno; — e traevano cose d’ogni genere... tutte le cose che cominciano con una T...

   -- Почему на М? -- спросила Алиса.

   — Perchè con una T? — domandò Alice.

   -- А почему бы и нет? -- спросил Мартовский Заяц.

   — Perchè no? — gridò la Lepre di Marzo.

   Алиса промолчала.

   Alice non disse più sillaba.

   -- Мне бы тоже хотелось порисовать, -- сказала она, наконец. -- У колодца. -- Порисовать и уколоться? -- переспросил Заяц. Соня меж тем закрыла глаза и задремала. Но тут Болванщик ее ущипнул, она взвизгнула и проснулась. -- ...начинается на М,--продолжала она.--Они рисовали мышеловки, месяц, математику, множество... Ты когда-нибудь видела, как рисуют множество? -- Множество чего? -- спросила Алиса. -- Ничего, -- отвечала Соня. -- Просто множество!

   Il Ghiro intanto aveva chiusi gli occhi cominciando a sonnecchiare; ma, pizzicato dal Cappellaio, si destò con un grido, e continuò: — Che cominciano con una T. come una trappola, un topo, una topaia, un troppo... già tu dici: "il troppo stroppia", oh, non hai mai veduto come si tira il troppo stroppia?"

   -- Не знаю, -- начала Алиса, -- может...

   — Veramente, ora che mi domandi, — disse Alice, molto confusa, — non saprei...

   -- А не знаешь -- молчи, -- оборвал ее Болванщик.

   — Allora stai zitta, — disse il Cappellaio.

   Такой грубости Алиса стерпеть не могла: она молча встала и пошла прочь. Соня тут же заснула, а Заяц и Болванщик не обратили на Алисин уход никакого внимания, хоть она и обернулась раза два, надеясь, что они одумаются и позовут ее обратно. Оглянувшись в последний раз, она увидела, что они засовывают Соню в чайник.

   Questo saggio di sgarbatezza sdegnò grandemente Alice, la quale si levò d’un tratto e se ne uscì. Il Ghiro si addormentò immediatamente, e nessuno degli altri due si accorse che Alice se n’era andata, benchè ella si fosse voltata una o due volte, con una mezza speranza d’essere richiamata: l’ultima volta vide che essi cercavano di tuffare il Ghiro nel vaso del tè.

   -- Больше я туда ни за что не пойду! --твердила про себя Алиса, пробираясь по лесу. -- В жизни не видела такого глупого чаепития!

   — Non ci tornerò mai più, — disse Alice entrando nel bosco. — È la più stupida gente che io m’abbia mai conosciuta.

   Тут она заметила в одном дереве дверцу. -- Как странно! -- подумала Алиса. -- Впрочем, сегодня все странно. Войду-ка я в эту дверцу. Так она и сделала.

   Mentre parlava così osservò un albero con un uscio nel tronco. "Curioso, — pensò Alice. — Ma ogni cosa oggi è curiosa. Credo che farò bene ad entrarci subito". Ed entrò.

   И снова она оказалась в длинном зале возле стеклянного столика. -- Ну теперь-то я буду умнее,--сказала она про себя, взяла ключик и прежде всего отперла дверцу, ведущую в сад, А потом вынула кусочки гриба, которые лежали у нее в кармане, и ела, пока не стала с фут ростом. Тогда она пробралась по узкому коридорчику и наконец--очутилась в чудесном саду среди ярких цветов и прохладных фонтанов.

   Si trovò di nuovo nella vasta sala, e presso il tavolino di cristallo. — Questa volta saprò far meglio, — disse, e prese la chiavetta d’oro ed aprì la porta che conduceva nel giardino. Poi si mise a sbocconcellare il fungo (ne aveva conservato un pezzetto in tasca), finchè ebbe un trenta centimetri d’altezza o giù di lì: percorse il piccolo corridoio: e poi si trovò finalmente nell’ameno giardino in mezzo alle aiuole fulgide di fiori, e alle freschissime fontane.

Text from lib.ru
Text from wikisource.org
Narration by Silvia Cecchini